Železniční trať Česká Třebová – Přerov

Česká Třebová – Přerov
	(c) I, Power, CC BY-SA 3.0; Trať na nádraží Mohelnice
Stát	Česko
Číslo	270
Technické informace
Délka	109 km
Rozchod koleje	1435 mm (normální)
Napájecí soustava	3 kV DC
Maximální rychlost	160 km/h
Externí odkazy
Geodata (OSM)	OSM, WMF
	multimediální obsah na Commons
Průběh trati
	245,878
	0,206
	86,840
	205,844
	186,775
	0,000
	187,960
	5,580
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Železniční trať Česká Třebová – Přerov je důležitá železniční trať tvořící spojení Prahy se severní Moravou, Slezskem, Polskem a Slovenskem. Je součástí celostátní dráhy a v jízdním řádu pro cestující je uvedena jako trať 270 (společně s tratí Rudoltice v Čechách – Lanškroun), zároveň jsou dálkové vlaky zahrnuty i do tratě 001. Trať je v celé své délce elektrizovaná a dvoukolejná. Trať je součástí třetího železničního koridoru.

Historie

Úsek Přerov–Olomouc vybudovala Severní dráha císaře Ferdinanda (SDCF) jako odbočku své hlavní tratě Vídeň–Krakov. Provoz byl zahájen 17. října 1841. V době stagnace SDCF a v důsledku hospodářské krize a z rozhodnutí císaře Ferdinanda I. z 19. prosince 1841 převzal iniciativu ve výstavbě nejdůležitějších železnic stát. Do státní služby byli povoláni inženýři, jako Carl Ghega, Alois Negrelli, Anton Jüngling a další odborníci, kteří působili u SDCF. V roce 1842 bylo zřízeno c. k. generální ředitelství státních drah, jejímž ředitelem se stal Hermenegild von Francesconi. Severní státní dráha zahájila výstavbu úseku Olomouc – Praha 20. srpna 1842. Vedení jednotlivých úseků bylo rozděleno následovně:

Olomouc–Pardubice vedl inženýr Karel Keissler
Pardubice–Praha vedl Jan Perner

Stavbu svršku a spodku prováděla firma bratří Kleinů. Pozemní stavby navrhoval vrchní inženýr Anton Jüngling. Dráha byla budována už pro dvoukolejný provoz i když byla položena pouze jedna kolej a dvoukolejná část byla jen v úseku Běchovice–Praha.^[1]^[2] Kolejový svršek navazoval na systém SDCF, takže pokračovala v anglické soustavě a anglickým rozchodem 1 435 mm. Kolejnice byly dodávány železárnami ve Vítkovicích, Svitavách, Blansku a železárnami bratří Kleinů v Sobotíně a později ve Štěpánově.^[3] Dokončena byla roku 1845, provoz byl zahájen 20. srpna na celé trati Olomouc – Praha.^[4] Pravidelná osobní doprava byla zahájena 1. září 1845 a nákladní doprava 1. října 1845. Vlak z Olomouce do Prahy projel trať bez zastávek za sedm hodin a čtyřicet minut.^[2] V letech 1845–1849 provozovala dráhu Olomouc–Praha pro stát SDCF, smlouva ale byla nevýhodná, proto byla dráha od roku 1849 provozována přímo státem. Vzhledem k neuspokojivé hospodářské situaci státu po roce 1848 byla Severní státní dráha roku 1854 privatizována, dráhu převzala soukromá Rakouská společnost státní dráhy (StEG).^[5]

Severní dráha císaře Ferdinanda byla zestátněna roku 1906, roku 1909 pak byla zestátněna i Rakouská společnost státní dráhy - provoz na celé trati převzaly Císařsko-královské státní dráhy (KKStB).^[6] Se vznikem Československa roku 1918 převzaly dráhu Československé státní dráhy (ČSD). Dráha představuje významnou spojnici mezi Čechami a Moravou a po vzniku Československa její význam ještě narůstal, proto byla v letech 1924 (úsek Olomouc–Přerov)^[7] a 1930–1933 (úsek Česká Třebová – Olomouc) zdvoukolejněna.^[4]^[8]

V letech 1957–1960 byla trať postupně elektrizována napájecí soustavou 3 kV ss.^[7]^[4]

V letech 2002 až 2008 byla trať modernizována jako doplňující rameno II. železničního koridoru.^[9] V letech 2011 až 2012 byla trať převedena na dálkové řízení z CDP Přerov.^[10] V červnu 2019 byla zahájena instalace zabezpečovače ETCS.^[11]

