Železniční trať Lausanne–Ženeva

Lausanne–Ženeva
Regionální vlak ve stanici Prilly-Malley
Stát	Švýcarsko Švýcarsko
Číslo	150
Provozovatel dráhy	SBB
Technické informace
Délka	70 km
Rozchod koleje	1 435 mm (normální)
Napájecí soustava	15 kV 16,7 Hz AC
Maximální rychlost	160 km/h
Externí odkazy
multimediální obsah na Commons
Průběh trati
Legenda z Brigu, St-Maurice a Cully z Bernu a Palézieux Linka M2 metra v Lausanne 0,0 Lausanne Linka M1 metra v Lausanne spojka TriDEL (spalovna) 1,6 Lausanne-Sébeillon(nákladové nádraží) 2,3 Prilly-Malleyod 2011 4,5 Renens Linka M1 metra v Lausanne směr Grandson, Biel/Bienne a Vallorbe 7,4 z Bielu a Vallorbe Venoge 8,4 Denges-Echandens Lausanne-Triage(seřaďovací nádraží) 10,1 Lonay-Préverenges 11,2 Morges-St-Jean 12,5 Morges MBC do Bière/L’Isle Morges Boiron de Morges 14,7 Tolochenazod 2011 neobsluhováno 16,9 St-Prex 19,4 Etoy Viadukt Aubonne Chemin de fer Allaman-Aubonne-Gimel z Gimelu 21,4 Allaman 24,4 Perroyzrušeno 12/2004 26,7 Rolle nadjezd nad tramvajovou tratí Rolle–Gimel Gillière 29,7 Gilly-Bursinelzrušeno 12/2004 33,8 Gland tramvaj do Begnins Promenthouse Asse 37,0 Pranginszrušeno 12/2004 38,5 Nyon trať do La Cure Železniční trať Nyon–Crassier do Crassier Boiron de Nyon 41,9 Crans-près-Célignyzrušeno 12/2004 43,5 Célignyzrušeno 12/2004 44,8 Founexzrušeno 12/2004 rozdělení na koleje osobní a nákladní dopravy 47,0 Coppet 48,2 Tannay 49,5 Mies 51,1 Pont-Céard 52,0 Versoix Versoix 53,8 Creux-de-Genthod 54,8 Genthod-Bellevue 55,8 Les Tuileries 56,6 Chambésy 58,9 Genève-Sécheron 60,3 Genève-Cornavin Tunel St-Jean (843 m) do Annemasse Saut-de-Mouton-Tunnel (1729 m) z Annemasse 64,0 Châtelaine(odstavné nádraží) trať z Lyonu Tunnel ICC (338 m) 66,2 Genève-Aéroport
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Železniční trať Lausanne–Ženeva je hlavní železniční trať ve Švýcarsku. Má velký význam pro osobní dopravu a je nejvytíženější železniční tratí ve frankofonním Švýcarsku. Slouží jako přípojná trať od Ženevy k Simplonské trati a k trati směrem na Bern a Curych. Provozují ji Švýcarské spolkové dráhy (SBB).

Počátky železniční tratě sahají do roku 1855, kdy společnost Compagnie de l’Ouest Suisse (OS) zprovoznila úsek Morges–Renens v rámci otevření dráhy podél pohoří Jura směrem na sever do Neuchâtelu a Solothurnu. Prodloužení do Lausanne bylo dokončeno v roce 1856.^[1]

V březnu 1858 uvedla společnost Chemin de fer Lyon-Genève (LG) do provozu trať mezi oběma městy, čímž byl otevřen úsek mezi Ženevou (nádraží Cornavin) a depem v La Châtelaine. O měsíc později uvedla společnost OS do provozu prodloužení z Morges do Versoix, a to ve dvou etapách. Chybějící spojovací úsek byl dokončen v červnu téhož roku, kdy obě města propojila železnice Chemin de fer Genève-Versoix (GV).^[1]

V roce 1949 byl otevřen úsek mezi Ženevou a průmyslovou oblastí La Praille jako první etapa dlouho očekávané spojovací trati mezi ženevským hlavním nádražím Cornavin a konečnou stanicí SNCF Genève-Eaux Vives.^[1] Spojovací trať byla uvedena do provozu v roce 2019 pod projektovým názvem CEVA. Až do roku 2002 byla trať vyhrazena pro nákladní dopravu, než byla otevřena stanice Lancy-Pont Rouge a zavedena osobní doprava. Stanice sehrála důležitou roli během mistrovství Evropy ve fotbale v roce 2008, neboť v její bezprostřední blízkosti se nachází stadion Stade de Genève.

