Židozednářství

Židozednářství je konspirační teorie týkající se údajného tajného spojení Židů a svobodného zednářství za účelem získání světovlády.^[1] Jedná se o starou teorii, jejíž počátky sahají až k dílu Paměti ukazující dějiny jakobínství francouzského kněze Augustina Barruela z roku 1797. Ve 20. století byla ovlivněna Protokoly sionských mudrců a rozšířila se po celé Evropě. V současnosti se prolíná i s konspiračními teoriemi o Bilderbergu a Novém světovém řádu.

Teorie tohoto typu byly populární krajně pravicových kruzích, zejména ve Francii,^[2] Španělsku, Portugalsku, Itálii, Německu, Rusku a východní Evropě.

Žido-zednářská konspirační teorie spojuje dva starší proudy konspiračních tvrzení: protizednářská konspirační tvrzení a antisemitská konspirační tvrzení. Silně ji ovlivnilo zveřejnění Protokolů sionských mudrců,^[2] zfalšovaného dokumentu, který se objevil v Ruské říši a měl být odhalením celosvětového židovského spiknutí. Protokoly tvrdily, že Židé infiltrovali svobodné zednářství a využívají bratrstvo k prosazování svých cílů. Stoupenci židozednářského spiknutí dovedli tvrzení v Protokolech do extrému a tvrdili, že vůdci svobodného zednářství a vůdci židovského spiknutí jsou jedny a tytéž osoby.

Příkladem byl španělský kněz Juan Tusquets Terrats, jehož Orígenes de la revolución española a další díla vycházela z Protokolů, které přeložil, a tvrdila, že Židé využívají zednáře a komunisty k podkopání křesťanské a španělské civilizace, což poskytlo ospravedlnění Frankovu režimu, který rozšířil hrozbu na mezinárodní židovsko-zednářské a komunistické spiknutí.

Podle Dannyho Kerena (člena katedry informatiky na Haifské univerzitě) byl „koncepční inspirací“ Protokolů sionských mudrců spis francouzského kněze Augustina Barruela z roku 1797 Paměti ukazující dějiny jakobínství, který tvrdil, že revoluce byla zednářským spiknutím s cílem svrhnout morální učení římskokatolické církve. Podle Kerena „Barruel ve svém traktátu sám neobviňoval Židy, kteří byli v důsledku revoluce emancipováni. V roce 1806 však Barruel rozšířil falešný dopis, který mu pravděpodobně zaslali členové státní policie, kteří se stavěli proti liberální politice Napoleona Bonaparta vůči Židům, a upozornil v něm na údajný podíl Židů na spiknutí, který předtím přisuzoval zednářům. Tento mýtus o mezinárodním židovském spiknutí se později znovu objevil v Evropě 19. století na místech, jako je Německo a Polsko.“^[3]

Podle internetových stránek Velké lóže Britské Kolumbie a Yukonu: „Ačkoli je zjednodušující a zároveň spekulativní svalovat odpovědnost za Francouzskou revoluci na svobodné zednářství, není pochyb o tom, že svobodní zednáři se jako jednotlivci aktivně podíleli na budování a obnově nové společnosti. Vzhledem k velkému počtu subjektů, které si nárokovaly zednářskou autoritu, mnozí muži, kteří jsou dnes označováni za svobodné zednáře, pravděpodobně nevěděli o vzájemném zednářském spojení a zjevně je nelze považovat za jednající ve shodě. Přesto sdíleli určité názory a ideály.“^[4]

Francouzské zednářství té doby bylo exkluzivní a odmítalo zasvěcení Židům spolu s mnoha dalšími třídami lidí.^[4]

Admirál ve výslužbě Barry Domvile, zakladatel britského pronacistického sdružení The Link,^[5] vymyslel pro údajné židozednářské spiknutí název „Judmas“.^[6] Domvile tvrdil, že „činnost Judmasu je omezena na malou část Židů i zednářů: velká většina nemá o práci prováděné za fasádou Judmasu ani ponětí.“^[6] Domvile tvrdil, že „cílem těchto mezinárodních Židů je světový stát udržovaný v područí mocí peněz a pracující pro své židovské pány“^[6] a že „zednářstvo je výkonným partnerem pro vedení židovské politiky.“[10]

Domvile uvedl, že o židozednářské teorii začal poprvé přemýšlet v důsledku Adolfa Hitlera.^[6] Domvile se odvolával jak na Protokoly sionských mudrců,^[6] tak na knihu Tajné síly za revolucí od vikomta Léona de Poncins.^[6] Domvile si byl vědom, že Protokoly sionských mudrců byly odsouzeny jako podvrh, ale jejich autorství považoval za „nepodstatné“.^[6]

Židozednářské konspirační teorie našly nové uplatnění mezi různými marginálními politickými silami v postsovětském Rusku, kde bída vytvořila živnou půdu pro konspirační teorie^[7] v kombinaci s obviňováním Židů z vraždění křesťanských dětí a popíráním holocaustu. Tyto názory vyslovilo i několik antisemitských spisovatelů, zejména Oleg Platonov,^[8] Vadim Kožinov, Igor Šafarevič^[9] a Grigorij Klimov.^[7][10] Průzkum veřejného mínění provedený v Moskvě kolem roku 1990 ukázal, že 18 % obyvatel Moskvy věřilo, že existuje sionistické spiknutí proti Rusku, a dalších 25 % takovou možnost nevyloučilo.

Současní zastánci konspiračních teorií, kteří se hlásí k teoriím soustředěným kolem skupiny Bilderberg a údajného blížícího se Nového světového řádu, často čerpají ze starších konceptů, které lze nalézt v židozednářské konspirační teorii, a často obviňují rodinu Rothschildů nebo „mezinárodní bankéře.“^[11] Kvůli používání témat a tropů tradičně považovaných za antisemitské tito současní zastánci konspiračních teorií obvykle přivolávají hněv skupin citlivých na antisemitskou terminologii, jako je Anti-Defamation League.^[11]

Konspirace je zmíněna v románu Umberta Eca Pražský hřbitov.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Judeo-Masonic conspiracy theory na anglické Wikipedii.

• Ilumináti
• Rosekruciáni
• Židobolševismus
• Léo Taxil
• Sergej Nilus