Železniční trať Ogulin–Knin
| Železniční trať Ogulin–Knin | |
|---|---|
| |
| Stát |  Chorvatsko
|
| Číslo | 72 |
| Provozovatel dráhy | HŽ Infrastruktura |
| Dopravce | HŽPP aj. |
| Technické informace | |
| Délka | 223,6 km |
| Rozchod koleje | 1435 mm (normální) |
| Počet kolejí | 1 |
| Maximální rychlost | 100 km/h |
| Externí odkazy | |
 multimediální obsah na Commons
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Železniční trať Ogulin–Knin (chorvatsky Željeznička pruga Ogulin–Knin) se nachází v západní části Chorvatska. Známá je také pod názvem Lická dráha (chorvatsky Lička pruga). Jednokolejná neelektrizovaná trať představuje jednu z hlavních spojnic centrálního Chorvatska s Dalmácií. Dlouhá je 223,6 km. V chorvatské železniční síti je evidována pod číslem 70.
Trať je vedena z měst Ogulin a Oštarije severojižním směrem. Většinou je vedena v širokých polích, prochází však i horskými průsmyky. Před stanicí Cerovac prochází po severním úpatí pohoří Veliki Crnopac.
Historie
.jpg)
Výstavba trati byla předvídána a plánována v dobách existence Rakousko-Uherska, nicméně nebyla nikdy realizována. První návrh na výstavbu železnice spojující Záhřeb se Splitem přes město Knin byl předložen již rakouským ministrem obchodu Berhnardem von Wüllerstorfem v roce 1866. V roce 1904 se uherská vláda zavázala k výstavbě trati. Nedostatek finančních prostředků nicméně způsoboval další oddalování výstavby; probíhala složitá jednání mezi maďarskou vládou a finančními subjekty o tom, jak bude možné poskytnout financování na stavbu trati. Pro monarchii přitom měla klíčový význam, neboť umožňovala spojení přístavu Split se zbytkem země. Výstavbu měly financovat odděleni Předlitasvko i Zalitavsko (neboť trať procházela přes hranici mezi oběma celky mocnářství). Celkové náklady na výstavbu měly dosáhnout 97,5 milionů korun. Firmou, která měla stavební práce provést, byla Grünwald & comp. Schiffer, která disponovala potřebnými zkušenostmi s výstavbou tratí v těžkém a horském terénu.
Zahájení stavebních prací bylo ale kvůli sporům v oblasti financování mezi Předlitavskem a Zalitavskem neustále odsouváno. Nakonec byla výstavba zahájena v roce 1913. Práce nicméně přerušila první světová válka; do zahájení konfliktu bylo položeno již 26 km kolejí. Výstavba trati byla dokončena až v době existence Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Trať byla vedena v náročném terénu; nacházela se zde četná stoupání a některé terénní překážky si vyžádaly výstavbu několika mostů i jednadvaceti tunelů. I pro nově vzniklé jugoslávské království však byla stavba trati velmi nákladná. Několikrát musely být stavební práce přerušeny; bylo složité vysoutěžit vhodnou společnost, která by dokázala dokončit stavbu. Slavnostní otevření se uskutečnilo v roce 1925. Jednotlivé úseky byly otevírány v následujícím pořadí:
| Úsek | Zprovoznění |
|---|---|
| Oštarije/Ogulin–Plaški | 14. října 1914 |
| Plaški–Vrhovine | 14. června 1918 |
| Vrhovine–Gospić | 23. března 1920 |
| Gospić–Gračac | 15. června 1922 |
| Gračac–Knin | 25. července 1925 |
Trať byla těžce poškozená během druhé světové války, až 90 % celé trati bylo nějakým způsobem poničeno.[1]
Během Chorvatské války za nezávislost v letech 1991–1995 byla trať těžce poškozena, neboť procházela územím Republiky Srbská krajina. Boje se odehrávaly na samotné trati a ta měla navíc značný strategický význam. Její okolí bylo na několika místech zaminováno. Trať byla po skončení konfliktu přebudována a modernizována. V roce 2014 probíhala rekonstrukce nádraží na trati.[2]
Stanice
- 0,000/0,051 km Oštarije/Ogulin
- 8,920 km Šušnjevo Selo
- 10,484 km Josipdol
- 17,510 km Vojnovac
- 20,124 km Lički Podhum
- 22,646 km Latin
- 26,938 km Plaški
- 33,374 km Plavča Draga
- 37,268 km Saborsko
- 45,651 km Lička Jesenica
- 52,451 km Javornik
- 60,563 km Rudopolje
- 68,299 km Vrhovine
- 78,290 km Sinac
- 81,148 km Ramljani
- 83,435 km Ličko Lešće
- 88,743 km Janjče
- 93,844 km Studenci
- 101,547 km Perušić
- 107,165 km Lički Osik
- 115,663 km Gospić
- 120,962 km Bilaj-Ribnik
- 129,284 km Medak
- 133,543 km Kruškovac
- 137,392 km Raduč
- 144,058 km Lovinac
- 147,622 km Ličko Cerje
- 151,909 km Ričice
- 155,332 km Štikada
- 159,615 km Gračac
- 167,897 km Cerovac
- 175,901 km Malovan
- 186,191 km Zrmanja
- 194,216 km Pribudić
- 197,808 km Prljevo
- 202,891 km Plavno
- 206,658 km Oton
- 209,829 km Pađene
- 215,727 km Stara Straža
- 223,689 km Knin
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Lika-Bahn na německé Wikipedii, Lika vasútvonal na maďarské Wikipedii a Ferrovia della Lika na italské Wikipedii.
- ↑ PETRANOVIĆ, Branko. ISTORIJA JUGOSLAVIJE, knjiga II – NARODNOOSLOBODILAČKI RAT I REVOLUCIJA. Bělehrad: Nolit S. 451. (srbochorvatština)
- ↑ Článek na portálu slobodnadalmacija.hr (chorvatsky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu železniční trať Ogulin–Knin na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
.svg)
Autor: Phil Richards from London, UK, Licence: CC BY-SA 2.0
2 062.051 stops at Knin on the Zagreb to Split line on 14 February 1997 with train B721, 07:00 Zagreb Gl.kol. to Split.
Note the overhead wires. Knin was the limit of electrification on the main route through to Split via Novi Grad and Bihać in Bosnia. The alternative route from Zagreb through to Knin was only ever electrified as far as Oštarije with the wires continuing to Rijeka. With the outbreak of war in Croatia and Bosnia during 1990s, railway services were suspended on both routes to through to Split. Upon reinstatement, services through to Split, took the Oštarije route thus changing to diesel traction there. Although the electrified route via Bosnia south of Martin Brod has seen some freight traffic since the war ended, it has now been declared closed due to poor track condition. With the overhead wires being in poor condition too, electric traction was never used beyond Novi Grad since the war ended hence have been unused for over 20 years now here at Knin.