Žitenice (zámek)

Žitenice
Základní informace
Slohbarokní
Výstavbapolovina 17. století
Další majitelépáni z Roupova
Vyšehradská kapitula
Poloha
AdresaŽitenice, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Žitenice
Žitenice
Další informace
Rejstříkové číslo památky43585/5-2480 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Žitenice jsou zámek ve stejnojmenné obciokrese Litoměřice. Stojí na místě starší tvrze, ale dochovaná podoba je výsledkem barokní přestavby a úprav po požáru v roce 1806. Zámek je chráněn jako kulturní památka.[1]

Historie

Prvním panským sídlem v Žitenicích byla gotická tvrz. Není jisté, kdy vznikla, ale předpokládá se, že existovala roku 1472. Tehdy vesnici dostala jako věno Ludmila, dcera kancléře Jiřího Prokopa z Rabštejna. Ludmila se provdala za královského hofmistra a později nejvyššího písaře Jana z Roupova, který byl za své služby povýšen do panského stavu. Páni z Roupova měli Žitenice v zástavním vlastnictví až do roku 1621. Janův syn Petr panství zastavil Jindřichu Brozanskému z Vřesovic a zemřel dříve, než jeho synové Václav a Jan dosáhli dospělosti. Jejich poručníci se snažili panství vyplatit, ale Roupovcům se vrátilo až po rozhodnutí zemského soudu z roku 1556. Tvrz připadla Janovi a Václav žil ve mlýně až do smrti v roce 1578. Jan potom panství rozšířil o sousední Trnovany.[2]

Ze tří Janových synů Žitenice zdědil nejstarší Petr Oldřich z Roupova, ale kvůli projevům šílenství ho zastupovali poručníci. Po smrti bratra Jana Šťastného z Roupova celé panství nakonec připadlo Václavu Vilémovi. Roku 1611 vyplatil sedm tisíc kop míšeňských grošů vyšehradské kapitule a císař Rudolf II. mu panství zapsal jako dědičný statek. Na žitenickou tvrz, kterou nechal přestavět v renesančním slohu, zval soudobé humanisty a vzdělance. V letech 1618–1620 se postavil do čela stavovského povstání a stal se předsedou jeho direktoria. Po bitvě na Bílé hoře odešel ze země a roku 1621 byl odsouzen ke ztrátě hrdla, statku a cti. Žitenické panství získal vyšehradský probošt Jan Kryštof Kilián.[2]

Václav Vilém z Roupova dále žil v exilu, ale roku 1627 požádal císaře Ferdinanda II. o odpuštění a přislíbil, že proti němu již nevystoupí. Svůj slib však porušil, když se roku 1631 přidal k saskému vpádu, během kterého byly dobyty Litoměřice. Na krátký čas opět vládl svému panství, ale po ústupu saského vojsko musel také odejít a roku 1634 byl znovu odsouzen ke ztrátě veškerého majetku.[2] V roce 1641 se do Čech vrátil s vojskem generála Banéra, ale v září téhož roku v Litoměřicích zemřel.[3]

Žitenické panství potom patřilo vyšehradská kapitule. Probošt Ferdinand Leopold Beno z Martinic nechal v polovině sedmnáctého století upravit kostel svatého Petra a Pavla a tvrz přestavět na barokní zámek. Práce na zámku byly dokončeny až za probošta a pozdějšího litoměřického biskupa Huga z Konigseggu. Roku 1806 zámek vyhořel. Byl sice opraven, ale při rekonstrukci byla odstraněna většina architektonických článků. Na konci devatenáctého století byl žitenický statek pronajímán a během druhé pozemkové reformy rozdělen. Po druhé světové válce zámek sloužil státnímu statku a později jednotnému zemědělskému družstvu. Od roku 1962 v zámku sídlila pobočka Státního oblastního archivu v Litoměřicích.[2]

Stavební podoba

Dvoupatrový zámek má dvě křídla do propojená v pravém úhlu. Podobu gotické tvrze neznáme, ale předpokládá se, že se její zdivo zachovalo v západním zámeckém křídle. Z renesanční stavby se zachovala sdružená okna.[2] V západním křídle jsou zazděné arkády. Významnou architektonickou památkou je brána do dvora s bosovanými pilastry a segmentovým štítem, ve kterém se nachází letopočet 1699 a erb probošta Huga z Konigseggu.[4] Pravděpodobným autorem brány je architekt Giulio Broggio.[2]

Odkazy

Reference

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-02-04]. Identifikátor záznamu 155901 : Zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. a b c d e f ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Žitenice – zámek, s. 543–545. 
  3. VYKOUPIL, Libor. Ecce Homo – Václav Vilém z Roupova, český šlechtic [online]. Český rozhlas, 2011-09-20 [cit. 2017-02-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-11. 
  4. POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech. T/Ž. Svazek IV. Praha: Academia, 1982. 640 s. Heslo Žitenice, s. 432–433. 

Literatura

  • SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Litoměřicko a Žatecko. Svazek XIV. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 446 s. Kapitola Tvrze okolo Litoměřic, s. 369–370. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Relief Map of Czech Republic.png
Autor: derivative work Виктор_В, Licence: CC BY-SA 3.0
Relief map of the Czech Republic
Zamek Zitenice.JPG
Autor: KarelTvrdik, Licence: CC BY-SA 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: