Židenická smuteční síň

Smuteční síň Brno Židenice
Účel stavby
prázdné
Základní informace
Architekt	Ivan Ruller
Poloha
Adresa	Brno-Židenice, Česko Česko
Ulice	Komprdova
Souřadnice	49°12′20,73″ s. š., 16°38′45,31″ v. d.
Další informace
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Židenická smuteční síň (někdy též Rullerova,^[1] dle architekta Ivana Rullera, který ji navrhl) je chátrající nepoužívaná smuteční síň na hřbitově v městské části Brno-Židenice.

Návrh stavby vznikl již v roce 1977 v ateliéru architekta Ivana Rullera. Následně se v Brnoprojektu^[2] letech 1979 a 1983 realizovala projektová dokumentace a po vyhotovení stavební dokumentace se v roce 1983 přistoupilo ke stavbě. Tu realizovali samotní občané v rámci akce Z a stavbu dokončili v roce 1985.^[3] Investorem stavby byla Technická a zahradní správa města Brna. Vedoucím architektem Ing. arch. Pavel Šrubař. Náklady tvořily 4,5 milionu korun československých.^[4] Jelikož kvalita prací nebyla odpovídající, začaly se projevovat různé problémy, proto byla stavba v roce 2007^[5] zcela uzavřena.^[3] Následně vlastník, jímž je město Brno, začal v roce 2011^[6] zvažovat demolici a budovu oplotil.^[7] K demolici ale nedošlo. Jednak z důvodu nedostatku peněz, za druhé i z důvodu protestů místních obyvatel.^[5] Později se ale karta obrátila a město se rozhodlo síň opravit.^[8]

V roce 2023, konkrétně v měsíci zaří začíná rozsáhlá a kompletní rekonstrukce, která by měla trvat dva roky a síň by tak měla od roku 2025 opět sloužit svému účelu.^[9]

Síň je umístěna na Židenickém hřbitově a přístup byl z parkoviště v ulici Komprdova.^[3][10] Areál je oplocen kovovou mříží, kterou navrhl Zdeněk Makovský a zrealizoval umělecký kovář Ivan Blažek.^[11] Jedná se o přízemní budovu^[3] s půdorysem písmene H, kdy delší strana je rovnoběžná s Komprdovou ulicí, od které je vzdálená asi 50 metrů a původně přístupná po vyasfaltované cestě.^[3][10] První obdélníková část představovala svět živých, úzká část bájnou řeku Styx a poslední obdélníková část svět mrtvých.^[8] Střecha nad samotnou síní^[12] má podobu zlomeného V, nejprve se mírně zdvihá a na konci prvního obdélníku kolmo stoupá vzhůru a následně se volně propadá.^[5] Nad přední a zadní částí, je pak plochá.^[12]

Z vnějšku jsou stěny obloženy mramorem, štípanou břidlicí a tmavě natřenými latěmi. Vstupní část má několik schodů, kamenem obloženou pochozí plošinu, je prosklená a pohledově rozčleněná sloupy. Vpravo v rohu se pak nachází před stavbou tmavě olověná^[8] plastika Olbrama Zoubka nazvaná Tři chodci^{[13][pozn. 1]} z roku 1967. Vlevo je přízemní budova sloužící jako toaleta.^[3] Symbolicky je oddělena zdí pokrytou černou břidlicí, která je kolmo, nedosedá však k objektu a umožňuje tak průchod podél prosklené stěny.^[14] Vpravo pak vstup do atria^[15] následovaný smuteční síní.^[3] Mezi těmito dvěma objekty je průchod do zeleného parteru.^[16]

