Ženské listy
| Ženské listy | |
|---|---|
| časopis pro záležitosti žen a dívek českoslovanských | |
 | |
| Základní informace | |
| Datum založení | 1. ledna 1873 a 1873 |
| Datum zániku | 1926 |
| Jazyk | čeština |
| Země původu |  Československo a Česko |
| Klíčové osoby | |
| Editor | Věnceslava Lužická a Eliška Krásnohorská |
| Odkazy | |
| ISSN | 1802-7237 |
| Číslo ČNB | cnb001298507 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ženské listy byly české osvětové, vzdělávací a zábavné periodikum pro ženy, někdy označované jako feministický časopis.
Historie
Vycházelo v letech 1873-1926. Od 1. ledna 1873 začaly Ženské listy vycházet s podtitulem Časopis pro záležitosti žen a dívek českoslovanských ve vydavatelství Františka Urbánka. Časopis působil na formování emancipačního hnutí žen a na národní uvědomování žen v Českých zemích. Prvními redaktorkami byly Věnceslava Lužická a Eliška Krásnohorská.[1]. K přispěvatelkám patřily Karolína Světlá, Sofie Podlipská, Anna Bayerová, Johanna Kuffnerová, Anežka Sluková, Zdenka Drobná, přispívali spisovatelé, básníci, ale i historikové. Podtitul byl 1. 5. 1874 změněn na Časopis k šíření vzdělanosti mezi paními a dívkami českoslovanskými a o rok později na Orgán pro vzdělání žen a dívek českoslovanských. V roce 1872 vycházely Ženské listy jako měsíční příloha časopisu Květy. Po ustavení Ženského výrobního spolku se tento spolek stal vydavatelem časopisu, přispívaly do něj nejen ženy, ale i čeští spisovatelé, pedagogové a historikové. Samostatnou velmi oblíbenou přílohou byly Nové pařížské módy, také Práce. Časopis zanikl roku 1926. Ženské listy byly roku 1898 změněny na tiskový orgán Ústředního spolku českých žen, založeného na prvním sjezdu českoslovanských žen v roce 1897.[2]
Redakce
- Prvním odpovědným redaktorem byl v letech 1873-1891 vydavatel František Urbánek a výkonnou redaktorkou Věnceslava Lužická.[3]
- V letech 1892-1895 a 1897-1912 byla hlavní redaktorkou Eliška Krásnohorská, roku 1912 jí pomáhala Krista Nevšímalová.
- V letech 1901–1913 řídila Ženské listy Karla Máchová[zdroj?]
- Roku 1912 a opět od 1. 1. 1914 převzala redakci Jindřiška Flajšhansová, starostka Ženského výrobního spolku.
Vydávání časopisu bylo krátkodobě zastaveno po vypuknutí první světové války.[4]
- Roku 1923 se prvních čísel redakce ujaly Maryša Radoňová Šárecká a Pavla Moudrá, po nich Jindřiška Flajšhansová a František Sekanina.
Úroveň časopisu od roku 1918 postupně klesala s narůstající konkurencí jiných českých periodik, a proto se redakce rozhodla od roku 1926 jeho vydávání ukončit, podobně jako byly ukončeno vydávání Zlaté Prahy nebo Světozoru.
Zahraničí
- Týž titul "Ženské listy" nesl časopis českých krajanek v Chicagu, který založila českoamerická novinářka a feministka Josefa Humpalová-Zemanová.
Odkazy
Reference
- ↑ MARTINA, Ligurská. Český feministický časopis Ženské listy. , 2015 [cit. 2019-03-08]. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta. . Dostupné online.
- ↑ Blanka Knotková-Čapková: Stručný pohled na úsilí o volební právo a další občanská práva českých žen v kulturně politickém kontextu své doby. : Fórum 50 %. padesatprocent.cz [online]. [cit. 2019-03-08]. Dostupné online.
- ↑ Archivovaná kopie. www.lib.cas.cz [online]. [cit. 2020-01-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-01-31.
- ↑ ENCYKLOPEDIE ČSSD: Máchová (Machová) -Kostelecká Karla. www.historiecssd.cz [online]. [cit. 2019-03-08]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ženské listy na Wikimedia Commons - Ženské listy v Národní knihovně
- Ženské listy v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Title page of newspaper Ženské listy