Ženská národní rada

(c) Luděk Kovář, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0

Ženská národní rada (ŽNR) (založena 1923 – úředně rozpuštěna 1942) byla vrcholná organizace ženského emancipačního hnutí v předmnichovském Československu. Sdružovala jednotlivé ženské spolky a koordinovala jejich činnost. Zakladatelkou ŽNR a její nejvýraznější vůdčí osobností byla česká politička, senátorka a novinářka Františka Plamínková.^[1] Byla nejen její zakladatelkou, ale i její předsedkyní až do roku 1942. Cílem ŽNR bylo faktické zrovnoprávnění žen s muži v zaměstnání jakož i ve společenském životě. Za protektorátu byla činnost ŽNR postupně omezována a její funkcionářky byly gestapem sledovány, perzekvovány, zatýkány^{[p 1]} a mnohdy i popravovány.^[3]

Už v první polovině 19. století byly na našem území patrné ženské emancipační tendence směřující k jejich hospodářskému osamostatnění cestou zrovnoprávnění žen v oblasti vzdělání a v oblasti uplatnění žen v zaměstnání. Americký klub dam a Ženský výrobní spolek český jsou toho dokladem.^[4]

Po vzniku první republiky vyvstala v ženském emancipačním hnutí navíc aktuální otázka rovnoprávnosti žen i v politické oblasti. Volební právo ženám a jejich politické zrovnoprávnění jim zaručila už ústava z roku 1920. Svou zásluhu na tom měl i tehdejší prezident Tomáš Garrigue Masaryk.^[4]

Uvést zrovnoprávnění (zakotvené v ústavě z roku 1920) do běžného života a společenské praxe – to byl úkol pro emancipační ženské hnutí v meziválečném období. Za tímto účelem vznikla v roce 1923 Ženská národní rada (ŽNR). Kromě její zakladatelky Františky Plamínkové zde působila aktivní obhájkyně ženských práv a její přítelkyně Milada Horáková.^[4] Milada Horáková byla tehdejší významnou českou feministkou a klíčovou osobností ŽNR.^{[p 2]}

Ženská národní rada patřila mezi první organizace, které se ihned v roce 1938 přihlásily k manifestu Věrni zůstaneme a poté se staly základními kameny ilegální odbojové organizace PVVZ.^[1]

S nástupem okupace se osudy mnoha žen, činných v ŽNR a především v politice, vyvinuly velmi dramaticky. Mnohé byly pronásledovány z rasových nebo politických důvodů (především komunistky nebo sociální demokratky), některé dokonce z obou současně. Ocitly se ve věznicích a koncentračních táborech, některé stihly emigrovat a jiné zemřely na popravištích.^{[1][p 3]}

Za protektorátu došlo k zákazu činnosti ŽNR a v roce 1942 k jejímu oficiálnímu rozpuštění.^{[p 4]}

Program Ženské národní rady:^[4][1]

• Osvěta a rozšíření informovanosti o politických právech mezi ženami.
• Pořádání přednášek s cílem změnit veřejné mínění ohledně postavení žen ve společnosti.
• Hájení práv žen formou připomínkování zákonů.
• Poukazování na nerovnoprávnost v konkrétních oblastech života.
• Diskuze s významnými osobnostmi tehdejšího politického života.
• Spolupráce se zahraničními spolky (ŽNR byla členem resp. československou pobočkou Mezinárodní rady žen).
• Boj za práva učitelek (především aby se mohly vdát a přitom dál pokračovat v učitelském povolání).
• Boj za volební právo žen.
• Boj za rovnoprávnost žen s muži jak ve veřejném, tak v soukromém životě.

Během svého působení se ŽNR zasadila o:^[4]

• Značné změny v oblasti ženských práv.
• Zasadila se o reformu manželského práva (1919).^{[p 5]}
• ŽNR se snažila prosadit své návrhy do připravované revize jednotlivých částí občanského zákoníku – zejména o úpravě rodinného práva. Za tímto účelem spolek vytvořil Výbor pro reformu rodinného práva. V jeho čele stála Františka Plamínková, hlavní jednatelkou byla Milada Horáková. První ucelený materiál k revizi byl Ženskou národní radou formulován v roce 1925.^[1]
• Velká pozornost byla věnována problematice manželské rozluky. Členky ŽNR navrhovaly, aby na manželovi zůstala povinnost starat se o bývalou manželku (tedy aby z jeho pojištění dostávala důchod, zhruba odpovídající vdovskému). Otázka rodinného práva se setkala s mimořádným zájmem veřejnosti a byla tolik připomínkována, že se jeho revize vlekla až do poloviny třicátých let.^[1]

• PEŠÁKOVÁ, Kristýna. Ženské spolky jako cesta k ženskému vzdělávání [online]. Brno: Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, Ústav pedagogických věd, Bakalářská diplomová práce z oboru Sociální pedagogika a poradenství, 2006 [cit. 2014-09-27]. Dostupné online. 
• BUREŠOVÁ, Jana. NÁRODNĚ POLITICKÉ AKTIVITY ČESKÝCH ŽENSKÝCH POKROKOVÝCH SPOLKŮ V PRVNÍ POLOVINĚ 20. STOLETÍ [online]. ACTA UNIVERSITATIS PALACKIANAE OLOMUCENSIS, FACULTAS PHILOSOPHICA HISTORICA, 2002 [cit. 2014-09-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2005-10-27. 

• Františka Plamínková
• Milada Horáková
• Anna Pollertová
• Petiční výbor Věrni zůstaneme (PVVZ)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ženská národní rada na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ženská národní rada