Žofie z Hohenbergu

Žofie z Hohenbergu
Narození	24. července 1901 Konopiště Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	27. října 1990 (ve věku 89 let) Thannhausen Rakousko Rakousko
Místo pohřbení	Weiz, Štýrsko
Choť	(1920) Fridrich Nostitz-Rieneck (1893–1973)
Děti	1. Ervin (1921–1949) 2. František (1923–1945) 3. Alois (1925–2003) 4. Žofie (* 1929)
Rodiče	František Ferdinand d'Este (1863–1914) a Žofie Chotková (1868–1914)
Rod	Hohenbergové
Příbuzní	bratr: Maxmilián z Hohenbergu (1902–1962) bratr: Ernst z Hohenbergu (1904–1954) děd: Karel Ludvík Rakousko-Uherský (1833–1896) babička: Marie Annunziata Neapolsko-Sicilská (1843–1871) strýc: Ota František Josef (1865–1906) strýc: Ferdinand Burg (1868–1915) praděd: František Karel Habsbursko-Lotrinský (1802–1878) prababička: Žofie Frederika Bavorská (1805–1872)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Žofie z Hohenbergu (celým jménem Žofie Marie Františka Antonie Ignacie Alberta kněžna z Hohenbergu, německy Sophie Marie Franziska Antonia Ignatia Alberta Fürstin von Hohenberg, po sňatku též jako Sophie Nostitz-Rieneck, 24. července 1901 Konopiště – 27. října 1990 Thannhausen, Štýrsko) byla jediná dcera a nejstarší dítě následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d'Este a jeho manželky Žofie z Hohenbergu rozené Chotkové, kteří byli zavražděni 28. června 1914 v Sarajevu.

Život

Žofie se narodila 24. července 1901 na zámku Konopiště v Čechách, oblíbeném sídle arcivévody Františka Ferdinanda a jeho manželky Žofie.^[1] Měla dva mladší bratry, Maxmiliána (1902–1962) a Arnošta (1904–1954). V roce 1908 její matka znovu otěhotněla, ale čtvrté dítě, chlapec, se narodilo 7. listopadu 1908 mrtvé.^[2]

Z důvodu nerovnorodého sňatku z Žofií Chotkovou podepsal František Ferdinand přísahu, že děti, které bude mít se svou manželkou, nemohou uplatňovat nárok na trůn.^[3] Předpokládal pro ně klidnou budoucnost a nekomplikovaný život venkovské šlechty. Doufal, že jeho děti budou moci žít jako soukromé osoby, stranou vysoké politiky a zároveň bez materiálních starostí. Žofie se později vyjádřila, že ona a její bratři byli vychováni ve skromnosti. Uvedla také, že otec byl na své děti přísný, ale nikdy zlý nebo nespravedlivý.^[4] Většinu svého dětství Žofie strávila na konopišťském zámku obklopená milující rodinou. Její otec velice miloval lov a zasloužil se o to, že Žofie skolila svého prvního jelena už ve třech letech.

Po atentátu na rodiče

V roce 1914 po atentátu na její rodiče spáchaného v Sarajevu srbskobosenským teroristou Gavrilo Principem spolu se svými sourozenci osiřela. O smrti rodičů se dozvěděla na zámku Chlum u Třeboně.

Do konce první světové války bydlela se svými sourozenci na Konopišti, kde se o ně starali a vychovávali je matčina sestra Jindřiška Chotková (1880–1964) a Otto Lev Stanovský (1882–1945), poručníkem a správcem majetku byl strýc Jaroslav kníže Thun-Hohenstein (1864–1929). Roku 1916 byl Žofii udělen knížecí titul a přiznáno oslovení Jasnost.

Dopis Nedeljku Čabrinovićovi

Během procesu s obviněnými z vraždy následníka trůnu a jeho manželky Žofie byl Nedeljko Čabrinović jediným z obžalovaných, který vyjádřil lítost nad svým činem a omluvil se dětem obětí. Když se Žofie a její bratři se dozvěděli o Čabrinovićově pokání, napsali dopis, v němž mu odpustili podíl na vraždě jejich rodičů. Žofie a Maxmilián dopis podepsali, pouze Ernst odmítl. Dopis poté Čabrinovićovi osobně do jeho cely v Terezíně doručil jezuita P. Anton Puntigam, který udělil poslední svátost zavražděnému Františku Ferdinandovi a jeho manželce. Dne 23. ledna 1916 byla kněžna Žofie a její bratři informováni o Čabrinovićově úmrtí.^[5]

Na konci roku 1918 však byl majetek rodiny v Československu, včetně Konopiště a Chlumu u Třeboně, zabaveny československou vládou. Děti se přestěhovaly do Vídně a na zámek Artstetten.

