Žížala hnojní

Žížala hnojní
Žížala hnojní
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	kroužkovci (Annelida)
Podkmen	opaskovci (Clitellata)
Třída	máloštětinatci (Oligochaeta)
Řád	žížaly (Opisthopora)
Čeleď	žížalovití (Lumbricidae)
Rod	žížala (Eisenia)
Binomické jméno
Eisenia fetida (Savigny, 1826)
Synonyma
Allolobophora foetida Eisenia foetida Enterion fetida
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Žížaly hnojní na okraji kompostovací nádoby

Žížala hnojní (Eisenia fetida) je kroužkovec specializující se na dekompozici organického odpadu.

Popis

Délka těla je 50–150 mm. Zbarvení je „tygrované“. Prostomium je epilobické.^[1]

Výskyt

Přirozeným biotopem jsou silně zamokřené půdy v listnatých i jehličnatých lesích.^[1] Daří se jí v hnijící vegetaci, kompostu nebo hnoji. V půdě se vyskytují výjimečně, vyhledávají podmínky, v kterých ostatní žížaly nedokáží přežít.

Rozšíření

Žížala hnojní je původně palearktický druh,^[1] dnes žije na všech kontinentech kromě Antarktidy.

Potrava

Potravu tvoří rostlinné zbytky a zbytky živočišného původu.^[zdroj?!]

Význam

Žížala hnojní je vedle Eisenia andrei nejčastěji chovaný druh ve vermikulturách. Používána je nejen k zvětšení kvality hnojiv, ale i pro rybolov. Z rybářského hlediska se v ČR nejvíce hodí pro lov těchto druhů: lín, kapr, karas, okoun, candát, sumec ve velkém množství, parma, ostroretka, jelec, štika, ale i lososovité ryby.

Odkazy

Reference

Literatura

• PIŽL, Václav. Žížaly České republiky: Earthworms of the Czech Republic. Sborník Přírodovědného klubu v Uherském Hradišti. Supplementum č. 9/2002. 154 s. ISBN 80-86485-04-8 S. 17, 18, 19, 30, 35, 88–89, 142, 150.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu žížala hnojní na Wikimedia Commons