Židé v Olomouci

Olomoucká synagoga na počátku 20. století

Židé v Olomouci se poprvé zmiňují roku 1140 a pobývali zde zřejmě nepřetržitě až do roku 1454, kdy byli z města vyhnáni. Znovu se židé mohli v Olomouci usazovat až po získání rovných práv v polovině 19. století. Zejména v 60. letech 19. století počet židů prudce rostl, takže byli schopni založit židovský modlitební spolek (1865) a hřbitov (1867). Díky stále rostoucímu počtu mohl být modlitební spolek roku 1892 přeměněn na náboženskou obec, jež zaměstnala rabína a vybudovala honosnou synagogu (1897). Tvrdou ránu však vzkvétající obci zasadila nacistická okupace a deportace židů do koncentračních táborů, v nichž mnozí zahynuli. Obnově plnohodnotného náboženského života pak po 2. světové válce značně bránil komunistický režim, takže k obnovení samostatné židovské náboženské obce došlo až roku 1991.

Středověké židovské osídlení (1140–1454)

Přítomnost židů v Olomouci je poprvé doložena ze zprávy Jicchaka bar Dorbelo, jenž okolo roku 1140 podnikl cestu do českých zemí, Polska na Rus a který své postřehy sepsal v podobě dodatků ke knize o židovských náboženských zvyklostech Machzor Vitry. K pojednání o pohřbívání připojil následující text: „[Po odříkání kadiš] každý vezme prach nebo trs, přičichne k němu a řekne: ‚Pamatuj, že jsme prach.‘ A vrhne jej za sebe. Tak se to dělá třikrát, aby se přerušil [vztah] mezi nimi [pozůstalými] a oním mrtvým. I vytrhávají ze země trávu a říkají: ‚A kvésti budou měšťané jako byliny země.‘[1] A takto se to dělá v Olomouci [אלמיצא, Olmica].“[2] Dorbelo pak Olomouc zmínil ještě jednou, když popisoval určitý způsob výběru liturgického čtení (paraša), který odůvodňuje: „Tak jsem to slyšel v Olomouci, já, Jicchak bar Dorbelo.“[3] Olomouc se tak řadí mezi několik málo míst s nejstarším doloženým středověkým židovským osídlením na Moravě.[4]

Podle zmínek pocházejících z dalších staletí žili židé v královském městě Olomouc s podporou krále až do poloviny 15. století. V důsledku husitských válek ovšem došlo k oslabení pozice panovníka, jenž potřeboval podporu svých měst v boji proti husitům. Olomouc nakonec králi loajalitu skutečně zachovala, roku 1454 si však Ladislavu Pohrobkovi vymohla privilegium de non tolerandis Judaeis, tj. o netrpění židů. Sám král v listině vydané městu Olomouc svou slabost přiznává: „Učinili jsme [to] … ku větší přízni, že jsme jim [měšťanům] všechny židovské domy, jejich synagogu a hřbitov přenechali…“[5] Vyvlastněním židovského majetku si olomoučtí měšťané bezpochyby dosti pomohli, materiální důvody ovšem nebyly jediné. Velký podíl na vyhnání židů z Brna měl vášnivý kazatel Jan Kapistrán, jenž přišel na Moravu, aby horlil proti husitům, ale nakonec se obrátil i proti židům.[6]

Zapovězená Olomouc (1454–1848) a emancipace (1848–1939)

Olomoučtí židé se po svém vyhnání většinou usadili v okolních vrchnostenských městech Prostějově, Tovačově, Přerově, Lipníku a Úsově. Židé se v Olomouci až na vzácné výjimky nesměli usazovat až do roku 1848 a vstupovat do města mohli jen za vysoký poplatek. Až na samém konci 18. století je doloženo usazování židů v olomouckém předměstí a židovská jídelna pro židovské obchodníky přicházející do Olomouce.[7]

Vývoj židovské populace v Olomouci[8]
rok18571869188018901900191019211930
počet židů72747125413061676167920772198
celkem obyvatel?14 39418 54919 76121 70722 24557 20666 440
podíl židů? %5,19 %6,76 %6,61 %7,72 %7,55 %3,63 %3,31 %

Teprve po revoluci 1848 nabyli židé (alespoň teoreticky) rovných občanských práv a možnosti svobodného stěhování. Židů v Olomouci zejména od 60. let prudce přibývalo. Již roku 1865 si proto mohli místní židé založit svůj modlitební spolek[9] a roku 1867 zřídit vlastní hřbitov.[10] Roku 1892 byl modlitební spolek přeměněn na židovskou náboženskou obec.[11] Židovská obec vzápětí zaměstnala rabína (1892–1939 Berthold Oppenheim, 1940–1942 Ernst Reich)[12] a vystavěla obecní dům, rabinát a honosnou synagogu (dokončena 1897)[13] a rozvíjely se také židovské spolky (ženský dobročinný spolek, židovský tělocvičný spolek).[9]

Holokaust a jeho důsledky (1939–současnost)

Hned první den nacistické okupace byla olomoucká synagoga vypálena[14] a židovští obyvatelé Olomouce vzápětí podobně jako ostatní židé v Protektorátu Čechy a Morava zasaženi nejprve protižidovskými nařízeními a pak i deportacemi do vyhlazovacích táborů, v nichž velká část zahynula. Přeživší židé roku 1945 židovskou obec obnovili, avšak roku 1962 se obec z nařízení státu přeměnila na pouhý synagogální sbor. Teprve roku 1991 došlo k obnovení samostatné židovské náboženské obce.[15]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Ž 72, 16 (Kral, ČEP) v překladu Bible kralické.
  2. ↑ הורוויץ, שמעון. מחזור ויטרי. נירנברג: יצחק בולקא, תרפ"ג.  = HURWITZ, Simon. Machsor Vitry. Nürnberg: J. Bulka, 1923. Dostupné online. S. 247. (hebrejsky) 
  3. ↑ Hurwitz (1923), s. 388.
  4. ↑ BRETHOLZ, Bertold. Geschichte der Juden in Mähren in Mittelalter I. (bis zum Jahre 1350). Brün; Prag, Leipzig; Wien: Rudolf M. Rohrer, 1934. S. 67. (německy) 
  5. ↑ ENGEL, Alfred. Die Ausweisung der Juden aus den Königlichen Städten Mährens und ihre Folgen. Jahrbuch der Gesellschaft für Geschichte der Juden in der Čechoslovakischen Republik. 1930, roč. II, s. 58. Dostupné online. (německy) [nedostupný zdroj]
  6. ↑ Engel (1930), s. 59–63.
  7. ↑ KLENOVSKÝ, Jaroslav; PAPUŠEK, Miroslav. Židovská obec v Olomouci : Historie, osobnosti, památky. Olomouc: Židovská obec v Olomouci, 1998. ISBN 80-238-2121-0. S. 3n. 
  8. ↑ Klenovský – Papoušek (1998), s. 8.
  9. ↑ a b Klenovský – Papoušek, s. 4.
  10. ↑ Klenovský – Papoušek, s. 24–27.
  11. ↑ Klenovský – Papoušek, s. 4–7.
  12. ↑ Klenovský – Papoušek, s. 10.
  13. ↑ Klenovský – Papoušek, s. 15–23.
  14. ↑ Klenovský – Papoušek, s. 22.
  15. ↑ Klenovský – Papoušek, s. 7.

Související články

Média použitá na této stránce

Olomouc 2.jpg
Olomouc Synagogue