Žralok východní

Žralok východní
Ulovený žralok východní
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Třída	paryby (Chondrichthyes)
Nadřád	žraloci (Selachimorpha)
Řád	obrouni (Lamniformes)
Čeleď	lamnovití (Lamnidae)
Rod	Isurus
Binomické jméno
Isurus paucus Guitart-Manday, 1966
Rozšíření (modrá)
Synonyma
Isurus alatus Garrick, 1967 Lamiostoma belyaevi Glückman, 1964
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Žralok východní (Isurus paucus) je poměrně velký žralok z čeledi lamnovití. Vyskytuje se především v tropických a subtropických vodách a není příliš hojný. Je úzce spřízněn se žralokem mako (v angličtině se ostatně nazývá longfin mako shark), od něhož ho odlišují především delší prsní ploutve a štíhlejší tělesná stavba. Dosahuje maximální délky 4,3 metru, běžná velikost se pohybuje mezi 2–3,5 metru. Živí se menšími až středně velkými rybami a hlavonožci. Jedná se o vejcoživorodý druh. V jednom vrhu bývají obvykle jen dvě mláďata, zcela výjimečně až osm. Je loven pro maso a ploutve, ovšem v menších počtech než žralok mako. Kvůli své malé populaci je Mezinárodním svazem ochrany přírody veden jako ohrožený druh.

Jméno a taxonomie

Druh popsal v roce 1966 kubánský oceánský badatel Darío Guitart-Manday na základě 3 jedinců chycených v Karibském moři.^[2] Rodové jméno Isurus je odvozeno z řeckých slov isos a oura znamenajících „stejnoocasý“.^[3] Druhové jméno paucus znamená „malý“ nebo „málo početný“ a vztahuje se k velmi malému množství jedinců těchto žraloků v porovnání se žralokem mako (Isurus oxyrinchus).^[4] Tyto dva druhy se pro svou podobnost občas zaměňují a angličtina je oba nazývá mako, přičemž Isurus paucus je odlišován přídomkem „dlouhoploutvý“ (longfin). Oba taxony jsou zároveň nejbližšími příbuznými a jedinými žijícími představiteli rodu Isurus. Fylogeneticky mají blízko i k žralokovi bílému.^[5] Fosilní nálezy zubů žraloka východního ukazují, že se vyvinul nejpozději někdy ve středním miocénu (před 11–15 miliony lety).^[6]

Popis

Jde o poměrně štíhlého žraloka zbarveného do kovově šedomodra až tmavošeda. Spodní část je světlejší než vrchní, přechod ale není tak ostrý jako u bílého žraloka. Velmi nápadným znakem druhu jsou velké černé oči posazené výrazně vpředu relativně malé hlavy. Rypák má kónický tvar, tlama parabolický.^[2] Zuby dosahují poměrně velké délky, mají širokou bázi, ale směrem ke špičce se výrazně zužují, postrádají postranní vroubkování.^[3] Prsní ploutve dorůstají značné velikosti, jsou široké a zhruba stejně dlouhé nebo delší než hlavová část těla. Ocasní ploutev obvykle nemá tak symetrický tvar jako u žraloka mako, horní část bývá o poznání větší než spodní a je opatřena kýlem.^[2][7][3]

Jedná se o relativně velkého žraloka, maximální evidované velikosti jsou 430 cm,^[8] 427 cm,^[9] 425 cm,^[10] respektive 417 cm.^[2][3] Pohlavní zralosti dosahují zástupci druhu při délce okolo 2 metrů (samci) – 2,5 metru (samice), většina chycených a zaznamenaných jedinců měřila asi 2,2 metru a vážila cca 70 kg.^[8] Samice dorůstají větších rozměrů než samci a běžně přesahují 245 cm na délku.^[3] Maximální hmotnost se pohybuje mezi 300–490 kg.^[9]

Rozšíření

Žralok východní je rozšířen v tropických a subtropických vodách světového oceánu, ale ačkoliv se vyskytuje na obrovské ploše, je poměrně vzácný a málo početný.^[10] Přesné údaje o jeho distribuci chybějí, především z důvodu jeho malého množství a časté záměny se žralokem mako.^[10] Zřejmě nejpočetnější jsou jeho stavy v západním Atlantiku a centrálním Pacifiku. V ostatních oblastech není hojný.^[2][3][8] Má se za to, že ve dne se pohybuje především v mezopelagických (hloubka 200–1000 m) a v noci v epipelagických (hloubka do 200 m) vodách.^[8] K jeho záchytu dochází nejčastěji na hranici těchto pásem, přibližně v hloubkách 50–220 metrů.^[8] Některé zdroje udávají pouze epipelagický výskyt.^[3][10] V batypelagiálu (pod 1000 m) nebyl doposud zaznamenán.^[2]

