Žerotínovo náměstí (Brno)
| |||
---|---|---|---|
Žerotínovo náměstí, pohled do ulice Česká | |||
Umístění | |||
Stát | Česko | ||
Město | Brno | ||
Městská část | Brno-střed | ||
Část obce | Brno-město Veveří | ||
Poloha | 49°11′54,97″ s. š., 16°36′15,97″ v. d. | ||
Historie | |||
Pojmenováno po | Karel starší ze Žerotína | ||
Starší názvy | Raduitovo náměstí | ||
Další údaje | |||
Typ | náměstí | ||
Počet adres | 5 | ||
PSČ | 602 00 | ||
Kód ulice | 35831 | ||
multimediální obsah na Commons | |||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Žerotínovo náměstí, pojmenované po Karlu starším ze Žerotína (moravského pána a politika, podporovatele J. A. Komenského a Jednoty bratrské)[1], je náměstí v Brně ležící severozápadně od dopravního uzlu Česká. Náměstí se nachází na pomezí čtvrtí Brno-město a Veveří, v městské části Brno-střed. Půdorys náměstí je ve tvaru protáhlého trojúhelníku, resp. včetně plochy před Bílým domem jde přibližně o nepravidelný pětiúhelník. Formálně k němu patří i krátká uliční spojka do Moravského náměstí. Náměstí se nachází vně historického jádra města, je jedním z reprezentativních prostranství vzniklých po zbourání někdejších brněnských hradeb.[2]
První pojmenování s datací 24. 5. 1867 uvádí Radwitplatz, též Raduitplatz (Radwitovo, též Raduitovo náměstí)[1], podle plukovníka J.-L. Raduita de Souches, velitele úspěšné obrany Brna před Švédy roku 1645. Současný název získalo náměstí v prosinci 1918. Za nacistické okupace byl dočasně navrácen název Ratwitplatz / Ratwitovo náměstí, od roku 1946 se prostranství opět jmenuje Žerotínovo.
Charakter
Po obvodu náměstí stojí honosné vícepatrové budovy, v nichž sídlí řada významných institucí. Uprostřed mu dominuje rušná křižovatka na křížení brněnského malého okruhu a ulic České, Veveří a Marešovy, napříč jím vede i vytížená tramvajová a trolejbusová trať. Z toho důvodu je veřejný prostor funkčně roztříštěn na několik ploch – parčík na východní straně před rektorátem navazující na pěší zónu Česká, prostranství na severozápadě před Bílým domem, zeleň za kostelem J. A. Komenského a zeleň a parkoviště za Ústavním soudem.
Budovy a instituce
Žerotínovo náměstí obklopují významné veřejné budovy převážně z druhé poloviny 19. století a počátku 20. století.[3]
- Kounicův palác – nynější sídlo Rektorátu Masarykovy univerzity – Žerotínovo nám. 9. Tuto budovu věnoval hrabě Václav Robert Kounic v roce 1908 Spolku Kounicových kolejí českých vysokých škol v Brně, jako ubytovnu pro nemajetné studenty.[4]
- Soubor Zemských domů:
- Zemský dům I – postaven 1875–78 původně jako moravská zemská sněmovna, dnes Ústavní soud (Žerotínovo nám. 8, zadní strana budovy – hlavní vchod je z Joštovy ulice).
- Zemský dům II aneb Nový zemský dům – dnešní hlavní sídlo Krajského úřadu Jihomoravského kraje – Žerotínovo nám. 3. Postavena v letech 1906–07 podle plánů architekta Ferdinanda Hracha.
- Zemský dům III – Žerotínovo nám. 1. Postavena v 30. létech 20. století jako rozšíření Nového zemského domu.[5] Sídlila v ní např. Univerzitní knihovna a od roku 2003 i tuto budovu využívá krajský úřad.
- Tzv. Bílý dům – Žerotínovo nám. 6. Nachází se na místě bývalého českého divadla na Veveří (zbořeného roku 1952). Postaven v 70. letech původně jako sídlo Komunistické strany, nyní zde sídlí kulturní instituce (Sál Břetislava Bakaly) a poliklinika. Před domem je prostranství se sochou Mima (Pierota) od Jiřího Marka (1986) a chodníkovou malbou „Vidím plno dobrých lidí“ (2023).[6]
- Evangelický kostel Jana Amose Komenského, hovorově zvaný Červený kostel, cihlová pseudogotická budova postavená v letech 1863–1865. Patří mezi nejvýznamnější stavby svého druhu na Moravě.[7] Na náměstí zasahuje zadní stranou, hlavní vchod je z Komenského náměstí.
- Budova německé techniky, dnes Fakulta sociálních studií MU – v jihozápadním rohu náměstí, vchod z Joštovy ulice.
Reference
- ↑ a b FL. Zierotinplatz - Žerotínovo náměstí [online]. Internetová encyklopedie dějin Brna [cit. 2016-11-28]. Dostupné online.
- ↑ Gei. Žerotínovo náměstí [online]. Encyklopedie Brna, 18. 5. 2012 [cit. 2016-11-28]. Dostupné online.
- ↑ TUČKA, Ota. Brno - Historické zajímavosti města. Brno: Nakladatelství Littera 144 s. ISBN 978-80-85763-43-0. S. 124–125.
- ↑ LK. Masarykova univerzita [online]. Encyklopedie dějin města Brna [cit. 2016-11-28]. Dostupné online.
- ↑ KROUPA, Jiří. Dějiny Brna 7. Umělecko historické památky. Historické jádro.. Brno: Statutární město Brno, 2015. 885 s. ISBN 978-80-86736-46-4. S. 652–655.
- ↑ Žerotínovo náměstí oživí výtvarná intervence | TIC BRNO. www.ticbrno.cz [online]. [cit. 2023-07-24]. Dostupné online.
- ↑ KUČA, Karel. Památky Brna. Brno: Národní výbor města Brna, 1989. 183 s. S. 64.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Žerotínovo náměstí na Wikimedia Commons
- Žerotínovo náměstí v Encyklopedii dějin města Brna
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Aleš Ležatka pro MU, Licence: CC BY-SA 3.0
Kounicův palác v Brně. Postaven v letech 1871-1872 Josefem Arnoldem