Žižkova mohyla

Mohyla Jana Žižky u Přibyslavi
Základní údaje
AutorAntonín Wiehl
Rok vzniku20. září 1874
Umělecký směrnovorenesance
Kód památky20616/6-365 (PkMISSezObrWD)
PřipomínáJan Žižka
InvestorSokol Praha
Popis
Výška14,7 m
Umístění
Umístěníobec Žižkovo Pole
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Žižkova mohyla u Přibyslavi je pomník husitského vojevůdce Jana Žižky odhalený 20. září 1874. Autorem návrhu je významný novorenesanční architekt Antonín Wiehl.[1][2] Mohyla stojí 3 km severně od města Přibyslav v obci Žižkovo Pole na místě, kde měl údajně 11. října 1424 v náručí Michala Koudele ze Žitenic Žižka zemřít. Toto místo smrti však je sporné.[3] Údajné přesné místo připomíná veliký kříž uprostřed pole.[4] Mohyla je vysoká 14,7 m (údaj Památkového katalogu).[5] Mohyla stojí v současnosti (2014) na katastru obce Žižkovo Pole, pozemek i mohylu však vlastní město Přibyslav.[6]

Historie Žižkovy mohyly

Vyobrazení Žižkova pomníku z roku 1874 v Žižkově Poli u Přibyslavi, Časopis Světozor, 1874

Na místě Žižkova úmrtí podle pověsti později vyrostl bezový keř, který tam rostl i v pozdějších časech,[7] v 16. století je zde zmiňována i hruška[7].

Pozemek o výměře 300 čtverečních sáhů pro mohylu zakoupil v roce 1862 Julius Grégr od rolníka Víta Kárníka z čp. 31 Šenfeldu[8] a věnoval ho pražské jednotě Sokol. V roce 1869 podal člen pražského Sokola a přibyslavský rodák Jan Otto v Národních listech návrh, aby zde byla vybudována kamenná mohyla.[9][10] Na návrh pomníku vypsal výbor pro jeho postavení v roce 1867 soutěž a ve dnech 12. – 26. 2. 1871 byla uspořádána výstava přihlášených návrhů. V soutěži zvítězil Antonín Wiehl se svým návrhem z roku 1870, který se tak stal Wiehlovou první realizací.[11][1] Mohylu podle vítězného návrhu postavil havlíčkobrodský stavitel Josef Šupich (1842–1923), žák Josefa Zítka.[12] Slavnostní odhalení 20. září 1874 u příležitosti 450. výročí Žižkova úmrtí organizoval František Ladislav Rieger a zúčastnilo se ho kolem 20 000 lidí.[13][14]

Pražský Sokol vydal k této příležitosti provolání, kde se mj. píše: Čtyřistapadesát roků dospěje v několika dnech, co na pustém poli poblíže Přibyslavě dějův a bouří plný život svůj dokonal Jan Žižka z Trocnova. Čtyřistapadesát slávy a běd, rozkvětu a pohrom přešlo od té doby přes národ náš a v trpkosti pohrom těchto, v hlubokosti ponížení a poroby duševní i hmotné i památka hrdiny tohoto zakalila se v paměti lidu zastíněná a znetvořená stranickým líčením pozdějších věků. Nižádným pomníkem, nižádnou památkou ruka lidská neoznačila místo, na němž dech svůj hrdinný vypustil národa českého válečník neslavnější, a co více, muž, který nejmohutněji pocítiv v útrobách svých násilí i křivdu, spáchané na národě českém a na svobodě a svědomí upálením Husovým, sám celé Evropě vstříc se postavil a hrdinstvím i nezištností svou celý národ český v století 15. vyhlazení a odrození uchránil. ... Však proto i dnes nevděkem a potupou by bylo národu znova vzkříšenému, aby nesvětil a nepoctil památku předních bojovníků svých na poli bojů hmotných i duchovních, dnes nevděkem a potupou by bylo, aby v zapomenutí a v nepovšimnutí zůstávalo místo tak památné, tak významné, jakým jest poslední lůžko Žižkovo u Přibyslavě. [15]

V roce 1916 byla Žižkova mohyla i s celým přilehlým okolím darována Sokolu v Přibyslavi, později se stala majetkem Města Přibyslav.[16]

V roce 2003 byla mohyla zrekonstruována[3], restaurátorské práce vedli restaurátoři Petr Máša a Jaroslav Máša. [17]

Od 3. 5. 1958 je mohyla zapsaná do státního seznamu nemovitých památek.[18]

Popis mohyly

Mohyla se skládá se ze čtyř částí:[1]

  1. na dvou kamenných stupních pravidelný čtyřboký hranol z kamenných kvádrů, ve kterém vsazeno 67 kvádrů z různých mís Čech a nápisy označujícími dárce kamene a místa původu kamene. Dárci jsou obce, spolky a osoby z Česka i mimo Česko. Jeden z nápisů zní "Nesmrtelnému hrdinovi za svornost, rovnost a bratrství českoslovanský dělnický spolek ve Vídni." Jiný: "Co neprorazí slovo, to rozbortí palcát. Beseda v Oustí nad Orlicí."[15]
  2. kamenný válec zakončený konzolovou římsou na němž jsou uvedeny názvy vítězných bitev (Praha 1420, Plzeň 1420, Sudoměř 1420, Vodňany 1420, Benešov 1420, Vožice 1420, Žižkov 1420, Kutná Hora a Německý Brod 1422, Hořice 1422, Malešov 1424, Přibyslav 1422)[19]
  3. kamenný kužel se zaobleným hrotem; válec a kužel vytvářejí tambur s římsou jako charakteristický novorenesanční architektonický prvek,
  4. kamenný, asi 1,5 m vysoký kalich, který je symbolem českého husitství.