Do atria^[15] se dá vstoupit dvěma prosklenými dveřmi. Za nimi je obdélníková místnost, kdy vlevo jsou dřevěné lavice na soklech obložených kamenem, vpravo je pak do zelena laděná prosklená stěna s motivem Krista^[8] sklářského výtvarníka^[17] Valéra Kováče.^[15][16] Uprostřed jsou další lavice a za nimi býval pětidílný cyklus maleb Cesta života od výtvarníka Karla Rechlíka.^[18] Do žluta laděné oleje^[19] byly po uzavření síně přemístěny do skladů správy hřbitovů města Brna.^[20] Ve stropě, který je podbit tmavě hnědě natřenými dřevěnými latěmi^[3] jsou bodová světla.^[16] Následuje vstup do samotné smuteční síně, který tvoří dvoje dvoukřídlé dveře po obou stranách. Jsou žluté barvy, opatřeny reliéfním dekorem z dílny Jindřicha Kompošta ml..^[15][21]

Smuteční síň zasahuje přes dvě patra, ve druhém patře nad obřadním místem je galerie, která je obložena bílými sádrovými deskami. Do těchto desek byl vybroušen abstraktní dekor s názvem Panychida sochařem Tomášem Rullerem, synem architekta Ivana Rullera.^[22] Zbytek je otevřen.^[5][3] Strop je podbit tmavě a světle natřenými latěmi umístěnými ve zvlněných pásech podobně jako členění střechy v pohledu ze strany. Opět jsou zde bodová světla. Tmavě hnědé obložení je i u dveří a na stěnách, což vytváří kontrast obou barev.^[16] Vedle dřevěného obložení, jsou zde obdélníková dvoljskla v dřevěných rámech, prosvětlující místnost od jihu, západu i severu.^[8][3] Prosvětlení přichází i ze stropu.^[23]

Před obřadním místem je několik dřevěných podlouhlých lavic na kamenných soklech. Uprostřed katafalk, který původně zdobila posuvná barevná vitráž od malíře a grafika^[24] Miroslava Netíka.^[15] Miroslav Netík byl též autorem dvou obrazů s názvy Život a Smrt^[22] malovaných na dřevotřísce,^[25] které zde byly umístěny a po uzavření síně přemístěni do skladu.^[20] Vlevo pak pult pro řečníka.^[16] Za lavicemi proti obřadnímu místu prostor a stěna obložená černou dlažbou.^[8] Na stěně proti katafalku byl původně umístěn textilní kruhový reliéf s dřevěnými a mosaznými prvky od Jiřího Fuseka, který byl ale poškozen vandaly.^[22]

V zadní části je prostor pro manipulaci s rakvemi, chladicí boxy, kanceláře a schodiště pro hudebníky na galerii.^[12]

Původně mělo dojít v této části Brna k rozsáhlým přestavbám.^[zdroj?] Realizována však byla jen smuteční síň. Nedošlo ani na urnový háj v okolí či jezírko, které mělo symbolizovat řeku Acheron.

• 
  Dekorativní mříž při vstupu do areálu, jejímž autorem je Zdeněk Makovský
• 
  Čelní pohled (stav 2020)
• 
  Boční pohled
• 
  Pohled zezadu
• 
  Čelní pohled, vstup do předsálí
• 
  Plastika Tři chodci od Olbrama Zoubka u vstupu do objektu
• 
  Předsálí. S původního vybavení se dochovaly pouze lavice a obklady
• 
  Skleněná reliéfní stěna s motive Krista v předsálí od Valéra Kováče
• 
  Hlavní sál, pohled k předsálí, do kterého vedou postranní dveře. Mezi nimi na stěně byl původně umístěn dřevo-látkový reliéf od Jiřího Fuseka
• 
  Obrácený pohled ke katafalku. Vlevo pozústatky zástěny katafalku od Miroslava Netíka; nahoře bílé panely s reliéfem od Tomáše Rullera
• 
  Pohled na strop. Přirozené světlo vstupuje řadou oken vlevo, a druhou vyšší řadou vpravo. Strop je odstupňován a každý stupen je podbyt latěmi jiného tónu hnědé barvy. Do nich jsou zasazena světla a reproduktory

• SVOBODOVÁ, Šárka. Smuteční síň v Brně-Židenicích. 1. vyd. Brno: Vysoké učení technické v Brně, 2013. 160 s. ISBN 978-80-214-4838-4. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu smuteční síň Brno Židenice na Wikimedia Commons