Biologie

Máme k dispozici jen velmi málo podrobností ze života žraloka východního.^{[2][3][7][10]} Je to dáno i tím, že jde o poměrně vzácnou a jen výjimečně spatřenou nebo odchycenou parybu. Například studie o rodu Isurus z roku 1992 zjistila, že tento druh tvoří jen 0,1 % úlovků (51) z celkového počtu jedinců tohoto rodu (45 730) chycených španělskými rybáři.^[2][11]

Chování

Žralok východní je velmi pravděpodobně endotermický druh, což znamená, že dokáže regulovat svou tělesnou teplotu. Nicméně jde jen o odhad, který se zatím nepodařilo doložit přesnými údaji.^[2] Podle tělesné stavby, délky ploutví a zaznamenaných pozorování se předpokládá, že tento žralok je pomalejší, méně mrštný a celkově méně aktivní než žralok mako.^[8] Je pravděpodobné, že se pohybem a chováním spíše podobá žralokovi dlouhoploutvému a žralokovi modrému, což jsou pelagické druhy relativně pomalu se pohybující světovými oceány.^[2] Ačkoliv se většinou pohybuje líně, je schopen při lovu kořisti nakrátko výrazně zrychlit.^[7]

Kořist

Informace o obživě žraloka východního jsou jen kusé. Živí se především hejnovými rybami jako jsou sledi a makrely. Dále požírá různé hlavonožce a je možné, že výjimečně napadá i mečouny a plachetníky.^[2][3] V jedné 3,4 metru dlouhé samici se našel zalomený kus výběžku z mečounovy horní čelisti („meč“). V oblasti břicha z ní čouhal 13 centimetrový hrot, z čehož vyplývá, že mečoun probodl žraloka skrz naskrz. Nelze však zjistit, zda k incidentu došlo při žraločím pokusu mečouna zabít a sežrat nebo naopak při agresivním ataku mečouna vůči žralokovi.^[8]

Rozmnožování

Žralok východní je vejcoživorodý. Mladí jedinci se vyvíjejí ve vajíčkách umístěných v matčině děloze. Po vylíhnutí se živí neoplodněnými vajíčky (ovicida). Jelikož je děloha párová, obvykle se rodí dvě mláďata, výjimečně jich však může být až osm.^[2][3][8] Velikost mláďat při narození se pohybuje mezi 90–120 cm.^{[2][3][7][8][10]} Délka březosti a další podrobnosti k rozmnožování nejsou známy. Rovněž nejsou k dispozici žádné údaje o tom, v kolika letech pohlavně dospívají a kolika let se mohou dožít.

Predace, nemoci

Menší kusy se mohou stát kořistí větších druhů žraloků, predátoři dospělců nejsou známi.^[3] Je pravděpodobné, že mohou padnout za oběť kosatkám dravým, ale žádný potvrzený případ takovéto predace neexistuje. O případných chorobách a parazitech nemáme dostupné údaje.^[3]

Ohrožení, vztah s člověkem

Žralok východní byl v roce 2019 Mezinárodním svazem ochrany přírody zařazen mezi ohrožené druhy. Je to proto, že tento druh je poměrně vzácný, pomalu se rozmnožuje a poměrně často bývá zachycen v sítích jako tzv. bycatch (zachycení mimochodem, nezáměrně při lovu jiných ryb). Početnost jeho populace podle všech indicií klesá, ovšem přesná data k dispozici nejsou.^[10] Ačkoliv jeho maso není považované za příliš kvalitní (ve srovnání například s makem)^[2][3] a často je házeno přes palubu,^[2] prodává se v menších množstvích na trzích v Japonsku.^[2][8] Dříve býval často chytán i při pobřeží Kuby (70. léta 20. století), ale informace ze současnosti z této oblasti nejsou.^[2] Upravuje se čerstvý, mrazí se, nasoluje a udí.^[2] Z ploutví se může dělat polévka.^[3]

Doposud není zaznamenán případ, že by tento druh napadl člověka,^[2][3] ačkoliv se nedá vyloučit, že by některý ze statisticky podchycených útoků žraloků mako (celkem 18),^[12] provedl žralok východní. Zřejmě nebyl nikdy pozorován pod vodou ani chován v zajetí.^[2]

Odkazy

Reference

Literatura

• COMPAGNO, Leonard J. V. Sharks of the World. An Annotated and Illustrated Catalogue of Shark Species Known to Date. Volume 2: Bullhead, mackerel and carpet sharks (Heterodontiformes, Lamniformes and Orectolobiformes). Rome: FAO of the UN, 2002. 269 s. ISBN 9251045437. S. 115–117. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu žralok východní na Wikimedia Commons

Taxon Isurus paucus ve Wikidruzích