Koňské žíně
Koňské žíně jsou textilní materiál získávaný z hřívy a z ohonu koní.[1]
Z historie zpracování koňských žíní
Koňské žíně se používaly např. na lana už od pradávna. Nejstarší dochovaná žíněná textilie má být podle některých (nezaručených) údajů tkanina, na které byl v 9. století zakreslen plán kláštera ve švýcarském St. Gallenu.[2] Ve slovinském Kraňsku bylo tkaní koňských žíní (hlavně na síta) známé už v 16. století. V polovině 19. století tam pracovalo v tomto oboru 1800 dospělých a 600 dětí na 700 dřevěných stavech. V té době byla v Sušici v provozu manufakturní výroba příze z tohoto materiálu s ročním prodejem 25 tun (za 40 000 zlatých).[3] V 19. století přišly zejména tkaniny na nábytkové potahy do módy a tak došlo ke značnému rozmachu výroby. Ve 20. století byla část žíní nahrazena přízemi z mnohem levnějších umělých vláken, na konci tohoto období pocházela naprostá většina žíněných výrobků z Asie.[4]
V Evropě byly na začátku 21. století známé jen asi dvě tkalcovny, které se zabývaly zpracováním koňských žíní.[5] Celosvětová spotřeba surových koňských žíní dosáhla ve 2. dekádě 21. století ročně cca 4000 tun.[6]
Vlastnosti
Vlákna jsou vcelku hrubá, hladká, pružná, stabilní, odolná proti opotřebení.
Číselné údaje o fyzikálních vlastnostech vláken nejsou dosud nikde publikovány, známé je jen, že žíně z hřívy jsou jemnější s délkou cca do 45 cm a hrubší žíně z ocasu mohou dosáhnout až 120 cm délky.
Cena koňských žíní za kilogram (v roce 2015) se pohybuje mezi cca 80 € za černá vlákna s délkou 50 cm a 500 € za bílá vlákna 100 cm dlouhá[7]
Umělé koňské žíně se vyrábí jako viskózové nebo acetátové monofilní příze v jemnostech 20-250 tex.[8] Umělé žíně mohou v některých výrobcích nahradit několikanásobně dražší přírodní vlákna.
Použití koňských žíní
- k nejstarším způsobům použití patří zhotovování kartáčů, smetáků[9]
- čalounění nábytku a plnění vysoce kvalitních matrací[10]
- smyčce ke všem smyčcovým nástrojům (např. na houslovém smyčci je upevněno 150-200 jednotlivých 70 cm dlouhých žíní)[11]
Výroba příze
Starší odborná literatura se zmiňuje o přízích z (ručně) svazovaných jednotlivých žíní, příze byly případně opřádané bavlnou nebo vlnou.[1] Z literatury jsou známé také příze z koňských žíní obeskaných jednou nebo dvěma bavlněnými nitěmi. V roce 1950 byl údajně vynalezen spřádací stroj na koňské žíně.[12] Ani o způsobu práce stroje ani o postupu předení nebylo dosud nic publikováno.
- Příze na délkové textilie
- Rybářské šňůry splétané ze žíní[13]
- Ozdobné šňůry a pásy zhotovené splétáním nebo tzv. hitchingem[14]
Výroba tkanin
Pro textilní účely se žíně původně zpracovávaly jako útek z jednotlivých (často barvených) vláken na ručních stavech. Asi od 70. let 19. století se na mechanických tkacích strojích s pomocí zvláštního zařízení vytahují jednotlivá vlákna z chomáče žíní a zanášejí jako útek do zboží. Osnova je většinou ze skaných bavlněných, polyesterových nebo hedvábných přízí. Poměr osnovy k útku bývá cca 30/70.
