Žluťucha žlutá

Žluťucha žlutá
Žluťucha žlutá (Thalictrum flavum)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	pryskyřníkotvaré (Ranunculales)
Čeleď	pryskyřníkovité (Ranunculaceae)
Rod	žluťucha (Thalictrum)
Binomické jméno
Thalictrum flavum L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Žluťucha žlutá (Thalictrum flavum) je poměrně vzácná žlutě kvetoucí volně rostoucí rostlina dosahující výšky až 1 metr, jeden z mnoha druhů rodu žluťucha.

Roste téměř v celé Evropě, na východě zasahuje až do Turecka a na Kavkaz, za Uralem v západní Sibiři až k Altaji. Vyskytuje se také na severozápadě Afriky. Je to rostlina vlhkomilná, roste na slatinných loukách, podél vodních toků a nádrží, příkopů a po okrajích vlhkých lužních lesů, ne však na trvale zamokřené půdě. Upřednostňuje na humus bohatou půdu v polostínu.

Rozšiřuje se plazivými oddenky do přilehlého okolí a na větší vzdálenosti nažkami, které jsou nejen roznášený větrem, ale dokážou i plavat po vodě.^[1]

V České republice se stavy žluťuchy žluté výrazně zmenšily, ještě před 100 léty to byla rostlina dosti hojná a v současnosti se vyskytuje již poměrně vzácně. Nejčastěji je k nalezení v teplejších nížinných oblastech v Polabí a na jižní Moravě. Podle "Černého a červeného seznamu cévnatých rostlin České republiky" je žluťucha žlutá vyhlášena za silně ohrožený druh.^[2][3]

Je to rostlina vytrvalá, z jejíhož plazivého oddenku vyrůstá přímá, podélně rýhovaná měkká lodyha, která se až nahoře rozvětvuje. Bývá při příhodných půdních podmínkách vysoká 1 až 1,5 m. Střídavě vyrůstající složené listy s řapíkem 2 až 6 cm dlouhým mají trojúhelníkovitý průřez, jsou dlouhé 10 až 20 cm a široké 5 až 10 cm a směrem vzhůru se zmenšují. Bývají 2 až 3krát zpeřené, složené jsou z klínovitých nebo obvejčitých lístků velkých až 4 × 2 cm, na koncích bývají 2 až 3zubé, shora jsou modro zelené, zespodu šedavé. Variabilita listů je mezi jednotlivými rostlinami velmi veliká. Lodyha i listy jsou ojíněné.

Jednotlivé, mírně vonící květy sírové barvy na stopkách dlouhých 5 až 10 mm jsou sestaveny do svazečků a tyto do přímých, vrcholičnatých květenství. Jednotlivé vzpřímené květy mají okvětí skládající se jen ze 4 rozestouplých, úzce vejčitých, zelenavě bělavých kališních lístků které brzy opadávají. Z květu vystupuje několik nápadných tyčinek s dlouhými žlutými nitkami a vzpřímenými podlouhlými prašníky a asi 10 volných pestíků s trojhrannými bliznami. Pouzdra prašníků se zralým pylem, který není nikterak chráněn před nepřízní počasí, se otvírají jen za slunečného počasí a před deštěm se opět uzavírají. Květ nabízí nektar, opylování převážně zajišťuje hmyz a jen částečně vítr, v květech může docházet i k samoopylení vlastním pylem. Kvete od června do srpna.

V minulosti bylo kořene používáno k výrobě žlutého barviva pro barvení vlny, nyní se žluťucha žlutá počíná prosazovat do parků a zahrad jako rostlina ozdobná květem. Obsahuje také mnohé alkaloidy, např. berberine.^[2][4][5]

• 
  Nákres rostliny
• Přirozené prostředí
• 
  Lodyžní listy
• 

  (c) Sten Porse, CC BY-SA 3.0
  Nerozvité květy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu žluťucha žlutá na Wikimedia Commons
• Galerie žluťucha žlutá na Wikimedia Commons