Židovice (Libčeves)

Židovice
Náves
Náves
Lokalita
Charaktermalá vesnice
ObecLibčeves
OkresLouny
KrajÚstecký kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°26′41″ s. š., 13°51′54″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel49 (2021)[1]
Katastrální územíŽidovice u Hnojnic (3,21 km²)
PSČ440 01
Počet domů33 (2021)[2]
Židovice
Další údaje
Kód části obce40185
Kód k. ú.640182
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Židovice jsou malá vesnice, část obce Libčeves v okrese Louny. Nachází se asi 1,5 km na východ od Libčevsi. Prochází zde silnice II/249. V roce 2011 zde trvale žilo 55 obyvatel.[3]

Název

Název vesnice je odvozen z osobního jména Žid ve významu ves lidí Židových. V historických pramenech se objevuje ve tvarech: in Zydowiczich (1381), Zidouicz (1406), in Zydowicz (1412), in Zidowicich (1463), Zidowicze (1543), Židovice (1654), Schidowitz (1787), Schiedowitz (1833) a Židovice nebo německy Schidowitz (1848).[4]

Historie

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1381.[3]

Přírodní poměry

Židovice leží v katastrálním území Židovice u Hnojnic o rozloze 3,21 km².[5]

Studna ve dvoře bývalého státního statku je zdrojem hořké, vápenato-hořečnaté vody. Podle rozboru z roku 1969 byla celková mineralizace vody 2,7 g·l−1. Kromě jiných látek obsahovala v jednom litru 174,3 mg vápníku, 196,5 mg hořčíku, 278 mg sodíku a 182 mg draslíku.[6]

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 148 obyvatel (z toho sedmdesát mužů), z nichž bylo padesát Čechoslováků, 97 Němců a jeden cizinec. Kromě dvou evangelíků a 21 členů církve československé byli římskými katolíky.[7] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 190 obyvatel: 114 Čechoslováků, 75 Němců a jednoho cizince. Převládala římskokatolická většina, ale žil zde také jeden evangelík, 25 členů československé církve, jeden příslušník jiných nezjišťovaných církví a třináct lidí bez vyznání.[8]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2021[3][9][10]
186918801890190019101921193019501961197019801991200120112021
Obyvatelé205200167177161148190131118896053405549
Domy3437373836353740—272426303233
Počet domů z roku 1961 je zahrnut v celkovém počtu domů místní části Hnojnice.

Obecní správa

Při sčítání lidu v letech 1869–1921 Židovice byly osadou obce Libčeves, se kterým patřil nejprve do okresu Teplice, ale v letech 1900–1921 v okrese Duchcov. V letech 1930–1950 byly samostatnou obcí, se kterým patřily nejprve do okresu Duchcov, ale v roce 1950 v okrese Bílina. V letech 1961–1977 byly částí obce Hořenec v okrese Louny. Od 31. října 1977 jsou znovu částí obce Libčeves v okrese Louny.[11]

Pamětihodnosti

  • Krucifix u kaple
  • Venkovská usedlost čp. 6
  • Venkovská usedlost čp. 7

Galerie

  • Kaple
    Kaple
  • Kříž před kaplí
    Kříž před kaplí
  • Usedlost čp. 6
    Usedlost čp. 6
  • Usedlost čp. 7
    Usedlost čp. 7

Reference

  1. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
  2. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
  3. ↑ a b c Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 398, 399.  Archivováno 15. 12. 2021 na Wayback Machine.
  4. ↑ PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek IV. S–Ž. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. Heslo Židovice, Schidowitz, s. 839–840. 
  5. ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-25. 
  6. ↑ KAČURA, Georgij. Minerální vody Severočeského kraje. 1. vyd. Praha: Ústřední ústav geologický, 1980. 170 s. S. 155, 163. 
  7. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 206. 
  8. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 57. 
  9. ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 304.  Archivováno 17. 4. 2021 na Wayback Machine.
  10. ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 
  11. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2023-11-10]. S. 679. Dostupné v archivu pořízeném dne 2024-03-06. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Czech Republic adm location map.svg
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of the Czech Republic
Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com