Želenice (okres Most)

Želenice
Pohled na Želenice od severu
znakvlajka
Lokalita
Status	obec
Pověřená obec	Most
Obec s rozšířenou působností	Most (správní obvod)
Okres	Most
Kraj	Ústecký
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	50°31′40″ s. š., 13°43′34″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	496 (2023)[1]
Rozloha	9,75 km²[2]
Nadmořská výška	211 m n. m.
PSČ	434 01
Počet domů	166 (2021)[3]
Počet částí obce	2
Počet k. ú.	2
Počet ZSJ	2
Kontakt
Adresa obecního úřadu	Na Návsi 27 Želenice 434 01 Most 1 info@zelenice.cz
Starosta	Filip Keller
Oficiální web: zelenice.cz
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Želenice
Další údaje
Kód obce	567426
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Želenice (německy Selnitz, k odlišení se též někdy používá neoficiální název Želenice nad Bílinou) jsou obec v okrese Most v Ústeckém kraji. Žije zde 496^[1] obyvatel. Katastrální území má rozlohu 976 ha.

Název

Název vesnice je odvozen z osobního jména Želen ve významu ves lidí Želenových. V historických pramenech se jméno objevuje ve tvarech: Zelenicz (1307), Selnicz (1312), Zelniz (1315), Zelenycz (1352), Zelenicz (1369 až okolo roku 1405), Zelenicz (1406), Zelnicz (1442), Zelenicz (1495), w Zeleniczich (1499), „vzieleniczych“ (1551), Zielenicz (1596), na Želenicích (1603, 1615), „Wzielniczych“ (1650), Selnice (1654), Selnitz a Želenicze (1787), Selnitz a Zelenice (1833), Želenice a Sellnitz (1848), Želenice a Selnic (1854) a Želenice nebo Sellnitz (1886–1913).^[4]

Historie

První písemná zpráva o Želenicích pochází z roku 1307, kdy v ní sídlil jistý Macinta de Zelenicz, ovšem archeologické průzkumy dokládají, že oblast byla osídlena již v období paleolitu a zajímavé nálezy se v okolí našly rovněž z keltské doby. Během 14. století byla ve vsi vybudována dnes již zaniklá tvrz s poplužním dvorem. V roce 1317 je jako majitel vsi uváděn vladyka Konrád ze Želenic. Ve 14. století zde byl vybudován kostel sv. Václava. První zmínka o něm pochází z register papežských desátků z roku 1352, které stanovily roční platbu šesti grošů. Jeho světskými patrony byli majitelé vsi Kerunkové z Lomu, kolem roku 1385 Pešík z Týnce a od roku 1416 Stupicové ze Želenic, kteří byli manové mosteckého hradu.

Nedaleko obce proběhla dne 23. září 1438 bitva mezi zbytky husitských vojsk žateckého a lounského městského svazu a bývalým husitským hejtmanem Jakoubkem z Vřesovic.

Želenice i po husitských válkách patřily rodu Stupiců až do roku 1495, kdy ves i s příslušenstvím přešla (částečně darem, částečně koupí) do majetku Těmy z Koldic. Od roku 1499 patřily Želenice Novohradským z Kolovrat, v roce 1575 je Petr Novohradský z Kolovrat prodal Václavovi Kaplířovi ze Sulevic. Jeho potomci je v roce 1599 připojili k panství Mirošovice. V roce 1616 Jan Burjan Kaplíř ze Sulevic prodal své statky Želenice, Mirošovice a Hrobčice Štěpánu Jiřímu ze Šternberka. Přes Veroniku Polyxenu ze Šternberka provdanou hraběnku z Martinic se Želenice staly majetkem hraběte Bernarda Ignáce z Martinic, který prodal statek v roce 1668 Sofii Agnes kněžně Ditrichštejnové. Jejím prostřednictvím se Želenice dostaly v roce 1711 do vlastnictví rodu Lobkoviců a až do roku 1848 patřily k bílinskému panství. V roce 1777 byl severně nad obcí zřízen nový hřbitov namísto dosavadního kolem kostela uprostřed obce, v roce 1910 byl rozšířen. V roce 1848 byla dokončena stavba nového kostela a dne 16. července 1848 se zde sloužila první mše.

