Žluva hajní

Žluva hajní
	Samec
	SamiceZpěv žluvy hajní
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	ptáci (Aves);
Podtřída	letci (Neognathae);
Řád	pěvci (Passeriformes);
Čeleď	žluvovití (Oriolidae);
Rod	žluva (Oriolus);
Binomické jméno
	Oriolus oriolus; (Linnaeus, 1758)
	(c) IUCN Red List of Threatened Species, species assessors and the authors of the spatial data., CC BY-SA 3.0Rozšíření žluvy hajní (zeleně hnízdiště, tyrkysově tah, modře zimoviště) Rozšíření žluvy hajní (zeleně hnízdiště, tyrkysově tah, modře zimoviště)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Žluva hajní (Oriolus oriolus) je středně velký druh zpěvného ptáka z čeledi žluvovitých (Oriolidae).

Taxonomie

Rozlišují se 2 poddruhy:^[2]

O. o. oriolus (Linnaeus, 1758) – severozápadní Afrika, Evropa, západní Sibiř
O. o. kundoo Sykes, 1832 – střední a jižní Asie

Popis

Pestře zbarvený pták velikosti kosa černého, délka těla 24–25 cm, hmotnost se pohybuje mezi 42–102 g. Samec je zářivě žlutý, s kontrastující černou uzdičkou, křídly a ocasem. Uprostřed složeného křídla je žlutá skvrna, na ocase dva žluté pruhy. Samice je vybarvena nenápadně, svrchu olivově zeleně a zespodu špinavě bíle s podélnými jemnými proužky. Uzdičku má šedavou. Některé starší samice mohou být zespodu žluté, nečárkované a tudíž dost podobné samcům, dají se však poznat podle šedavé uzdičky a částečně zelenavých ramenních letek a středních ocasních per. Mladý pták je podobný samici. Zobák dospělého je hnědorůžový a mladého tmavě hnědý nebo šedý, nohy olivově modrošedé.^[2]^[3]^[4]

Vábení je drsné „vík“, zpěv hlasité flétnovité „dylióliju“.

Rozšíření

Žluva hajní je rozšířena ve většině Palearktu, východně po Altaj a Indii. Severní hranice areálu v Evropě prochází jihovýchodem Britských ostrovů, Dánskem a jižním Švédskem a pozvolna se posunuje k severu. Tažný druh, s hlavními zimovišti ve východní a jihovýchodní Africe.^[2]^[5] Evropská populace je stabilní a čítá více než 3 400 000 párů.^[6]

Výskyt v Česku

V Česku hnízdí pravidelně, ale nepříliš početně, hlavně v nížinách. Celková početnost byla v letech 1985–89 i 2001–03 odhadnuta na 8000–16 000 párů.^[2]

Přílet na naše území probíhá na přelomu dubna a května, na zimoviště odlétá počátkem září.

Vyskytuje se ve světlých listnatých lesích, sadech apod.

Hnízdění

Hnízdí jednotlivě. Samec se na hnízdišti objevuje o týden dříve než samice a ihned po příletu začíná obhajovat hnízdní okrsek. Hnízdo si splétá z trávy ve vodorovně rostlých vidlicích větví, obvykle vysoko v korunách stromů. Hnízdí 1× ročně od května do července, s případnou náhradní snůškou. Samice klade 3–5 bílých, jemně černě skvrnitých vajec o rozměrech 30,48 × 21,25 mm. Snášena jsou denně, sezení začíná od snesení posledního vejce. Inkubace trvá 14–17 dnů, sedí pouze samice, kterou samec krmí. Mláďata jsou krmena oběma rodiči a hnízdo opouštějí po 14–15 dnech. S rodiči zůstávají až do odletu na zimoviště. Většina ztrát je způsobena predací (hlavně krkavcovitými a veverkami) a nepříznivým počasím. Pohlavní dospělosti dosahují v 1. roce života, nejvyšší známý věk kroužkovaného ptáka je 14 let a 10 měsíců.^[2]

Potrava

Živí se různými bezobratlými (hmyzem, pavouky, měkkýši) a dužnatými plody, např. moruše, střemchy, vinné révy, třešně.^[2]

Odkazy

Reference

↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f HUDEC, Karel, a kol. Fauna ČR. Ptáci 3. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7.
↑ SVENSSON, Lars, a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2. vyd. Plzeň: Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7.
↑ Walther, B. & Jones, P. (2008): Family Oriolidae (Orioles). In: del Hoyo, J.; Elliott, A. & Christie, D. A. (eds): Handbook of Birds of the World (Vol.13: Penduline-tits to Shrikes). Lynx Edicions, Barcelona. ISBN 978-84-96553-45-3
↑ CEPÁK, Jaroslav, a kol. Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Aventinum, 2008. ISBN 978-80-86858-87-6.
↑ BUEFIELD, Ian; BOMMEL, Frans van. Birds in Europe: population estimates, trends and conservation status. Cambridge: BirdLife International, 2004. Dostupné online. ISBN 978-0946888535.

Literatura

DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001.
ŠŤASTNÝ, Karel; DRCHAL, Karel. Naši pěvci. Praha: SZN, 1984. 174 s.
ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Svět zvířat IV - Ptáci(1). Praha: Albatros, 1998.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu žluva hajní na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo žluva hajní ve Wikislovníku
Taxon Oriolus oriolus ve Wikidruzích
Jiří LIŠČÁK. Žluva hajní. Myslivost. 2008, č. 6. s. 52.
Hlasová ukázka z projektu Českého rozhlasu „Hlas pro tento den“; text Karel Hudec
žluna versus žluva
BioLib.cz – Oriolus oriolus (žluva hajní) [online]. BioLib.cz. Dostupné online.

[f7bb754b0ecd028e751b030370e88e5cf2f29095-1] Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]

[hudec-2] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f HUDEC, Karel, a kol. Fauna ČR. Ptáci 3. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7.

[svensson-3] SVENSSON, Lars, a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2. vyd. Plzeň: Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7.

[4] Walther, B. & Jones, P. (2008): Family Oriolidae (Orioles). In: del Hoyo, J.; Elliott, A. & Christie, D. A. (eds): Handbook of Birds of the World (Vol.13: Penduline-tits to Shrikes). Lynx Edicions, Barcelona. ISBN 978-84-96553-45-3

[5] CEPÁK, Jaroslav, a kol. Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Aventinum, 2008. ISBN 978-80-86858-87-6.

[6] BUEFIELD, Ian; BOMMEL, Frans van. Birds in Europe: population estimates, trends and conservation status. Cambridge: BirdLife International, 2004. Dostupné online. ISBN 978-0946888535.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

Navigation

Navigace

Tématické portály