Želva paprsčitá

Jak číst taxoboxŽelva paprsčitá
alternativní popis obrázku chybí
Želva paprsčitá
Stupeň ohrožení podle IUCN
kriticky ohrožený
kriticky ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaplazi (Reptilia)
Řádželvy (Testudines)
Čeleďtestudovití (Testudinidae)
Rodželva (Astrochelys)
Binomické jméno
Astrochelys radiata
(Shaw, 1802)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Želva paprsčitá (Astrochelys radiata) je druh želvy patřící do čeledi testudovití (Testudinidae) a rodu želva (Astrochelys). Popsal ji George Shaw roku 1802.

Výskyt

Želva paprsčitá žije na ostrově Madagaskar, jedná se o zdejšího endemita. Obývá suché lesy v jižní a jihozápadní části ostrova, nejčastěji v úzkém pásmu 50 až 100 km od pobřeží. Vysazena byla také na ostrov Réunion. Žije v suchých oblastech s nepravidelnými srážkami a porosty xerofytní vegetace, jíž dominují především didiereovité a pryšce.[2][3]

Popis

Želva paprsčitá váží okolo 16 kg[4] a její široce klenutý karapax u samic dosahuje velikosti asi 24,2 až 35,6 cm a u samců 28,5 až 39,5 cm.[3] Hlava má oblý tvar, samci vlastní delší ocas než samice a jejich spodní část těla – plastron – je na zadní části těla více vykrojen. Druh je považován za jednu z nejkrásnějších želv, z každé části tmavě zabarveného krunýře vycházejí světlé linky, které vytvářejí tvar hvězdy. Končetiny s hlavou mají pak zbarvení žlutavé, s výjimkou tmavé skvrny na temeni.[2][4] Záměna může nastat se želvou hvězdnatou (Geochelone elegans), jež je však menší a liší se svým barevným vzorem a stavbou karapaxu.[5]

Chování

Tento druh je býložravý. Výzkum v Národním parku Tsimanampetsotsa ukázal, že se zde želvy živí širokou škálou rostlinných druhů. Jídelníček zde sestával z listů (91 %), květů (5 %) a plodů (4 %) ze 109 druhů rostlin.[6] V období dešťů pijí želvy vodu zachycenou na kamenech.[3] V období rozmnožování mezi sebou samci želv bojují o právo spářit se se samicí. Po spáření naklade samice do hnízda vykopaného v zemi 3 až 12 vajíček. Vajíčka jsou kladena na konci období dešťů mezi únorem a dubnem, za deset i více měsíců se z nich začnou klubat mláďata. Čerstvě vylíhnutá mláďata měří 32 až 40 mm, mají černé až šedobílé zbarvení, ale rychle získají svou dospělou barvu. Pohlavní dospělosti je dosaženo u samců, jakmile dosáhnou velikosti 30 cm.[2][4] Druh pak může žít i přes 100 let.[5]

Ohrožení

Populace želv paprsčitých má klesající tendenci. Hlavními příčinami ohrožení je ztráta přirozeného prostředí (např. pro uvolnění zemědělské půdy) a také lov. Želvy jsou z volné přírody odchytávány pro obchod s domácími zvířaty i pro části jejich orgánů. Za větší hrozbu než mezinárodní obchod je nicméně považován lokální lov ze stran malgašských obyvatel. Podle odhadů z roku 2003 je každý rok ve volné přírodě odchyceno na 45 000 dospělých želv, přičemž čísla od té doby zřejmě vzrostla.[3]

Maso želv je na Madagaskaru tradičně populární zejména o svátcích, jako jsou Vánoce a Velikonoce.[3][7] Od přelomu 20. a 21. století však želví maso proniklo i do barů, kde se stalo oblíbenou barovou svačinkou majetnější vrstvy obyvatelstva.[7] Pro lidi etnik Antandroy a Mahafaly, kteří původně žijí v areálu výskytu želvy paprsčité, je konzumace želv kulturní tabu, lov tedy probíhá spíše ze stran přistěhovalců nebo návštěvníků oblasti.[3]

Mezinárodní svaz ochrany přírody zařadil želvu paprsčitou mezi kriticky ohrožené druhy, od roku 1975 je zařazena do druhé přílohy Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin a chráněna je též madagaskarskými zákony. Vyskytuje se v několika chráněných lokalitách.[3]

Synonyma

  • Asterochelys radiata (Shaw, 1802)
  • Geochelone radiata (Shaw, 1802)
  • Testudo coui Daudin, 1802
  • Testudo desertorum Grandidier, 1869
  • Testudo hypselonata Bourret, 1941
  • Testudo radiata Shaw, 1802

Chov v zoo

Želva paprsčitá je chována ve čtyřech českých zoo:

Na Slovensku pak v Zoo Bojnice.[9]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. ↑ a b c EGELER, J. Astrochelys radiata (Radiated Tortoise). Animal Diversity Web [online]. 2000 [cit. 2017-03-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d e f g Astrochelys radiata (Radiated Tortoise). www.iucnredlist.org [online]. [cit. 2017-03-09]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c Radiated tortoise videos, photos and facts - Astrochelys radiata. ARKive [online]. [cit. 2017-03-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-08-09. (anglicky) 
  5. ↑ a b MATTISON, Chris. Nature Guide: Snakes and Other Reptiles and Amphibians. New York: DK Publishing, 2014. 352 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4654-2103-6. S. 215. (anglicky) 
  6. ↑ RASOMA, Rahantavololona Vonimanitra Juliana; RASELIMANANA, Achille P.; RATOVONAMANA, Yedidya R. Habitat Use and Diet of Astrochelys radiata in the Subarid Zone of Southern Madagascar. Chelonian Conservation and Biology. 2013-07-01, roč. 12, čís. 1, s. 56–69. Dostupné online [cit. 2017-03-09]. ISSN 1071-8443. DOI 10.2744/CCB-0909.1. 
  7. ↑ a b WALKER, Ryan C. J.; RAFELIARISOA, Tsilavo H. Distribution of Radiated Tortoise ( Astrochelys radiata ) Bush Meat Poaching Effort. S. 223–226. Chelonian Conservation and Biology [online]. 2012-12 [cit. 2020-12-21]. Roč. 11, čís. 2, s. 223–226. DOI 10.2744/CCB-0968.1. (anglicky) 
  8. ↑ Přehled vzácně chovaných druhů, Zoo Praha 2018
  9. ↑ www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2018-06-18]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Status iucn3.1 CR cs.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 2.5
Radiated Tortoise (Astrochelys radiata) (9583610710).jpg
Autor: Bernard DUPONT from FRANCE, Licence: CC BY-SA 2.0

Arboretum d' Antsokay, Toliara, MADAGASCAR

Scanned Slide from 1998