V roce 1872 byla přes Želenice a Liběšice zprovozněna železnice, ovšem zastávka zde byla zřízena až v roce 1888 a v Liběšicích dokonce až v roce 1934. V roce 1893 byla otevřena nová budova německé dvoutřídní školy (dnes čp. 92). Česká dvoutřídní škola byla založena v roce 1927 a nová školní budova byla postavena v roce 1935 (čp. 127). Obyvatelé se živili převážně zemědělstvím, ale v obci byly také dvě cihelny. V roce 1925 v rámci pozemkové reformy byl zdejší lobkovický velkostatek znárodněn. Na svahu Želenického vrchu otevřela počátkem 20. století firma Stein & Co. kamenolom na znělec a dodnes zde těží firma Keramost.

Přírodní poměry

Vesnice stojí šest kilometrů severovýchodně od Mostu v údolí řeky Bíliny v nadmořské výšce 211 metrů, na severním okraji Českého středohoří. Bílina zde protéká regulovaným korytem a je napřímena. Původní tok tvořily meandry v široké nivě řeky. Staré koryto lze dodnes místy v nivě řeky nalézt stejně tak i v historických nebo katastrálních mapách.

Velkou část obce tvoří zahrádky a zahrádkářské kolonie kolem řeky (jihozápad obce). V obci je zaveden vodovod a, kanalizace. Pole a louky v okolí jsou hospodářsky využívány, především k pěstování plodin.

Údolí obklopují znělcové kopce: Želenický vrch na jihu, Zlatník na západě, Ovčí vrch (býv. Kaňkov) na severu a nedaleký Bořeň na jihovýchodě.

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 451 obyvatel (z toho 215 mužů), z nichž bylo 93 Čechoslováků, 350 Němců a osm cizinců. S výjimkou jednoho evangelíka a 33 lidí bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.^[5] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 529 obyvatel: 155 Čechoslováků, 371 Němců, jednoho příslušníka jiné národnosti a dva cizince. Převažovala výrazná římskokatolická většina, ale žili zde také tři evangelíci, sedm členů církve československé, šest židů, jeden příslušník jiných nezjišťovaných církví a 33 lidí bez vyznání.^[6]

Obecní správa

Po zrušení patrimoniální správy se Želenice staly samostatnou obcí s osadami Liběšice a Kaňkov v okrese Teplice. V letech 1896–1935 patřily do okresu Duchcov a v letech 1935–1960 do bílinského okresu. Od roku 1960 se nacházejí v okrese Most a osada Kaňkov byla připojena k obci Braňany. Obec se skládá ze samotných Želenic a z osady Liběšice, které stojí asi 1,5 km na jihovýchod.

Obecní symboly

Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny č. 37 ze dne 8. června 2004.^[10]

Znak

V zeleno-zlatě děleném štítě stříbrno-černě dělené třikrát nahoru lomené břevno, provázené nahoře stříbrným beranem ve skoku se zlatou zbrojí.

Vlajka

Zelený list se dvěma žlutými žerďovými klíny a dvěma třikrát lomenými pruhy, černým a bílým, vycházejícími z první a druhé osminy horního a dolního okraje listu, s jedním vrcholem na žerďovém okraji a dvěma vrcholy v polovině délky listu. Poměr šířky k délce listu je 2:3.

Doprava

Podél řeky Bíliny vede silnice č. I/13 spojující Želenice s Mostem a s Bílinou. Silnice II/265 vede ze Želenic do Braňan. Je zde provozována autobusová linka Most–Braňany. V současnosti prochází silnice II. třídy středem obce.

Významnou dopravní tepnou je rovněž železniční trať Ústí nad Labem – Chomutov se zastávkou Želenice nad Bílinou. Zastavují zde osobní vlaky, zpravidla v hodinovém intervalu.

Pamětihodnosti

• Kostel svatého Václava a fara z poloviny 19. století jsou památkově chráněné objekty. V roce 1993 byly renovovány. Fara (čp. 27) dnes slouží jako sídlo obecního úřadu.
• Socha svatého Rocha z roku 1760. V roce 1913 byla renovována. Dříve stála u kostela, v současnosti době se nachází v kostele.
• Památník padlým v první světové válce z roku 1928

Fotogalerie

• 
  Pohled na Želenice od jihu, v pozadí Ovčí vrch
• 
  Kostel v Želenicích
• 
  Bývalá fara, dnes sídlo obecního úřadu
• 
  Želenice a Želenický vrch
• 
  Želenice z Ovčího vrchu

Odkazy

Reference

Literatura

• BUREŠ, Slavomír; KRAUS, Karel; POKORNÁ, Libuše. Želenice 1307–1997. Most: Reklamní agentura Most, 1997. 39 s. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Želenice na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Želenice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Oficiální stránky
• Želenice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)