V roce 1920 se Žofie v Děčíně provdala za Fridricha, hraběte Nostice-Rienecka (1893–1973) a z jejich manželství se narodili tři synové a jedna dcera.^[6]

Za nacistické okupace

Přestože se rodina hlásila k německé národnosti, byli Žofiini bratři Maxmilián a Ernst po anšlusu Rakouska v roce 1938 v důsledku protinacistických prohlášení zatčeni gestapem a deportováni do koncentračního tábora Dachau, a jejich majetek v Rakousku byl zabaven nacistickými úřady.^[7] Oba bratři věznění v koncentračním táboře přežili. V době války byli také dva Žofiini starší synové, nejstarší Ervnín (* 1921) a mladší František (* 1923) odvedeni a narukovali k wehrmachtu.^[6] Ervín zemřel v sovětském zajetí v roce 1949, František v bojích na východní frontě v roce 1945. Nejmladší syn Alois (* 1925) a dcera Sophie (* 1929) válku přežili.^[8]

V říjnu 1945 dostala rodina, jíž byl v ČSR zkonfiskován majetek, povolení vycestovat do Rakouska, což v dubnu 1946 učinili.^[6] Usadili se na zámečku Geyeregg v Eisenerzu (Štýrsko), který Žofie získala jako dědictví. V roce 1962^[zdroj?] se přestěhovali do Salcburku.

Závěr života

Žofie o mnoho let přežila oba své bratry Maxmiliána a Ernsta a v roce 1973 zemřel také její manžel.^[9] Poté vedla poklidný život v Rakousku, občas v doprovodu svých vnoučat.

V roce 1981 po šedesáti letech poprvé navštívila Konopiště. Během této návštěvy mluvila o tom, jak šťastný tam byl její život s rodinou.^[9]

Kněžna Žofie z Hohenbergu zemřela 27. října 1990 ve věku 89 let v Thannhausenu ve Štýrsku a byla pochována po boku svého manžela na hřbitově ve Weizu ve Štýrsku v hrobce rodu svobodných pánů Gudenus, ze kterého pocházel její zeť.

Rodina

Žofie Hohenbergová se 8. září 1920 v Děčíně provdala za hraběte Fridricha (Bedřicha) Leopolda Josefa Huberta Mariu z Nostitz-Rienecku (1. listopad 1893 Praha – 29. prosinec 1973 Štýrský Hradec), syna Ervína Felixe Marii z Nostitz-Rienecku (20. květen 1863 Měšice – 3. listopad 1931 Vídeň) a jeho manželky (sňatek 25. červen 1891 Vídeň) hraběnky Amálie Podstatské z Liechtensteinu (14. prosinec 1867 – 1. prosinec 1956). Narodily se jim čtyři děti, které se později přihlásily k německé národnosti, synové proto sloužili za druhé světové války ve Wehrmachtu.

• 1. Ervin Max (Erwein; 29. 6. 1921 Heinrichsgrün – 11. 9. 1949 Vysokaje v Brestské oblasti v sovětském zajetí), hrabě
• 2. František (Franz; 2. 2. 1923 Vídeň – 23. 2. 1945 Berent, Východní Prusko, padl na východní frontě), hrabě
• 3. Alois (Aloys; 12. 8. 1925 Vídeň – 22. 4. 2003 Salcburk), hrabě
  • ∞ (7. 8. 1962 civilně, 12. 9. 1962 církevně zámek Zeil), Marie Terezie hraběnka z Waldburgu na Zeilu a Tauchburgu (* 8. 8. 1931 zámek Zeil, Bádensko-Württembersko), jejich děti:
    • 1. Friedrich (* 19. 7. 1963 Štýrský Hradec)
    • 2. Monika (* 15. 4. 1965 Štýrský Hradec)
      • ∞ (11/14. 7. 1985 zámek Eisenerz) Friedrich svobodný pán Mayr von Melnhof (* 10. 11. 1952 Salcburk)
    • 3. Sophie-Bernadette (* 17. 8. 1967 Štýrský Hradec)
      • ∞ (3. 9. [1994 zámek Eisenerz) Christian Christoporus hrabě Seilern-Aspang (* 22. 6 .1948 Litschau)
    • 4. Franz-Erwein (* 4. 5. 1970 Štýrský Hradec)
      • ∞ (23. 6. 2001 Salcburk) hraběnka Isabelle von Moy de Sons (* 15. 7. 1977 Mnichov)
• 4. Žofie (Sophie; 4. 6. 1929 Vídeň), hraběnka
  • ∞ (18. 8. 1953 Štýrský Hradec) Ernst Gudenus (26. 3. 1916 – 7. 12. 1972), do roku 1919 svobodný pán von Gudenus

Zajímavosti

• Její synovec druhého stupně je rakouský herec Friedrich von Thun (* 1942 jako Friedrich Thun und Hohenstein).
• V americkém televizním seriálu Dobrodružství mladého Indiany Jonese (původní název: The Young Indiana Jones Chronicles) se mladý Indiana Jones, kterého hrál Corey Carrier, v listopadu 1908 setkal s princeznou Žofií, kterou hrála dánská herečka Amalie Alstrup.

Vývod z předků

Odkazy

Reference

Literatura

• KING, Greg; WOOLMANS, Sue. The Assassination of the Archduke (Sarajevo 1914 and the Murder that Changed the World). [s.l.]: Macmillan, 2013. 383 s. ISBN 9781447245216. (anglicky) 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Žofie z Hohenbergu na Wikimedia Commons