Žalský hřbet

Žalský hřbet
Šeřín
Šeřín

Nejvyšší bod1074 m n. m. (Mechovinec)

Nadřazená jednotkaKrkonošské rozsochy
Sousední
jednotky
Černohorská hornatina, Lánovská vrchovina, Studenecká pahorkatina, Vlčí hřbet, Český hřbet

SvětadílEvropa
StátČeskoČesko Česko
PovodíLabe, Jizera
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Žalský hřbet (německy Heidelbergkamm) je geomorfologický okrsek Krkonoš. Nachází se v jejich centrální části na rozhraní Královéhradeckého a Libereckého kraje.

Geomorfologie

Žalský hřbet náleží do geomorfologického celku Krkonoš a podcelku Krkonošské rozsochy[1]. Od Černohorské hornatiny na východě jej odděluje údolí Labe, od Lánovské vrchoviny na jihu sedlo Křížovky, od Studenecké pahorkatiny a Vlčího hřbetu na západě údolí Jizerky a od Českého hřbetu na severu sedlo mezi Mechovincem a Medvědínem v prostoru Horních Míseček.

Vrcholy

Žalský hřbet je tvoří řada šesti vrcholů tvořící kompaktní hřeben orientovaný v severojižním směru. Nejsevernější Mechovinec (1074 m) je nejvyšší. Směrem na jih pak následuje Černá skála (1038 m), Šeřín (1026 m), Jánský vrch (924 m) a Zadní a Přední Žalý (1035 m a 1018 m). Na bocích hřbetu se nachází několik výběžků, přičemž pouze na západním výběžku Černé skály se nachází jediný boční vrchol - Velký Jeřábník (892 m). Mezi významnější patří ještě výběžek Janova hora v západním úbočí Šeřína a Žalský Kozí hřbet v severovýchodním úbočí Zadního Žalého[2].

Vodstvo

Vodní zámek v Dumlichově dole

Žalský hřbet tvoří rozvodí mezi povodími Labe a Jizery. Labe protéká přímo pod jeho východním svahem a nachází se na něm vodní nádrž Labská. Pod západním svahem protéká Jizerka, která je levostranným přítokem Jizery. V Dumlichově dole na východním úbočí Žalého se v prostoru pramene Šindelové strouhy nachází vodárenský komplex z roku 1889 určený k zásobování Vrchlabí pitnou vodou. Na západním úbočí se v katastru obce Benecko nachází v prostoru Bátovy rokle prameniště Bátovka, jímací místo vodovodního přivaděče Bátovka. Ten zásobuje vodou sedm kilometrů vzdálenou Jilemnici.

Vegetace

Původní souvislý monokulturní hospodářský smrkový les je na několika místech rozrušen pasekami. V úbočích hřbetu se nacházejí četné luční enklávy.

Ochrana přírody

Prostor Žalského hřbetu se nachází na území Krkonošského národního parku, menší části pak v jeho ochranném pásmu. Nacházejí se zde četné skalní výchozy (např. Harrachova skála na severovýchodním úbočí Mechovince či Emina skála na severovýchodním úbočí Jánského vrchu). Skaliska na vrcholech Šeřína a Černé skály byla uzpůsobena k vyhlídkovým účelům.

Komunikace

Kromě sedel na severním a jižním okraji hřbetu se veřejná komunikace dostává hlouběji do jeho úbočí pouze v prostoru Benecka. Jediná významnější neveřejná komunikace pak spojuje Benecko přes sedlo Rovinku se Špindlerovým Mlýnem. Další zpevněné komunikace spojují jednotlivé luční enklávy s okolními obcemi a obsluhují lesní masív.

Stavby

Rozhledna na Žalém

V ose hřbetu se nachází pouze turistické chaty v sedle Rovinka a na Předním Žalém a kamenná rozhledna z roku 1892 tamtéž. Do svahů zasahuje zástavba obcí Benecko a Labská. Horské chalupy a další zástavba se pak nachází na četných lučních enklávách (Janova Hora, Přední Labská a další). Na úbočích pak byla vybudována četná lyžařská centra obsluhovaná čtveřicí lanových drah:

  • Lanová dráha Benecko - Kejnos
  • Lanová dráha Herlíkovice - Žalý
  • Lanová dráha Herlíkovice - Bubákov
  • Lanová dráha Špindlerův Mlýn - Labská

Turistické trasy

Osu hřbetu sleduje červeně značená Bucharova cesta z Horních Míseček do Jilemnice. V sedle Rovinka ji křižuje po úbočích vedená zeleně značená trasa 4371 z Benecka do Špindlerova Mlýna. Další značené trasy mají příčný směr.

Reference

  1. Břetislav Balatka, Jan Kalvoda - Geomorfologické členění reliéfu Čech (Kartografie Praha, 2006)
  2. Žalský hřbet na Mapách.cz

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Dumlichuv dul vodni zamek.JPG
Dumlichův důl, Krkonoše
Rozhlednazaly.jpg
Rozhledna na Žalý je častým cílem procházek po Benecku.
Serin 2.JPG
Šeřín, Krkonoše