Žerotín (hrad)

Žerotín
Fragmenty obou palácových nároží
Účel stavby
obrana, správa panství, rezidence
Základní informace
Sloh	gotický
Výstavba	1. polovina 13. století
Zánik	švédským vojskem, 1639
Materiál	pískovec
Stavebník	Žerotínové
Další majitelé	Žerotínové, Zajícové z Hazmburka, Doupovcové z Doupova
Současný majitel	obec Žerotín
Poloha
Adresa	Žerotín, Česko Česko
Souřadnice	50°17′9,96″ s. š., 13°54′36″ v. d.
Žerotín
Další informace
Rejstříkové číslo památky	42975/5-1298 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrad Žerotín byl šlechtický hrad bergfritového typu, vystavěný na návrší v obci Žerotín (dříve Žirotín) pravděpodobně v 1. polovině 13. století Habartem ze Žerotína, společně s městečkem Panenský Týnec (do 16. století nazývaným též Žirotský Týnec). Nyní je hrad zřícený a je celkově ohroženou nemovitou kulturní památkou.^[1]

Historie hradu

Žerotín patří k nejstarším šlechtickým hradům v Čechách. Poprvé se v písemných pramenech objevuje už v roce 1250, kdy se podle něj píše šlechtic Ratibor.^[2] Vlastislavici, k nimž Ratibor patřil, získali v roce 1239 Panenský Týnec. Mezi těmito dvěma roky byl zřejmě v sousedství Týnce postaven hrad Žerotín, podle něhož se rod jeho stavitelů psal až do svého vymření v polovině 15. století. Žerotín se ale původně jmenoval Žirotín a stejně tak rodina měla přídomek "ze Žirotína". Pozdější literatura transkripci jména změnila na Žerotín a rod na Žerotíny, čímž vznikla možná záměna se stejnojmenným moravským rodem. Dalším písemně doloženým majitelem hradu byl Habart ze Žerotína, který působil v letech 1287–1297 jako přísedící na zemském soudu.^[3] Pravděpodobně on založil klášter klarisek v Panenském Týnci, který pak jeho synové Plichta ze Žerotína, Jaroslav a Habart roku 1321 nadali nemovitým majetkem.^[4] Jaroslav a Plichta bojovali na straně řádu německých rytířů v Prusku. Plichta, považovaný ve své době za předního rytíře, padl roku 1322 v bitvě u Mühldorfu. Na začátku 15. století prodal Plichta ze Žerotína svou polovinu hradu Oldřichu Zajíci z Hazmburka.^[5] V 60. letech 15. století už vlastnili Hazmburkové hrad celý. Roku 1467 zemřel poslední člen rodu, Jaroslav ze Žerotína. Na počátku 16. století byl pánem na Žerotíně Čeněk Míčan z Klinštejna, poté Petr Chotek z Vojnína a následně Jindřich Brozanský z Vřesovic. V 80. letech 16. století jej odkoupili Doupovcové z Doupova.

Díky své poloze poblíž zemské silnice spojující Prahu s německými zeměmi a relativně schůdnému přístupu byl hrad, přestavěný ve 2. polovině 16. století, stále obýván. Na začátku 17. století tvořil Žerotín jednotné panství spolu s Vraným. Za účast na stavovském povstání byl dvůr Žerotín s hradem a stejnojmennou vsí zkonfiskován Vilému Vojtěchovi Doupovcovi z Doupova i přesto, že během povstání přišel o život. Roku 1623 panství zakoupil Jan Zdeněk z Mitrovic, který byl manželem Kateřiny, sestry Viléma Vojtěcha. Při vpádu švédských vojsk roku 1639 byl hrad zničen a společně s klášterem Panenský Týnec vypálen. Od té doby přestal být obývaný. Roku 1673, kdy panství kupuje Ferdinand Popel z Lobkovic, byl již zpustlý a neobyvatelný. Roku 1678 prodal Ferdinand panství Gundakarovi z Ditrichštejna, který je sloučil s panstvím budyňským. Hrad byl postupně rozebírán místním obyvatelstvem na stavbu domů. Na vnitřním valu roku 1857 zřídili Ditrichštejnové sušárnu švestek a valy s rozvalinami byly osázeny ořechy a třešněmi.^[6]

Stavební podoba hradu

Stanoviště vybrané pro stavbu hradu poskytuje minimální přírodní ochranu. To bylo třeba kompenzovat výrazným vnějším opevněním. Hrad byl proto obehnán mohutným, dodnes patrným dvojitým valem s příkopy. Kamenná hradba, kterou byl hrad nepochybně obehnán, se nedochovala. Hradní jádro tvoří ovál o rozměrech 30 × 45 metrů. Jeho obytná část se skládala z paláce a naproti němu umístěné obranné věže (bergfritu), která měla zřejmě atypický čtvercový půdorys o rozměrech 8 × 8 metrů.^[7] Z této věže jsou patrné pouze terénní relikty.

Palác byl obdélným stavením orientovaným severojižně. Zachovaly se z něj dva střepy zdiva a sklep. Severní relikt je vysoký 6,5 metru, síla zdi činí 1,8 metru. Vnější severní nároží je pokryté původní renesanční omítkou. Jižní relikt má stejnou výšku jako severní, zdivo je o 20 centimetrů užší. Zbytky psaníčkového sgrafita na omítce jsou patrné jen sporadicky. Palác byl v celé délce podsklepený. Novodobým vchodem z 19. století je dnes přístupná jeho střední a severní část. Většina sklepa je sklenuta valenou klenbou z doby úpravy hradu v 16. století.

Přístup ke hradu

Do Žerotína vede modré a zelené turistické značení. Hrad se nachází na severozápadním okraji obce, jeho areál je obkroužený místní komunikací. Přístupy do hradu jsou dva: z místní komunikace od severu a od východu přes oba valy okolo reliktu bergfritu. Je pravděpodobné, že se v tomto druhém případě jedná o původní přístup do hradu.

Galerie

• 

  Hrad v roce 1822 na kresbě Josefa Šembery

• 

  Jižní nároží paláce

• 

  Detail omítky na vnější zdi jižního nároží paláce

• 

  Severní nároží paláce

• 

  Novodobý vchod do sklepa

Odkazy

Reference

Literatura

• Durdík, Tomáš, Hrady severních Čech, Památkový ústav v Ústí nad Labem a Propagační tvorba Praha, 1992, nestránkováno, ISBN 80-85386-49-6
• Kožovský, J. V., Na Žerotín, Lučan III, 1885, č. 46-48
• Záruba, František: Žerotín. In: Castellologica Bohemica X, 2006, 147–156

Související články

• Plichta ze Žerotína
• Seznam hradů v Ústeckém kraji

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Žerotín na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Žerotín ve Wikislovníku
• Hrad Žerotín na hrady.cz
• Internetové stránky obce s dějinami hradu
• Hrad Žerotín u Loun - 10. díl seriálu Hrady, zámky a tvrze českého severozápadu [online]. Historie v terénu – Litvínovsko, 4. 2. 2020 [cit. 2020-03-25]. Video s komentářem Milana Sýkory. Dostupné online.