Žarkij
 | |
| Základní údaje | |
|---|---|
 | |
| Typ | torpédoborec |
| Třída | Bojkij |
| Uživatelé | Ruské carské námořnictvo Bělogvardějci |
| Zahájení stavby | 1902 |
| Spuštěna na vodu | 1904 |
| Uvedena do služby | 1906 |
| Osud | internován, roku 1924 sešrotován |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | 350 t |
| Délka | 63,96 m |
| Šířka | 6,39 m |
| Ponor | 2,59 m |
| Pohon | 4 kotle, 2 parní stroje, 2 lodní šrouby 5700 hp |
| Rychlost | 26 uzlů |
| Výzbroj | 2× 75mm kanón (2×1) 2× 457mm torpédomet (2×1) 18 min |
Žarkij byl ruský torpédoborec třídy Bojkij. Ve službě byl v letech 1906–1924. V řadách Černomořského loďstva se účastnil první světové války. Za ruské občanské války se po různých peripetiích stal součástí bělogvardějské námořní eskadry. Závěr služby strávil v internaci.
Stavba
Torpédoborec postavila v letech 1902–1906 loděnice v Nikolajevu.
Konstrukce
Po dokončení výzbroj představoval jeden 75mm kanón, pět 47mm kanónů a tři 381mm torpédomety s celkovou zásobou šesti torpéd. Před první světovou válkou byla výzbroj upravena na dva 75mm kanóny a dva 381mm torpédomety. Pohonný systém tvořily čtyři kotle Yarrow a dva parní stroje o výkonu 5700 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 26 uzlů.[1]
Služba
Do služby u Černomořského loďstva byl zařazen v roce 1906.[2] Za první světové války se účastnil bojových akcí proti Turecku. Hned první den nepřátelských akcí 29. října 1914 vyrazil spolu s torpédoborci Lejtěnant Puščin a Živučij na pomoc napadené minolovce Prut. Avšak jejich nepřítelem se ukázal být německý bitevní křižník SMS Goeben, a proto se lodě stáhly a nechaly Prut na pospas Němcům.[3] Poté sloužil na základně Batumi, odkud podporoval operace ruských vojsk na kavkazské frontě.[4] V roce 1917, operujíc ze základny Sulina, podnikal spolu s torpédoborcem Živoj výpady proti tureckému pobřeží. Úspěšná byla až jejich třetí akce ze dne 4. dubna, kdy potopily dva větší turecké škunery.[5] V červnu 1918 padnul do německých rukou, avšak do služby zařazen nebyl. Po německé kapitulaci zůstal Žarkij spolu s dalšími zbylými ruskými loděmi v Sevastopolu, který ovládly britské a francouzské expediční sbory. V září 1919 byl předán nově zformovanému bělogvardějskému loďstvu.[6] Po porážce bělogvardějců odplul spolu se zbytky jejich loďstva do Bizerty, kde byl internován. Nakonec byl roku 1924 sešrotován. [2]
Odkazy
Reference
- ↑ WATTS, Anthony J. The Imperial Russian Navy. London: Arms and Armour, 1990. ISBN 0-85368-912-1. S. 131.
- ↑ a b HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři, 4. díl. Rok 1917. Praha: Libri, 2002. 232 s. ISBN 80-85983-89-3. S. 171.
- ↑ HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři, 1. díl. Rok 1914. Praha: Libri, 2001. 258 s. ISBN 80-85983-84-2. S. 134.
- ↑ HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři, 1. díl. Rok 1914. Praha: Libri, 2001. 258 s. ISBN 80-85983-84-2. S. 138.
- ↑ HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři, 4. díl. Rok 1917. Praha: Libri, 2002. 232 s. ISBN 80-85983-89-3. S. 155.
- ↑ HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři, 5. díl. Rok 1918. Praha: Libri, 2002. 342 s. ISBN 80-7277-102-7. S. 200.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Žarkij na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Imperial Russian destroyer Zharkiy.