Tkaniny mohou mít v dostavě až 60 nití na cm (satén), šířka tkaniny je maximálně 70 cm.[5]
Použití tkanin
- Tkaniny na nábytkové potahy se používají jen na zcela exkluzivní výrobky[15] nebo na restaurace historického nábytku.[16]
- Výztuže sak a plášťů se zhotovují ze žíněných tkanin jen u drahých oděvů.[17]
- Tkaniny na tzv. průmyslové použití: sedadla aut, kabelky apod.[18]
Galerie výrobků z koňských žíní
- Tkanina z počátku 9. století
- Potah na houpací židli (USA asi v roce 1937)
- Tkanina na výztuž kožešin (z poloviny 20. století)
- Výztuž pánského saka (Německo 2017)
- Ohlávka splétaná z koňských žíní
- Žíně na různých druzích smyčců
- Koňské žíně na polstrování nábytku
- Míč na kolovou plněný slisovanými žíněmi
- Tradiční korejský klobouk
Reference
- ↑ a b Kießling/Matthes: Textil- Fachwörterbuch, Berlin 1993, ISBN 3-7949-0546-6
- ↑ Birmingham: Switzerland: A Village History, Swallow Press 2004, ISBN 9780804010658
- ↑ Exner: Beiträge zur Geschichte der Gewerbe und Erfindungen Oesterreichs, Braumüller 1873, digit. 2008, str. 280-285
- ↑ Über Roßhaarstoff [online]. Preußisches Roßhaarstoff Archiv, 2017 [cit. 2017-08-01]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b History [online]. John Boyd, 2017 [cit. 2017-08-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-28. (anglicky)
- ↑ Horsehair-Market Report [online]. Index Box, 2016 [cit. 2017-08-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Price Changes [online]. Marlys Fladeland, 2015-01-05 [cit. 2017-08-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-17. (anglicky)
- ↑ US v. Eckstein [online]. FindLaw, 1911-12-04 [cit. 2017-08-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Rosshaarbürste [online]. Shoepassion, 1917 [cit. 2017-08-01]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Kokos/Rosshaarmatratze [online]. allnatura, 1917 [cit. 2017-08-01]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Campbell/Greated/Myers: Musical Instruments, Oxford University Press 2004, ISBN 9780198165040, str. 265
- ↑ Unsere Geschichte [online]. Toggenburger, 1917 [cit. 2017-08-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-07-31. (německy)
- ↑ Horsehair Lines [online]. TenkaraBurn, 2011-2017 [cit. 2017-08-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Hitched Horsehair [online]. Cowboys & Indians, 2017 [cit. 2017-08-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Rosshaar Bezug [online]. Withöft & ohn, 1917 [cit. 2017-08-01]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Aboout horsehair fabrics [online]. Emil Rotter, 2017 [cit. 2017-08-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Cerutti [online]. Herren-Modeshop, 1917 [cit. 2017-08-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. (německy)
- ↑ Horse Tail Hair Cloth [online]. Anping JuLong, 2003 [cit. 2017-08-01]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
- Kießling/Matthes: Textil- Fachwörterbuch, Berlin 1993, ISBN 3-7949-0546-6, str. 320
- Denninger/Giese: Textil- und Modelexikon, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2006, ISBN 3-87150-848-9, str. 596
- Veit: Fibers, Springer Nature 2022, ISBN 978-3-031-15309-9, str. 345-347
Externí odkazy
- Slovníkové heslo žíně ve Wikislovníku
Média použitá na této stránce
Autor:
(c) CSIRO, CC BY 3.0
Scanning electron microscope image of a hair from a horse
Autor: Montanabw, Licence: CC BY-SA 3.0
Traditional mecate for a hackamore made entirely of braided horsehair
Autor: Otto Bennewitz, Licence: CC0
Otto Bennewitz, Kürschner-Fachkunde-Ordner ab 1961.
- Zutaten die in der Kürschnerei Verwendung finden: Rosshaar.
Autor: Stefan Kühn , Licence: CC0
Dresden - Die Welt der DDR
Autor: No machine-readable author provided. Arent assumed (based on copyright claims)., Licence: CC BY-SA 3.0
bows of stringinstruments:
- Viola,
- Double bass (german)
- Gadulka
- Kemenche
Autor: unknown, Licence: CC0
Horse tails
Jacket eines Herren-Maßanzugs mit Half-Canvas-Verarbeitung mit Rosshaar im Brust- und Reversbereich. Paul Rosen bei Peek & Cloppenburg, Düsseldorf.