Žhářský útok ve Vítkově

Žhářský útok ve Vítkově
Cíl	Romové[1]
Zranění lidé	2 dospělé osoby a 1 dítě popálené na 80% těla
Důsledky	vyhořelý dům
Datum	18. dubna 2009
Místo	Vítkov, Česko
Pachatelé	Ivo Müller Václav Cojocaru David Vaculík Jaromír Lukeš
Použité zbraně	Molotovův koktejl
Potrestání pachatele	odnětí svobody na 20 až 22 let
Souřadnice	49°47′11″ s. š., 17°45′38″ v. d.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Žhářský útok ve Vítkově se odehrál v noci z 18. na 19. dubna 2009 ve městě Vítkov na Opavsku. Čtyři čeští neonacisté^[2][3] Ivo Müller, Václav Cojocaru, David Vaculík a Jaromír Lukeš zapálili pomocí tří zápalných lahví dům obývaný romskou rodinou. Následkem požáru byli zraněni tři lidé, kteří v té době pobývali v budově. Nejvážněji byla zraněna dvouletá Natálie, která utrpěla život ohrožující popáleniny třetího a čtvrtého stupně na více než 80 % těla.^[4]

Pachatelé útoku vhodili krátce před půlnocí 18. dubna tři benzínem plněné zápalné lahve do Romy obývaného domu v Opavské ulici č. p. 58 ve Vítkově.^[5] V budově tou dobou spalo 8 lidí. V důsledku útoku byli popáleni Anna Siváková, Pavel Kudrik a nejvážnější popáleniny utrpěla jejich dvouletá dcera Natálie.^[6] Samotný dům pak do základů vyhořel a následně byl zbořen.

Starosta Vítkova Pavel Smolka prohlásil, že nešlo o problémovou rodinu a útok je mu proto nepochopitelný. V domě, který skončil v sobotu v plamenech, dle jeho vyjádření rodina žila dvacet sedm let.^[7] Uvedl rovněž, že ve městě dosud nezaznamenal žádné extremistické výpady vůči Romům.^[8]

Útok na romskou rodinu odsoudili mnozí čeští politici. Prezident Václav Klaus útok nazval surovým odporným zločinem a žádal tvrdé potrestání.^[9] Premiér Mirek Topolánek vyjádřil vážné znepokojení nad nárůstem extremismu v České republice a zdůraznil důležitost boje s ideologickým podhoubím extremismu.^[10] Ministr financí Miroslav Kalousek prohlásil: „Pokud někdo vhodí zápalnou lahev někam, kde jsou lidé a děti, tak je to prostě teroristický zločin“.^[11] Ministr pro lidská práva a národnostní menšiny Michael Kocáb rovněž označil útok za „klasický teroristický čin“.^[12]

České romské organizace Sdružení Dženo, ROMEA, Sdružení DAR, Slovo 21, Sdružení Romů Severní Moravy a koordinátor pro romské záležitosti Středočeského kraje Cyril Koky, ve společném prohlášení útok velmi ostře odsoudily jako ohavný a zbabělý čin. Ostře kritizovaly předešlou liknavost státních orgánů i politické reprezentace, která měla dle jejich názoru za následek nárůst extremistických hnutí. Zároveň vyzvaly představitele státu a českou veřejnost k aktivní opozici vůči neonacismu a extremismu v Česku. Zároveň apelovali na romskou komunitu, aby se nenechala neonacisty vyprovokovat k násilným střetům a neprodleně zorganizovala ochranné hlídky k ochraně vlastních rodin.^[13]

Natálie Kudriková měla vážné, život ohrožující, popáleniny na více než 80 % těla, kvůli kterým zůstala v nemocnici v péči lékařů až do prosince 2009, kdy byla propuštěna do domácího ošetřování. Její léčba si vyžádala řadu operací, které však plně neodstranily trvalé následky. Stala se tak prvním batoletem, které v Česku přežilo takto rozsáhlé popálení.^[14] Náklady na léčbu, které v prosinci 2009 dosáhly výše 6 milionů korun, pojišťovna vymáhala po útočnicích.^[15] Za péči o Natálku získali lékaři z Popáleninového centra Fakultní nemocnice v Ostravě cenu Gypsy Spirit.^[16] Anna Siváková při útoku utrpěla popáleniny na 30 % těla, zatímco Pavel Kudrik utrpěl popáleniny na zádech a končetinách.^[4]

Otci Natálky Pavlu Kudrikovi byl, v důsledku útoku, prezidentem na časově neomezenou dobu přerušen výkon trestu za krádež a poškozování cizí věci. Následně mu byla prezidentem Václavem Klausem udělena milost. Dle Klausova mluvčího prezident „přihlédl k tomu, že při brutálním útoku na rodinu jmenovaného byla jeho dcera těžce popálena a jejich dům byl zcela vypálen.“^[17]

