Židovský hřbitov ve Slaném

Židovský hřbitov ve Slaném
Lokalita
StátČeskoČesko Česko
Krajstředočeský
OkresKladno
ObecSlaný
Zeměpisné souřadnice
Specifikace
Výstavba1881
Užíváníudržováno, nepohřbívá se
Odkazy
Kód památky103977 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Židovský hřbitov ve Slaném je kulturní památka České republiky, která se nalézá v severovýchodní části města Slaný v sousedství hlavního městského hřbitova. Rozloha hřbitova je 3 188 m².[1] V roce 2010 bylo bývalé židovské pohřebiště prohlášeno kulturní památkou České republiky číslo 103977 (PkMISSezObrWD).

Historie hřbitova

Slánští Židé, kteří se mohli ve městě usazovat až po roce 1848, byli pohřbíváni na hřbitovech v Blevicích a ve Zlonicích. Dne 27. července 1881 Židovská náboženská obec zakoupila za 1 600 zlatých od manželů Mrzílkových pozemky parcelní číslo 1119, 1120 a 1121 v sousedství městského hřbitova, aby zde zřídila hřbitov přímo ve Slaném. Podmínkou bylo, že hřbitov musí být obehnán omítnutou zdí s korunou z pískovcových desek a stavba musí být dokončena do konce srpna 1881.[2] První zde pohřbenou osobou byla Berta Bondyová, která zemřela 23. srpna 1881.[3]

V letech 1931-1932 došlo k významné přestavbě hřbitova. Byla postavena funkcionalistická obřadní síň, kterou provedl stavitel Vilibald Hieke. V interiéru obřadní síně byla během rekonstrukce upevněna pamětní deska připomínající památku rodiny Taussigovy, která finančně přispěla na její výstavbu. Pamětní tabule obsahuje tento text: „V upomínku manželům Antonínu a Evě Taussigovým ze Slaného. Izraelitská obec náboženská Slaný. 20. září 1931.“ Nyní se nachází v soukromé části pozemku.[4]

Funkcionalistický styl je pro budovy tohoto typu na území Čech a Moravy neobvyklý, patří sem jen přestavba synagogy v Praze na Smíchově z roku 1931 od architekta Leopolda Ehrmanna, synagoga ve Velvarech ze stejného roku podle projektu Františka Alberta Libry a Synagoga Agudas achim v Brně od architekta Otto Eislera z let 1935-1936. Po stranách obřadní síně se nacházejí další dva přízemní objekty, které sloužily správě hřbitova a přípravě pohřbů.

Ve dnech 22.–26. února 1942 bylo ze Slánska nacisty odvlečeno 1 632 osob, z nichž většina zahynula v koncentračních táborech. Po skončení 2. světové války se do Slaného vrátilo pouze 11 Židů.[5] Židovská náboženská obec nebyla ve Slaném obnovena a poslední pohřeb zde proběhl v roce 1949, kdy zemřel Hugo Kellner, mlynář z Klobuk. Jeho náhrobek je současně symbolickým náhrobkem jeho manželky a synů, kteří byli zavražděni nacisty. Další pohřeb se zde odehrál až v roce 2004.

Poté hřbitov po desetiletí chátral. Byl majetkem Židovské náboženské obce v Praze. Ta se rozhodla v roce 1982 odprodat část pozemku hřbitova, kde se nacházela obřadní síň a sad.

V roce 1998 byla Okresním úřadem v Kladně zahájena snaha o to, aby byl hřbitov zapsán mezi kulturní památky České republiky. Proti této snaze se ale postavili soukromí vlastníci části areálu. Podruhé požádaly o zapsání hřbitova mezi kulturní památky Židovská náboženská obec v Praze a Federace židovských obcí v České republice v roce 2008. Na základě této žádosti byl hřbitov dne 10. května 2010 prohlášen kulturní památkou.[6]

Odkazy

Reference

  1. HEŘMAN, Jan. Židovské hřbitovy v Čechách a na Moravě. Praha: Rada židovských náboženských obcí v ČSR, 1980. 32 + 71 stran obrazové přílohy s. S. 25. 
  2. ROZKOŠNÁ, Blanka. Židovské obce na Kladensku a Slánsku. Kladno: Okresní muzeum Kladno, 2000. 133 s. ISBN 80-238-6130-1. S. 43. 
  3. VÍŠEK, Zdeněk. Židovský hřbitov ve Slaném v proměnách času. In: DVOŘÁKOVÁ, Zora. Slánský obzor. Slaný: Vlastivědné muzeum Slaný, 2014. ISBN 978-80-904657-7-0. S. 36.
  4. PEŠATA, Jáchym, Zdeněk Víšek, Irena Veverková. Historie slánských židů. Masarykův lid: čtvrtletník nezávislého diskusního Klubu Milady Horákové. Klub dr. Milady Horákové, 01. 05. 2020, roč. XXVI, čís. 1–2, s. 12–16. Poznámka: Předválečné Československo svým občanům umožňovalo svobodné určení vlastní národnostní identity. Při posledním sčítání obyvatel před druhou světovou válkou (v roce 1930) ve Slaném žilo 9 739 obyvatel. Z tohoto počtu občanů Slaného se 9 564 hlásilo k československé národnosti, 103 k německé a 8 k jiné. Takzvaných cizozemců ve Slaném žilo 64. K římským katolíkům se hlásilo 5 206, k Církvi československé husitské 1 771, k evangelíkům 341 a k israelskému vyznání 85 lidí. V textu se po editaci spolupracujících historiků používá slovo židé s malým písmenem, jelikož se většina občanů židovského náboženství hlásí k československé nebo německé národnosti. 
  5. Víšek, str. 40
  6. PŘIBYL, Václav. Slánský židovský hřbitov kulturní památkou [online]. Městský úřad Slaný - odbor kultury, 2010-07-08 [cit. 2018-04-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-04-17. 

Literatura

  • BERÁNKOVÁ, Olga. Utrpení Židů ve Slaném. Slánský obzor. 1945. 
  • FANTA, Richard. Dějiny Židů v Slaném a okolí. In: GOLD, Hugo. Brno ; Praha: Židovské nakladatelství, 1934. (česky a německy)
  • HEŘMAN, Jan. Židovské hřbitovy v Čechách a na Moravě. Praha: Rada židovských náboženských obcí v ČSR, 1980. 32 + 71 stran obrazové přílohy s. S. 25. 
  • ROZKOŠNÁ, Blanka. Židovské obce na Kladensku a Slánsku. Kladno: Okresní muzeum Kladno, 2000. 133 s. ISBN 80-238-6130-1. 
  • VÍŠEK, Zdeněk. Židovský hřbitov ve Slaném v proměnách času. In: DVOŘÁKOVÁ, Zora. Slánský obzor. Slaný: Vlastivědné muzeum Slaný, 2014. ISBN 978-80-904657-7-0. S. 33–51.

Související články

Externí odkazy


Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Star of David.svg
Davidova hvězda, symbol židů, judaismu a státu Izrael, na jehož vlajce se vyskytuje.