Podle Wiehlova návrhu bylo kolem pomníku v době realizace osazeno železné zábradí a vysázeny stromy.

Dopravní dostupnost

Žižkova mohyla stojí u silnice č. 351 a autem je možné se k ní dostat buď od České Bělé přes Žižkovo Pole, nebo z Dobrou (místní část Přibyslavi), nejbližší vlaková zastávka je v Přibyslavi, od níž je dostupná pěšky (3 km).[20]

Odkazy

Reference

  1. a b c WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 21. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  2. KUDLÁČOVÁ, Markéta. Architekt souladu Antonín Wiehl a jeho cesta k české renesanci. Dějiny a současnost. Roč. 2006, čís. 12. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. 
  3. a b Archivovaná kopie. www.sematam.cz [online]. [cit. 2014-05-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-05-12. 
  4. http://www.kudyznudy.cz/Aktivity-a-akce/Aktivity/Zizkova-mohyla-u-Pribyslavi.aspx
  5. Památkový katalog: pomník Žižkova mohyla [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2023-06-30]. Dostupné online. 
  6. http://vdp.cuzk.cz/vdp/ruian/parcely/2756617601
  7. a b TOMEK, Václav Vladivoj. Jan Žižka z Trocnova. Praha: DOBROVSKÝ s.r.o., 2014. ISBN 978-80-7390-108-0. S. 252. 
  8. PŮŽA, František. Kronika Přibyslavská : podle různých pramenů sestavil František Půža. Brno: GARN, 2013, fotoreprint, původní vydání: Přibyslav : Společenstvo různých živností v Přibyslavi, 1914. S. 205. 
  9. Odhalení pomníku Jana Žižky u Přibyslavi. Národní Listy. 1874-09-22, roč. 14, čís. 260. Dostupné online [cit. 2014-02-26]. 
  10. Postavení mohyly Janu Žižkovi. Národní Listy. 1869-05-06, roč. 9, čís. 125. Dostupné online [cit. 2014-02-26]. 
  11. BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. sborník příspěvků přednesených na konferenci pořádané ke 100. výročí úmrtí významného českého architekta v Plasích 23. září 2010.. Svazek 7. Plasy: Město Plasy, 2010 (2010 tisk). 45 s. (Tilia Plassensis). ISBN 978-80-254-9141-6. Kapitola Pomníky, náhrobky, hřbitovy, s. nečíslováno. Obsahuje bibliografie a bibliografické odkazy. 
  12. MATYÁŠOVÁ, Ivana. Palác Rokoko. Bydlení.cz [online]. 2008-04-02 [cit. 2014-02-26]. Dostupné online. 
  13. HAVLÍK, Ivo. Žižkova mohyla je dílem zakladatele české novorenesance. Havlíčkobrodský deník.cz [online]. 2011-01-12 [cit. 2014-02-26]. Dostupné online. 
  14. Slavnosť odhalení Žižkova pomníku u Přibyslavi [online]. 1874-09-25 [cit. 2014-02-26]. Dostupné online. 
  15. a b PŮŽA, František. Kronika Přibyslavská : podle různých pramenů sestavil František Půža. Brno: GARN, 2013, fotoreprint, původní vydání: Přibyslav : Společenstvo různých živností v Přibyslavi, 1914. 408 s. 
  16. HAVLÍK, Ivo. U Žižkovy mohyly vzorně pečují o zeleň. Havlíčkobrodský deník.cz [online]. 2013-08-03 [cit. 2014-02-26]. Dostupné online. 
  17. http://www.hrady.cz/index.php?OID=4926
  18. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-06-26]. Identifikátor záznamu 131455 : pomník Žižkova mohyla. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  19. Žižkův pomník u Přibyslavi [online]. 1874-08-28 [cit. 2014-02-26]. Dostupné online. 
  20. http://www.hrady.cz/?OID=4926

Literatura

  • BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. sborník příspěvků přednesených na konferenci pořádané ke 100. výročí úmrtí významného českého architekta v Plasích 23. září 2010.. Svazek 7. Plasy: Město Plasy, 2010 (2010 tisk). 45 s. (Tilia Plassensis). ISBN 978-80-254-9141-6. Kapitola Pomníky, náhrobky, hřbitovy, s. nečíslováno. Obsahuje bibliografie a bibliografické odkazy. 
  • BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. První. vyd. Plasy: Město PLasy, 2010. 52 s. ISBN 978-80-254-8282-7. S. 1–52. 
  • KUDLÁČOVÁ, Markéta. Architekt souladu Antonín Wiehl a jeho cesta k české renesanci. Dějiny a současnost. Roč. 2006, čís. 12. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. 
  • WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 23. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  • ŽÁKOVEC, František. Chrám znovuzrození. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1918 (1918 tisk). S. 101. 
  • ŽÁKOVEC, František. Tři přátelé z Umělecké besedy. Lumír. Roč. 1930, čís. LVI. ISSN null. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Zizkovo pole pomnik.jpg
Vyobrazení Žižkova pomníku z roku 1874 v Žižkově Poli u Přibyslavi. Časopise Světozor, 1874, číslo 35, strana 418. Kreslil Fr. Chalupa.
Zizkova mohyla 01.jpg
Autor: Czeva, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Zizkova mohyla 07.jpg
Autor: Czeva, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Zizkova mohyla 02.jpg
Autor: Czeva, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: