Žlutý císař

Žlutý císař
Chinese woodcut, Famous medical figures; The Yellow Emperor Wellcome L0039314.jpg
Narození2711 př. n. l.
Úmrtí2597 př. n. l. (ve věku 113–114 let)
PotomciShaohao a Čchang I
OtecShaodian
MatkaFubao
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Žlutý císař (čínsky pchin-jinem Huángdì, znaky zjednodušené 黄帝, tradiční 黃帝) byl mytický čínský vládce, podle Zápisků historika první z Pěti legendárních vladařů. Podle tradiční čínské chronologie panoval v letech 2697–2598 nebo 2674–2575 př. n. l.[1]

Historie

Spolu s Fu-sim a Šen-nungem patřil k čínským kulturním hrdinům, podle mýtů stvořil první lidi, vynalezl zpracování kovů, lékařství, architekturu, stavbu cest.[1] Žlutého císaře mezi příkladné vládce minulosti řadí poprvé S’-ma Čchien, v rozporu s předešlými historickými spisy.[2] Podle něj si podřídil různé kmeny a založil první čínský stát; měl 25 synů, z nichž 14 se stalo předky význačných klanů a rodů, včetně jeho nástupců Čuan-süa, Kchua, Jaoa a Šuna a dynastií Sia, Šang a Čou.

Je považován za autora základního díla čínské medicíny zvaného Chuang-ti nej-ťing, v překladu Vnitřní kniha Žlutého císaře. [3]

Odkazy

Reference

  1. a b LIŠČÁK, Vladimír. Konfuciánství od počátků do současnosti. 1. vyd. Praha: Academia, 2013. 468 s. ISBN 978-80-200-2190-8. S. 137. 
  2. S’-MA, Čchien. Kniha vrchních písařů : Výbor z díla čínského historika. Překlad Olga Lomová a Timoteus Pokora. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2012. 648 s. ISBN 978-80-246-2154-8. S. 85, 102. Předmluva Olgy Lomové k oddílu „Kořeny a počátky“ a poznámka k 1. kapitole. 
  3. ANDO, Vladimír. Klasická čínská medicína, základy teorie I. 7. vyd. Hradec Králové: Svítání, 2009. 5 svazků (393 s.). ISBN 978-80-86601-10-6. S. 42. (český) [dále jen AndoI]. 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Žlutý císař na Wikimedia Commons
  • РИФТИН, Б.Л. Хуан-ди [online]. Синология.Ру, 2009–2014 [cit. 2014-04-14]. Stať z Духовная культура Китая: энциклопедия: в 5 т. / Гл. ред. М.Л.Титаренко; Ин-т Дальнего Востока. - М.: Вост. лит., 2006. Т. 1. Философия / ред. М.Л.Титаренко, А.И.Кобзев, А.Е.Лукьянов. - 2006. - 727 с. С. 663-665.. Dostupné online. (rusky) 
  • THEOBALD, Ulrich. Chinaknowledge – a universal guide for China studies [online]. [cit. 2014-04-14]. Kapitola Persons in Chinese Mythology - Huang Di 黃帝 The Yellow Emperor. Dostupné online. (anglicky) 

Média použitá na této stránce

Chinese woodcut, Famous medical figures; The Yellow Emperor Wellcome L0039314.jpg
Autor:
Gan Bozong (Tang period, 618-907)
, Licence: CC BY 4.0

One of a series of woodcuts of illustrious physicians and legendary founders of Chinese medicine from an edition of Bencao mengquan (Introduction to the Pharmacopoeia), engraved in the Wanli reign period of the Ming dynasty (1573-1620) -- Volume preface, 'Lidai mingyi hua xingshi' (Portraits and names of famous doctors through history). The images are attributed to a Tang (618-907) creator, Gan Bozong. The account in 'Portraits and Names of Famous Doctors through History' states: The Yellow Emperor was surnamed Gongsun [Grandfather and Grandson], and his given name was Xuanyuan. The son of the King of Youxiongguo -- the Country that has Bears, he is also known as Youxiong Shi. He became emperor after subduing the wars and violent turmoil at the end of the Divine Farmer's reign. Weapons, boats, the cultivation of silkworms and silk-making, weaving, the calendrical system, Chinese characters, musical modes, mathematics and medicine are all supposed to date from his reign. Huangdi neijing (Inner Canon of the Yellow Emperor) is the earliest extant treatise on medical theory. It contains dialogues between the Yellow Emperor and Qibo. The bibliographic treatise of Houhan shu (History of the Later Han Dynasty) by Ban Gu (32-92 CE) lists other books with titles referring to the Yellow Emperor, e.g. Huangdi waijing (Outer Canon of the Yellow Emperor), Shen Nong Huangdi shiji (Alimentary Prohibitions of the Divine Framer and the Yellow Emperor). Sadly, however, these have not survived.
Woodcut


By: Gan Bozong (Tang period, 618-907)