Vybavení stanic

Na původním úseku železniční tratě z Olomouce do Prahy bylo dvacet šest stanic, které byly rozděleny podle tříd. Jedinou stanicí I. třídy byla Praha, II. třídy Pardubice a III. třídy Zábřeh na Moravě a Česká Třebová. Do IV. třídy byly zařazeny stanice Červenka, Mohelnice, Žichlínek, Třebovice v Čechách, Ústí nad Orlicí město, Choceň, Zámrsk, Moravany, Přelouč, Týnec nad Labem (později Záboří nad Labem), Nový Kolín, Pečky, Český Brod a Běchovice. Do V. třídy bylo zařazeno zbylých sedm stanic Štěpánov, Lukavice, Hoštejn, Krasíkov, Rudoltice, Brandýs nad Orlicí, Uhersko a Úvaly. Olomouc pro své strategické postavení vojenské pevnosti byla z tohoto třídění vyjmuta a měla své specifické podmínky.^[12]

K vybavení stanic patřila výpravní a odbavovací budova, domy (byty ve výpravně) pro strojvůdce a mistra dílen, skladiště, vodárna, dílny, výtopna, vozová remíza a strážní domek. Pražské nádraží mělo individuální řešení. Hradbou se šesti průjezdnými branami bylo hlavové nádraží rozděleno na vnitřní a vnější. Ve vnitřním byla osobní a nákladní část, ve vnějším veškeré provozní zázemí, výtopny a hlavní dílny. V Pardubicích byly výpravní budova se dvěma čekárnami a s nástupištní halou, dvoukolejná výtopna s dílnami, vodárna, obytné domy a skladiště. Ve stanici III. třídy byly výpravní budova se dvěma čekárnami, remíza, dílny, vodárna a obytné domy. U stanic IV. třídy výpravna s čekárnou, pokladnou a dvěma byty pro výpravčího a technického úředníka, remíza, vodárna, součástí byl strážní domek. Stanice V. třídy byly vybaveny strážním domkem. Se vzrůstajícím nebo klesajícím významem byly stanice rozšiřovány a přestavovány.^[13]^[8]

Fotogalerie

Železniční trať 270 z mostu pro pěší a cyklisty u Černovíru
Tatenický tunel
Hněvkovský tunel II

Stanice a zastávky

Česká Třebová
Třebovice v Čechách
Rudoltice v Čechách
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Luková u Rudoltic v Čechách
Krasíkov
Tatenice
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Hoštejn
Lupěné
Zábřeh na Moravě
Lukavice na Moravě
Moravičany
Mohelnice
Červenka
Střeň
Štěpánov
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY 4.0
Olomouc hlavní nádraží
Grygov
Brodek u Přerova
Rokytnice u Přerova
Výhybna Dluhonice
Přerov

Odkazy

Reference

↑ BOROVCOVÁ, Alena. Kulturní dědictví severní státní dráhy. 1. vyd. Ostrava: Národní památkový ústav, Územní odborné pracoviště v Ostravě, 2016. 271, [1] s. s. ISBN 9788085034912, ISBN 8085034913. OCLC 1010898392
↑ ^a ^b BOROVCOVÁ, Alena. Z Vídně na sever : dvě páteřní železniční tratě České republiky. 1. vyd. Ostrava: [s.n.], 2017. 208 s. ISBN 9788085034974, ISBN 8085034972. OCLC 1035451828
↑ HONS, Josef. Železniční svršek našich prvních drah. Dějiny věd a techniky, 1985, roč. 18, č. 1, s. 10–23
↑ ^a ^b ^c WAGULA, Hubert; FEDOROWICZ, Slawomir. 501 Česká Třebová - Olomouc hlavní nádraží. Atlas Drah Polska, Česka a Slovenska [online]. [cit. 2020-11-09]. Dostupné online. ISSN 2391-4793.
↑ Stručná historie železnic (a to hlavně železnice české) [online]. railian.com, rev. 2012-03-12 [cit. 2020-11-09]. Kapitola První pokus rakouského státu o výstavbu a provozování železnic (1842 - 1854). Dostupné online.
↑ Stručná historie železnic (a to hlavně železnice české) [online]. railian.com, rev. 2012-03-12 [cit. 2020-11-09]. Kapitola Rakouský sekvestrační zákon - pozvolné zestátňování (1877). Dostupné online.
↑ ^a ^b WAGULA, Hubert; FEDOROWICZ, Slawomir. 302 Břeclav - Olomouc hlavní nádraží. Atlas Drah Polska, Česka a Slovenska [online]. [cit. 2020-11-09]. Dostupné online. ISSN 2391-4793.
↑ ^a ^b KREJČIŘÍK, Mojmír. Česká nádražíII díl. 1. vyd. Litoměřice: Vydavatelství dopravní literatury, 2005. Dostupné online. ISBN 80-902706-7-0, ISBN 978-80-902706-7-1. OCLC 53860685 S. 5–194.
↑ Železniční koridory ČR. Kapitola Současnost. K-REPORT [online]. Kralupy nad Vltavou: Společnost přátel kolejové dopravy, rev. 2006-10-29 [cit. 2020-11-12]. Dostupné online. ISSN 1801-6189.
↑ Trať Česká Třebová – Přerov dálkově ovládaná. Reportér AŽD Praha. 3. 2012, roč. 8, čís. 1, s. 19. Dostupné online.
↑ SŽDC vybaví úsek Přerov – Česká Třebová evropským vlakovým zabezpečovačem ETCS. Tiskový servis (tiskové zprávy + prohlášení) [online]. SŽDC, 2019-06-10 [cit. 2020-11-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-04-03.
↑ Borovcová, Kulturní dědictví Severní státní dráhy... s. 26
↑ Borovcová, Kulturní dědictví Severní státní dráhy... s. 26–29

