Železniční trať Podgorica–Nikšić

Trať se nachází v západní části země

Železniční trať Podgorica–Nikšić (srbochorvatsky v latince Željeznička pruga Podgorica–Nikšić, v cyrilici Жељезничка пруга Подгорица–Никшић spojuje dvě největší města v Černé Hoře. Je jedinou vnitrostátní železniční tratí na území Černé Hory, vedena je především v údolí řeky Zety a dlouhá je celkem 56,4 km.

Železniční trať překonává značné převýšení. Zatímco nadmořská výška nádraží v Podgorici je 51 m n. m., stanice v Nikšići se nachází ve výšce 627 m n. m. Největší stoupání je v úseku Danilovgrad-Nikšić, který opouští údolí řeky Zety a vydává se vstříc pohoří Pješivci.

Historie

V 20. a 30. letech usiloval jugoslávský stát o rozvoj železniční dopravy v jižní a východní části země, kde byla celková železniční síť řidší. Původně měla trať z města Nikšiće směřovat do přístavu v Kotoru, později bylo ale rozhodnuto z řady důvodů o stavbě trati do města Podgorica. I když plány zhatila do jisté míry velká hospodářská krize, v druhé polovině 30. let byla mimo jiné zahájena příprava první černohorské sítě normálního rozchodu kolejí. Přípravné práce probíhaly v letech 1938–1940. Trať samotná pak byla vybudována po druhé světové válce jako prodloužení trati Nikšić-Bileća, která vznikla již v 30. letech. Tím byla metropole Černé Hory napojena na jugoslávskou železniční síť.

Při stavbě trati bylo potřebné překonat značné terénní překážky; bylo vystavěno celkem 12 tunelů a 9 mostů (osm betonových a jeden ocelový).

Osobní vlak na nádraží v Nikšići.

Na stavbě trati se podílela jugoslávská mládež, která byla po skončení války mobilizována v celé zemi k realizaci velkých objektů infrastruktury. Černá Hora byla oblastí, kde železniční síť chyběla zcela, a nebo byla v katastrofálně nevyhovujícím stavu. Jen 1,3 % jugoslávské železniční sítě se nacházelo na černohorském území. Proto byla zvolena radikální metoda k výstavbě trati, a tedy nasazení mládežnických sil. Trať byla rovněž potřebná pro obnovu válkou postižené Podgorice.[1] Slavnostně byla otevřena v roce 1948.[2][3] Dokončení trati bylo jednou z podmínek splnění prvního jugoslávského pětiletého plánu.

Trať měla rozchod kolejí 760 mm. Využití tratě bylo rovněž především průmyslové; nákladní vlaky vozily z Nikšiće do Podgorice (dřívějšího Titogradu) především bauxit do tamního závodu na výrobu hliníku. V opačném směru se vozily suroviny do železárny v Nikšići. Postupem času však trať chátrala, neboť se socialistické Černé Hoře nedostávalo prostředků na obnovu. V roce 1992 byla cestovní rychlost na trati okolo 30 km/h. Rovněž bylo naprosto nevyhovující zabezpečující zařízení na trati.

V roce 1965 byla trať po 17 letech provozu (se značným zpožděním oproti plánu) přebudována na normální rozchod 1435 mm.[4]

Potřebná rekonstrukce trati se uskutečnila v druhé polovině 1. dekády 21. století, a to i za účasti několika firem z České republiky.[5][6] Stavba byla dokončena po několika prodleních v roce 2012 a dána do užívání. Traťová rychlost byla zvýšena na 80 km/h a vzdálenost z černohorské metropole do Nikšiće urazí osobní vlak za 50 min.[7]

Náklady na rekonstrukci dosáhly výše 68,6 milionů €.[8] Její význam je v současné době značný; v Podgorici existuje železniční napojení jak na trať Bělehrad–Bar, tak směrem do Albánie.

Stanice

Reference

  1. ↑ [ Článek na portálu černohorských železnic (srbsky). zcg-prevoz.me [online]. [cit. 2014-09-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-02-16.  Článek na portálu černohorských železnic (srbsky)]
  2. ↑ Článek na portálu deníku pobjeda.me (srbsky)
  3. ↑ ŠÍSTEK, František. Dějiny Černé Hory. Praha: Lidové noviny, 2017. 614 s. ISBN 978-80-7422-498-0. S. 427. 
  4. ↑ Článek na portálu cernahora.net (česky). www.cernahora.net [online]. [cit. 2014-09-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  5. ↑ Zpráva na portálu ohlzs.cz. www.ohlzs.cz [online]. [cit. 2014-09-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-06. 
  6. ↑ Článek na portálu mesec.cz (česky)
  7. ↑ Článek na portálu společnosti AŽD, AŽD.cz. www.azd.cz [online]. [cit. 2014-09-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-28. 
  8. ↑ Článek na portálu blic.rs

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Railway map Montenegro.png
Autor: Arbalete, Licence: CC BY-SA 3.0
Railway map of Montenegro
01.10.13 Nikšić 6111.101 (10101158945).jpg
Autor: Phil Richards from London, UK, Licence: CC BY-SA 2.0

Balkans Rail Trip, Autumn 2013 - Day Nine

After best part of week travelling around Serbia, it was a stark contrast to arrive in neighbouring Montenegro. Again formerly part of Yugoslavia, upon the breakup in the early 1990s was formed Serbia and Montenegro governed from Belgrade (Beograd). It was only in 2006 that the region of Montenegro declared independence. Subsequently the some of the former Serbian Railways (ŽS) fleet was passed over to the newly formed Montenegrin Railways, ŽCG. The hub of the system is Podgorica, the capital and largest town.

However it didn't stop there. The Montenegrin rail network on independence was basically just the main line from Beograd in Serbia crossing into Montenegro through the capital Podgorica and onto the Adriatic seaport of Bar. In addition to a freight only line from Podgorica to Shkodër in Albania, the only other remnant was the then closed line again from Podgorica through to Nikšić.

Originally built in 1948 to 760mm gauge and re-gauged in 1965. Soon after the breakup of Yugoslavia the line was closed due to poor track condition and insufficient funds to repair it. However around the time of independence, funding was provided to fully reconstruct the line along with electrification. Once reopened, passenger train services commenced operated mainly by locomotive and old rolling stock. However in 2012 an order was placed for new 3-car EMUs built by CAF.

Seen here at the branch terminus station of Nikšić, one of the new EMUs sits in the platform waiting to depart on train 7103, 08:40 Nikšić to Bar. To the right is the station building which has been rebuilt along with other infrastructure on this 56km line. Frequency of trains on the line is on the increase with deliveries of the new EMUs.