Žehlička
Žehlička je zařízení sloužící k žehlení, čili vyhlazování tkaniny pomocí vysoké teploty a tlaku. Žehlení působí tak, že se vlivem teploty uvolňují vazby v molekulách polymerů tvořících vlákna tkaniny. Když jsou vlákna horká, pod tlakem žehličky se narovnávají a po ochlazení si uchovávají svůj tvar. U některých látek jako např. bavlna je potřeba též použít vodu.
Předchůdci elektrické žehličky
Zpočátku se prádlo lisovalo nebo válečkovalo, v 15. století se objevila horká žehlička. V minulosti žehlička vypadala jako hlazený kovový blok s držadlem. Po ohřátí např. na plotně kuchyňských kamen umožňovala tepelná setrvačnost kovového bloku udržet po několik minut dostatečnou teplotu, aby se dalo žehlit. Po vystydnutí bylo třeba žehličku položit na plotnu a nechat znovu zahřát. Tvar žehličky připomíná chodidlo s trojúhelníkově zakončenou špičkou na jedné straně a s plochým okrajem na straně „paty“. Tento tvar se vzhledem k pohodlnému žehlení ujal také v dalších, modernějších konstrukcích.
Zdokonalením žehličky byla konstrukce, kdy se na „chodidlo“ umístilo malé ohniště na dřevěné uhlí, kde bylo možné vložit několik rozžhavených uhlíků, které udržovaly vysokou teplotu žehličky, aniž by bylo nutné ji každou chvíli odstavovat na horkou plotnu. Další alternativou byly žehličky, kde se topilo lihem. Jiným řešením bylo použití dvou žehliček s jedním odpojitelným držadlem.
Žehlička na dřevěné uhlí
Žehlička s odpojitelnou rukojetí (1900–1910)
Žehlička ohřívaná lihovým plamenem
Žehlička s přípojkou na svítiplyn (USA, 1936)
Elektrické žehličky
Ve 20. století se rozšířily žehličky, kde byla uvnitř elektricky zahřívaná spirála s příkonem několika set wattů a která byla napájena z elektrické sítě domovního rozvodu. První elektrické žehličky byly zkonstruovány v 90. letech 19. století,[zdroj?] v českém prostředí se objevily na trhu již počátkem 20. století.[1] V roce 1929 přišla na trh žehlička, ve které bimetal vypínal proud při dosažení stanovené teploty; následně byly žehličky vybavovány termostatem, který umožňuje udržet požadovanou teplotu s přesností na několik stupňů Celsia,[2] a kromě toho se v žehličce objevila i zvlhčovací zařízení (napařovací žehlička).
Nežehlivé výrobky
Některé prádlo se vyrábí jako nežehlivé. Není jej třeba žehlit, protože jsou vlákna napnutá (většinou účinkem formaldehydu).
Etymologie
Slovo žehlička bylo vytvořené ze slovesa žehlit a to od slova žeh.
Jungmannův slovník (1835) prezentuje v daném významu slovo cihlička („...slowe krejčjm a šwadlenám železo gjmž šwy a obogky hladí...“). Žehlička uvádí jako synonymum dle nedokončeného slovníku Václava Jana Rosy ze 17. století.[3]
Odkazy
Reference
- ↑ inzerát firmy Josef Křížek. Národní listy. 1908-12-13, s. 14. Dostupné online. ISSN 1214-1240.
- ↑ Termostat [online]. MFF UK:FyzWeb [cit. 2024-10-04]. Dostupné online.
- ↑ JUNGMANN, Josef. Slownjk česko-německý Josefa Jungmanna. Praha: Knjžecí arcibiskupská knihtiskárna, 1835. Dostupné online. Kapitola Cihlička, s. 233.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu žehlička na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Žehlení v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Slovníkové heslo žehlička ve Wikislovníku
Média použitá na této stránce
Autor: RobbyBer, Licence: CC BY-SA 3.0
Charcoal iron (old technology: XIXth or beginning of XXth century). Picture taken by RobbyBer, uploaded first to German Wikipedia.
Autor: Helge Klaus Rieder, Licence: CC0
Open air museum Roscheider Hof: Spirit irons were manufactured between 1847 and 1940. Despite their cleanliness, ease of use and low operating costs, they lag far behind the other types in terms of unit numbers.
The iron has a tank at the back into which methylated spirits can be poured. This is fed through a pipe with a wick to the combustion chamber in the iron. Before starting the iron, the burner is removed and placed on the heating grid. After the spirit gases have been lit, it is pushed into the actual iron and heats it. After 10 minutes, the iron prepared in this way can be put into operation. The total of 36 holes in the side walls served to circulate the air. Under the large wooden handle which was also used on other models of this manufacturer and by other manufacturers. It is a steel plate decorated with floral motifs, which protects the ironer's hand from the hot exhaust gases from the burner. The lid on the storage vessel shows a fish (pike?) in a toothed ring and the letters C and K.
With electrification from around the 1900s - in rural areas from the 1920s - these irons were replaced by much easier-to-use electric irons. Its successor is the iron with the inventory number HR 53._-_DSC06643.JPG)
Autor: Daderot, Licence: CC0
Exhibit in the Museum of Science and Industry, Chicago, Illinois, USA. Photography was permitted in the museum without restriction.
Autor: Museum Rotterdam, Licence: CC BY-SA 3.0
Objectgegevens
Titel: Ellipsoïdisch strijkijzer, zool en binnenijzer een geheel, merk “Dover”, type “Sad Iron”
Beschrijving: Handvat met kap door middel van een klemmetje op het binnenijzer vast te zetten, dat tegelijkertijd de zool vormt. Kenmerkende spitse vorm aan zowel voor- als achterzijde.
Trefwoorden: strijkijzer, gereedschap, uitrusting
Opschrift / merk: Meegegoten op het binnenijzer: "Dover No 022 Sad Iron".
Plaats vervaardiging: Verenigde Staten
Datering: 1900 - 1910
Materiaal: gietijzer, metaal, hout
Afmetingen: (cm) hg 9,0 / br 5,5 / lg 12,0
Associatie: strijkbout, strijken, wassen, huishouden, kleding
Inventarisnr: Museum Rotterdam 33762-A-B