Železniční trať Niš–Skopje

Železniční trať Niš–Skopje (makedonsky Железничка пруга Ниш–Скопје a srbsky Железничка пруга Ниш–Скопље) je mezinárodní jednokolejná elektrizovaná trať, která spojuje Srbsko se Severní Makedonií. Ve své srbské části je evidována pod číslem 90 a v severomakedonské pod č. 80. Na srbské straně je její délka 151 km, na severomakedonské potom 49 km. Celková délka trati činí 200 km.

Trasa

Trať je vedena severo-jižním směrem. Z města Niš je vedena údolím řeky Jižní Morava směrem k městu Leskovac a později Grdelica. U obce Doljevac se z ní odpojuje trať do Kosova. Vedení trati odpovídá směru již antických a později středověkých obchodních stezek z prostoru dnešního regionu Šumadija do Soluně. V Grdelické soutěsce se nachází řada mostů a tunelů; trať je vedena v bezprostřední blízkosti dálnice A1. Za městem Vladičin Han vstoupuje do širokého otevřeného údolí, kudy pokračuje až k městu Preševu. Tam překonává státní hranici se Severní Makedonií a pokračuje do města Kumanovo. U obce Miladinovci se stáčí směrem na západ a směřuje do Skopje, kde se napojuje na místní železniční uzel.

Historie

Vznik trati byl jedním ze závěrů Berlínského kongresu.^[1] Měla vzniknout do roku 1881. Srbský prarlament schválil zákon o koncesi, který měl umožnit vybrat společnost, která bude trať provozovat. Vzhledem k tomu, že balkánskému království se nedostávalo finančních prostředků, byla realizace trati několik let odkládána, což vedlo k nelibosti Rakousko-Uherska, které mělo v regionu své obchodní zájmy a železnici vnímalo jako nezbytnou dopravní stavbu pro jejich uskutečnění. Srbská strana nakonec ustoupila v polovině 80. let 19. století.

Železniční trať byla budována v 80. letech 19. století, a to po dokončení hlavního spojení mezi Bělehradem a Niší v roce 1883. V době vzniku se jednalo o mezistátní trať, která spojovala Srbské království s Osmanskou říší. Turecká vláda souhlasila formálně s výstavbou spojení v roce 1883, stavební práce probíhaly 5 let a dokončeny byly ze severní strany roku 1887. Z jižní strany byla část trati dokončena o rok později.^[2] Státní hranice procházela přes trať u stanice Ristovac v blízkosti města Bujanovac v jižním Srbsku. Po dokončení trati bylo možné přímé spojení Bělehradu se Soluní. Trvalo nicméně dva roky, než bylo přímé spojení ustanoveno a cestující nemuseli přecházet na hraničním přechodu Ristovac/Žbevče a čekat na další vlak směrem do Makedonie.

Během první světové války byla trať těžce zničena. Království Srbů, Chorvatů a Slovinců považovalo za její obnovu za prioritní, a proto byla uskutečněna již v zimě 1918/1919. Obdobně se pracovalo i na tratích až po řeckou hranici.^[3]

Po rozpadu Jugoslávie v předvečer druhé světové války byla makedonská část trati spolu s jižním Srbskem zabrána Bulharskem.

Za druhé světové války byla trať jako strategický cíl předmětem leteckých úderů britského a amerického letectva. Jugoslávští partyzáni zde prováděli různé záškodnické akce, neboť tato trať umožňovala zásobování jednotek v Řecku a dále ve Středomoří.

V letech 1945 až 1991 se jednalo o jednu z hlavních tratí Jugoslávských železnic a o součást páteřního železničního spojení, které směřovalo ze Slovinska přes Bělehrad až do Řecka. V roce 1971 byl vybudován (v souvislosti s přestavbou města Skopje po ničivém zemětřesení) nový železniční uzel ve Skopje.

V prvním desetiletí 21. století investovala vláda republiky Severní Makedonie finanční prostředky do obnovy úseku trati z Kumanova až po hraniční stanici v obci Tabanovce.^[4] Na srbské části trati dosáhlo stáří zabezpečovacího zařízení v roce 2016 padesáti let.

V 2. dekádě 20. století se trať (spolu s dalšími železničními stavbami na území obou zemí) stala součástí iniciativy Čínské lidové republiky s názvem Nová Hedvábná stezka (Pás a stezka). V rámci toho byly realizovány modernizace a rekonstrukce některých úseků trati.^[5] V roce 2020 byla zahájena studie na přestavbu trati na rychlost 200 km/h na úseku Niš–Preševo.^[6] Na severomakedonské části je maximální traťová rychlost 120 km/h a i zde je předpokládána komplexní modernizace.^[7]

Kultura

O trati byl v roce 1978 natočen partyzánský film Dvoboj za južnu prugu (v české distribuci Případ Barbarossa), který se zabýval problematikou sabotáže a blokování trati.

Stanice

• Niš (nádraží)
• Međurovo
• Belotinac
• Čapljinac
• Malošište
• Doljevac
• Kočane
• Pukovac
• Brestovac
• Lipovica
• Pečenjevce
• Živkovo
• Priboj Leskovački
• Leskovac
• Đorđevo
• Grdelica
• Palojska Rosulja
• Predejane
• Džep
• Momin Kamen
• Vladičin Han
• Suva Morava
• Stubal
• Priboj Vranjski
• Vranjska Banja
• Vranje
• Ristovac
• Bujanovac
• Preševo
• státní hranice Srbsko – Severní Makedonie
• Tabanovce
• Karpoš
• Kumanovo
• Prevoj
• Romanovce
• Agino Selo
• Deljadrovci
• Miladinovci
• Ilinden
• Madžari
• Skopje (nádraží)

Reference

Související články

• Nálet na vlak v Grdelické soutěsce