Železniční trať Bělehrad–Vršac

Železniční trať Bělehrad–Vršac
Stát	Srbsko Srbsko
Provozovatel dráhy	Infrastruktura železnice Srbije
Technické informace
Rozchod koleje	rozchod 1435 mm
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Železniční trať Bělehrad–Vršac (srbsky v cyrilici Железничка пруга Београд–Вршац, v latince Železnička pruga Beograd–Vršac) představuje hlavní spojení srbské metropole Bělehradu s Rumunskem. Prochází přes region Banátu a je nejstarší tratí na současném území Srbska.^[1] Dlouhá je celkem

Historie

Železniční trať, která by vedla severovýchodně z Bělehradu na území tehdejšího uherského Banátu a Sedmihradska byla budována celkem ve třech fázích. Nejprve vznikl úsek Moravița–Vršac–Jasenovo, po kterém první vlak slavnostně projel 20. července 1858.

V roce 1894 byl otevřen železniční úsek Vršac–Vladimirovac–Kovin, který byl dlouhý 84,7 km. O dva roky později byl pak prodloužen až do Pančeva (o dalších 31,5 km), které se nacházelo v bezprostřední blízkosti Bělehradu, ale ještě na uherském území.

Z Bělehradu až do Rumunska pak mohly vlaky jet přímo až od roku 1935, kdy byl dokončen Pančevský most v Bělehradě.

Přestože je trať v provozu více než 150 let, využívaná je jen řídce. Mezinárodní vlaky do Temešváru jezdí zřídka. Pro domácí dopravu (do Vršace) je však již trať užívaná mnohem více. V roce 2012 přepravily ve směru Vršac-Bělehrad osobní vlaky téměř 60 000 cestujících. V úseku Pančevo-Bělehrad je trať využívaná pro příměstskou dopravu (linky sítě Beovoz).

Stanice

• Beograd
• Beograd Dunav
• Krnjača
• Sebeš
• Ovča
• Pančevo Glavna
• Pančevo Varoš
• Banatsko Novo Selo
• Vladimirovac
• Alibunar
• Banatski Karlovac
• Nikolinci
• Uljma
• Vlajkovac
• Vršac

Reference