Vyhořelý dům, ve kterém rodina před útokem bydlela, byl zbourán.^[18] Rodina se přestěhovala do domu v Budišově nad Budišovkou, který koupila z peněz vybraných ve sbírce.^[19] Většina rodiny obývala dům od roku 1983. Pavel Kudrik se přidal v roce 1999.^[20] Vlastnictví domu se stalo nejasným v důsledku vysídlení Němců z Československa v roce 1945 a následného stažení sovětských vojsk o 45 let později. Několik dnů před žhářským útokem zdědilo dům šest v Německu žijících osob. Napadená rodina údajně neměla o probíhajícím dědickém řízení informace a noví vlastníci neměli žádný zájem na vykonávání vlastnických práv na budově. Ve skutečnosti jej chtěli přímo předat do vlastnictví církve, což je však dle českého práva nemožné, jelikož musí být nejprve vypořádáno dědické řízení.^[21] Napadená rodina věřila, že dům byl zakoupen před 40 lety jejich prababičkou za cenu 2000 Kčs, tato transakce však nebyla doložena zápisem do katastru.^[21]

Ráno 12. srpna 2009 policie zadržela 12 osob, osm jich bylo následně propuštěno, zbylí čtyři muži byli obvinění z pokusu o vraždu s rasovým motivem a byli vzati do vazby, přičemž někteří z nich se k činu doznali.^[22] Podle státní zástupkyně mělo být vyšetřování případu ukončeno v prvních měsících roku 2010.

Podle české Antifašistické akce byli obvinění aktivní v neonacistických strukturách jako je Národní odpor nebo Autonomní nacionalisté.^[23][24]

Dne 11. května 2010 stanuli před soudem obvinění Ivo Müller, Václav Cojocaru, David Vaculík a Jaromír Lukeš. Byli obviněni z pokusu o vraždu a poškozování cizí věci spáchané formou spolupachatelství. Podle obžaloby se obvinění dopustili jednání, které mělo za cíl usmrtit jiné osoby. Motivem tohoto činu byla etnická příslušnost těchto osob. Útok měl být proveden k uctění 120. výročí narození Adolfa Hitlera.^[1]

Podle obhájců obžalovaných byl dům, který obžalovaní zapálili, ve špatném stavu, měl propadlou střechu a vytlučená okna. Obžalovaní se domnívali, že zapalují neobydlený sklad kradeného zboží. Ivo Müller a Václav Cojocaru se k žhářství doznali a rodině se za důsledky svého činu omluvili.^[25]

Rozsudek byl vynesen 20. října, všichni obžalovaní byli uznání vinnými z pokusu o vraždu a poškození cizí věci. David Vaculík, Jaromír Lukeš a Ivo Müller dostali trest odnětí svobody na 22 let, dosud netrestaný Václav Cojocaru 20 let, navíc všichni musejí uhradit odškodné. Odsouzení se proti rozsudku na místě odvolali.^[26] Odvolací soud následně o dva roky snížil trest Ivu Müllerovi, kvůli spolupráci s vyšetřovateli a projevené lítosti.^[27]

Dne 15. prosince 2011 potvrdil Nejvyšší soud České republiky tresty nižší instance.^[28] Kvůli přímému televiznímu přenosu ze soudního líčení Krajského soudu v Ostravě podali odsouzení David Vaculík a Jaromír Lukeš stížnost k Ústavnímu soudu.^[29] Dne 24. září 2014 Ústavní soud jejich stížnost odmítl s odůvodněním, že dokazování bylo důkladné a soudy postupovaly objektivně.^[30]

Premiér Petr Nečas označil rozsudek za přiměřený. Podobně se vyjádřil Roman Joch.^[31] Naproti tomu prezidenta Klause podle jeho slov výše trestu „zaskočila“, neboť se mu zdá nepřiměřeně vysoký. Vyjádřil rovněž pochybnost nad tím, zda tento rozsudek může zabránit opakování podobných činů v budoucnu.^[32]

Dne 9. července 2012 byl na chatě ve Frenštátě pod Radhoštěm nalezen předseda senátu v procesu s vítkovskými žháři Miloslav Studnička s proříznutým hrdlem a bez známek života.^[33][34] Smrt se dávala i do souvislosti s tímto procesem, vyšetřování ale cizí zavinění nepotvrdilo.^[35]

V prosinci roku 2022 požádali dva z odsouzených, Ivo Müller a Václav Cojocaru, o podmíněné propuštění po 2/3 trestu, který oba toho času vykonávali ve Věznici Mírov.^[36] Šumperský soud následně 11. května 2023 rozhodl o jejich podmíněném propuštění na svobodu se sedmiletou zkušební dobou a probačním dohledem.^[37] Protože si však státní zástupce ponechal lhůtu pro případné podání stížnosti, rozhodnutí se tak stalo pravomocným teprve až dne 16. května 2023, kdy byli oba odsouzení z mírovské věznice propuštěni.^[38]

• Seznam rasových vražd v Česku
• Žhářský útok v kolonii Bedřiška

• Žhářství ve Vítkově, archiv zpráv iDNES.cz
• (anglicky) Burned girl a symbol of Roma hate and hope, CNN.com, 25.6.2010