V roce 1971 bylo zprovozněno seřaďovací nádraží Lausanne, které se nachází přímo na trati v Denges-Echandens.

V roce 1987 bylo ženevské letiště napojeno na trať do Lyonu odbočkou z odstavného nádraží La Châtelaine. Trať do stanice Genève-Aéroport je od počátku provozována se střídavým napětím 15 kV a od počátku provozu je dvoukolejná. Je vyhrazena pro dálkovou dopravu.

V roce 2011 byla otevřena zastávka Prilly-Malley v rámci plánu rozšíření sítě regionálních vlaků Réseau Express Vaudois mezi Rennes a Lausanne. Zároveň však byla zrušena zastávka Tolochenaz.

Úseky Morges–Allaman a Gland–Ženeva byly již v roce 1868 přestavěny na dvoukolejné. V roce 1872 následovaly úseky Allaman–Gland a Renens–Lausanne, v roce 1879 byl zdvoukolejněn i poslední zbývající úsek Morges–Renens. Elektrifikace byla dokončena v roce 1925, kdy byla trať elektrifikována jednofázovým střídavým napětím 15 kV 16,7 Hz, v té době plošně zaváděným v síti SBB. Odbočka do Lancy následovala v roce 1951.^[1] Úsek Ženeva – La Châtelaine byl elektrifikován stejnosměrným napětím SNCF 1500 V a střídavé napětí získal až po otevření trati na ženevské letiště v roce 1987.

Po dvanácti letech plánování a čtyřech letech výstavby byla v roce 2004 v rámci projektu Rail 2000 zprovozněna třetí kolej mezi Coppet a Ženevou, která od té doby slouží regionální dopravě, dálková a nákladní doprava nadále využívá předchozí dvoukolejnou trať. Stanice mezi Coppet a Ženevou byly přestavěny zpět na jednokolejné zastávky; nástupiště na staré trati byla zrušena.

Trať je důležitá pro osobní i nákladní dopravu, protože spojuje Ženevu se zbytkem železniční sítě SBB.

V celé trase jezdí vlaky InterCity do Bernu, Curychu a St. Gallenu a vlaky InterRegio z ženevského letiště do Lucernu a Brigu. Ze Ženevy do Lausanne jezdí v celé trase vlaky EuroCity, vedené elektrickými jednotkami ETR 610 do Milána a Benátek a vlaky RegioExpress Ženeva–Lausanne. V úseku od ženevského letiště do Morges jezdí také naklápěcí vlaky ICN přes trať podél Jury do Basileje a St. Gallenu.

Úsek Lausanne-Renens je rovněž využíván dálkovými spoji do Paříže a přes trať podél Jury.

Regionální dopravu v oblasti Lausanne zajišťuje síť regionálních vlaků RER Vaud. Mezi Allamanem a Lausanne jezdí linky R5 a R6. Linky R1 až R4 navíc využívají úsek mezi Renens a Lausanne.

V širší oblasti Ženevy jezdí příměstské vlaky Léman Express po samostatné trati mezi Coppetem a Ženevou.

Mezi Allamanem a Coppet byla od roku 2004 zrušena regionální doprava a všechny stanice byly uzavřeny s výjimkou Rolle, Glandu a Nyonu. Zbývající stanice jsou obsluhovány dálkovými vlaky InterRegio a RegioExpress.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bahnstrecke Lausanne–Genf na německé Wikipedii.

• WÄGLI, Hans G. Schienennetz Schweiz und Bahnprofil Schweiz CH+. Curych: AS Verlag, 2010. ISBN 978-3-909111-74-9. (německy) 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Železniční trať Lausanne–Ženeva na Wikimedia Commons