Žežulka (usedlost)
| Usedlost Žežulka | |
|---|---|
 | |
| Poloha | |
| Adresa | Dejvice,  Česko |
| Ulice | V Šáreckém údolí |
| Souřadnice | 50°7′7,88″ s. š., 14°22′56,94″ v. d. |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 41179/1-1937 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Žežulka je usedlost v Dolní Šárce v údolí Šáreckého potoka evidovaná jako kulturní památka od roku 1958 s evidenčním číslem ÚSKP 41179/1-1937, katalogové číslo 1000153283.[1]
Dolní Šárka
Osada Dolní Šárka se rozprostírala v hlubokém údolí Šáreckého potoka, který pramení jako Litovický potok poblíž obce Jeneč. Teprve po vývěru z Libockého rybníka se nazývá Šárecký potok. Na potoce v minulosti stálo několik mlýnů. Řada dnešních usedlostí vyrostla z původních viničních stavení a byla přeměněna v letohrádky. To je také případ Žežulky (Praha 6, Dejvice čp. 79, V Šáreckém údolí 42).[2]
Historie
Nejstarší zmínka o vinici je ve viničních knihách z roku 1563. Vinice vznikla spojením tří samostatných vinic tří majitelů. V roce 1600 jejím jediným majitelem byl novoměstský měšťan Jakub Žežul, odtud pramení pojmenování usedlosti. Usedlost koupil od Štěpána Rybáře, který ji postavil jako viniční dům s velkým lisem a rozsáhlou vinicí (více než 12 strychů, což je asi 3,5 ha) od Jakuba Kyperského.[3]
V roce 1627 prodal Jindřich Žežule vinici bernímu úředníkovi Pražského hradu Viktorinu Ferdinandu Domažlickému.
V letech 1651-1674 byl majitelem svobodný pán Engl z Englflussu. V té době již existoval vedle vinice obytný dům a hospodářské stavení. Po jeho smrti vše zdědila vdova baronka Englová, rozená Vratislavová z Mitrovic. Ta již roku 1708 prodala objekt opatu kláštera sv. Mikuláše na Starém Městě Pražském Mauru Roučkovi, vlastnil ji až do roku 1737. Purkrabství s nákupem souhlasilo jen za podmínky, že se vinice nestane klášterním majetkem. Za doby vlastnictví opata Roučka byla zřízena viniční kaple pro konání bohoslužeb zasvěcená sv. Isidoru. V roce 1637 objekt koupil novoměstský měšťan Leopold Kveistr.
Od roku 1762 patřila usedlost rodině Miňovských dalších sto let.[3] V roce 1784 náležela k Žežulce půda o rozloze 9,5 jitra, z toho třetinu tvořily vinice.
Architektonické řešení
Dnešní podobu usedlosti navrhl kolem roku 1874 J. V. Staněk jako nájemní dům s malými byty a bohatým architektonickým členěním (křídla různé výšky, věž, terasa se schodištěm). Původní viniční domek byl zcela ukryt uvnitř stavby. Hlavní obytná budova je zajímavým příkladem bohatě členěné romanticko-eklektické architektury s křídly různé výšky. Z půdorysně i výškově poměrně složité zástavby vystupuje zčásti dvoupatrová, zčásti třípatrová věž. Střechy jsou sedlové. Objekt je částečně podsklepen a navazuje na něj terasa se schodištěm.
Součástí areálu je samostatně stojící přízemní domek bývalého hostince (asi také z roku 1874, v roce 1913 v něm byl upraven sál) s polovalbovou střechou orientovaný podélně k ulici. Před hlavní průčelí předstupuje dřevěná veranda se sedlovou stříškou. Tento objekt podsklepen není
Severně navazuje rozsáhlá zahrada ohraničená kamennou ohradní zdí.
Vlevo z ulice od vstupu do areálu je dochovaný litinový vodovodní stojan.[1]
Výletní hostinec
Dnešní vzhled budovy pochází z této radikální přestavby z poslední čtvrtiny 19. století, při níž byla přistavena pravá část. Po této přestavbě byl využíván jako známý a oblíbený výletní hostinec, vyhledávaný byl např. při pražských Matějských poutích.
Současné využití
Objekt byl v posledních letech rekonstruován a slouží k bydlení. Přízemní domek bývalého hostince je tč. bez využití, dříve býval využíván také jako ateliér.
Reference
- ↑ a b usedlost Žežulka - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2020-12-15]. Dostupné online.
- ↑ STAŇKOVÁ, Jaroslav; HURIN, Martin; STANĚK, Jaroslav. Pražské zámky, zámečky a usedlosti. 1. vyd. Praha: Academia, 2008. 261 s. ISBN 978-80-200-1613-3. S. 176.
- ↑ a b POLÁK, Milan; BRONCOVÁ, Dagmar. Praha 6 křížem krážem. 1. vyd. Praha: MILPO MEDIA, 2002. 191 s. ISBN 978-80-87040-22-5. S. 347–348.
Literatura
- KUČA, Karel. Města městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Díl 5 Par-Pra. 1. vyd. Praha: Libri, 2002. 671 s. ISBN 80-7277-039-X. S. 530.
- POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. Praha: Panorama, 1985. 469 s. S. 393.
- POLÁK, MIlan; BRONCOVÁ, Dagmar. Praha 6 křížem krážem. 1. vyd. Praha: MILPO MEDIA, 2002. 191 s. ISBN 978-80-87040-22-5. S. 347–348.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Usedlost Žežulka na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Sefjo, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Praha-Dejvice. V Šáreckém údolí, rozcestník Dolní Šárka.