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu železniční trať Česká Třebová – Přerov na Wikimedia Commons

[:0-1] BOROVCOVÁ, Alena. Kulturní dědictví severní státní dráhy. 1. vyd. Ostrava: Národní památkový ústav, Územní odborné pracoviště v Ostravě, 2016. 271, [1] s. s. ISBN 9788085034912, ISBN 8085034913. OCLC 1010898392

[:1-2] BOROVCOVÁ, Alena. Z Vídně na sever : dvě páteřní železniční tratě České republiky. 1. vyd. Ostrava: [s.n.], 2017. 208 s. ISBN 9788085034974, ISBN 8085034972. OCLC 1035451828

[3] HONS, Josef. Železniční svršek našich prvních drah. Dějiny věd a techniky, 1985, roč. 18, č. 1, s. 10–23

[#1-4] WAGULA, Hubert; FEDOROWICZ, Slawomir. 501 Česká Třebová - Olomouc hlavní nádraží. Atlas Drah Polska, Česka a Slovenska [online]. [cit. 2020-11-09]. Dostupné online. ISSN 2391-4793.

[5] Stručná historie železnic (a to hlavně železnice české) [online]. railian.com, rev. 2012-03-12 [cit. 2020-11-09]. Kapitola První pokus rakouského státu o výstavbu a provozování železnic (1842 - 1854). Dostupné online.

[6] Stručná historie železnic (a to hlavně železnice české) [online]. railian.com, rev. 2012-03-12 [cit. 2020-11-09]. Kapitola Rakouský sekvestrační zákon - pozvolné zestátňování (1877). Dostupné online.

[#2-7] WAGULA, Hubert; FEDOROWICZ, Slawomir. 302 Břeclav - Olomouc hlavní nádraží. Atlas Drah Polska, Česka a Slovenska [online]. [cit. 2020-11-09]. Dostupné online. ISSN 2391-4793.

[:2-8] KREJČIŘÍK, Mojmír. Česká nádražíII díl. 1. vyd. Litoměřice: Vydavatelství dopravní literatury, 2005. Dostupné online. ISBN 80-902706-7-0, ISBN 978-80-902706-7-1. OCLC 53860685 S. 5–194.

[9] Železniční koridory ČR. Kapitola Současnost. K-REPORT [online]. Kralupy nad Vltavou: Společnost přátel kolejové dopravy, rev. 2006-10-29 [cit. 2020-11-12]. Dostupné online. ISSN 1801-6189.

[10] Trať Česká Třebová – Přerov dálkově ovládaná. Reportér AŽD Praha. 3. 2012, roč. 8, čís. 1, s. 19. Dostupné online.

[11] SŽDC vybaví úsek Přerov – Česká Třebová evropským vlakovým zabezpečovačem ETCS. Tiskový servis (tiskové zprávy + prohlášení) [online]. SŽDC, 2019-06-10 [cit. 2020-11-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-04-03.

[12] Borovcová, Kulturní dědictví Severní státní dráhy... s. 26

[13] Borovcová, Kulturní dědictví Severní státní dráhy... s. 26–29

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

Navigation

Navigace

Tématické portály