Žralok zebrovitý

Žralok zebrovitý
Žralok zebrovitý
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Třída	paryby (Chondrichthyes)
Nadřád	žraloci (Selachimorpha)
Řád	malotlamci (Orectolobiformes)
Čeleď	pruhovcovití (Stegostomatidae ) T. N. Gill, 1862
Rod	žralok (Stegostoma) J. P. Müller & Henle, 1837
Binomické jméno
Stegostoma tigrinum (Forster, 1781)
Synonyma
Scyllia quinquecornuatum van Hasselt, 1823 Scyllium heptagonum Rüppell, 1837 Squalus cirrosus Gronow, 1854 Squalus fasciatus Hermann, 1783 Squalus longicaudus Gmelin, 1789 Squalus pantherinus Kuhl & van Hasselt, 1852 Squalus tigrinus Forster, 1781 Squalus varius Seba, 1759 Stegostoma carinatum Blyth, 1847 Stegostoma tigrinum naucum Whitley, 1939 Stegostoma varium Garman, 1913
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Žralok zebrovitý (Stegostoma tigrinum) je druh žraloka z řádu malotlamců, který pro svou unikátnost utváří samostatný rod Stegostoma i samostatnou čeleď pruhovcovití (Stegostomatidae).

Žralok zebrovitý je úzce příbuzný s vouskatcovitými a veležralokovitými, se kterými utváří samostatný klad. Vzájemné vztahy těchto taxonů zůstávají předmětem pokračujících diskusí.^[1]

Tento středně velký žralok dosahuje délky 2,5 m, největší jedinci snad až 3,5 m. Mláďata bývají zebrovitě pruhovaná, což dalo žralokovi jeho druhové jméno. U dospělců se pruhy mění na tmavé skvrny na světlém podkladě. Tlama se nachází před očima, kolem nozder vyrůstají menší vousky. První hřbetní ploutev je výrazně větší než druhá. Řitní ploutev je posazena blízko k ocasní ploutvi. Ocasní ploutev dosahuje délky těla.^[2] Za postranně umístěnýma očima se nachází výrazná spirakula.^[3]

• 
  Nedospělý jedinec má příčně zebrovité pruhy
• 
  Oko a spirakulum
• 
  Žralok zebrovitý při odpočinku při dně
• 
  Nedospělý jedinec v akváriu

Žralok zebrovitý se vyskytuje v pobřežních oblastech indopacifické oblasti. K západnímu cípu výskytu patří východní pobřeží Jihoafrické republiky, pokračuje na sever podél afrického kontinentu a Madagaskaru k Rudému moři a Adenskému zálivu, dále podél pobřeží Indického subkontinentu po jihovýchodní Asii. Obývá těž severní Austrálii, severní hranici areálu výskytu představuje Japonsko. Habitat druhu tvoří pobřežní mělká moře do 60 m, častý je na korálových útesech.^[4]

Jedná se o samotářského žraloka, vzácně však byl pozorován i ve skupinách. Pohybuje se pomalu u dna, kde často odpočívá. Je vejcorodý, samice klade vejce ve velkých schránkách o rozměrech 17×8 cm a tloušťce kolem 5 cm. Tyto schránky jsou tmavě hnědé až fialově černé s jemnými vlákny po stranách, které slouží k přichycení schránky k substrátu. Patrně klade několik schránek najednou. K potravě dospělců patří hlavně měkkýši, dále také korýši, kostnaté ryby a snad i vodní hadi. Díky svému útlému tělu se při hledání potravy snadno vecpe i do malých škvír.^[4]

Mezinárodní svaz ochrany přírody považuje žraloka zebrovitého za ohrožený druh. Kvalitní kvantitativní data chybí, avšak na základě informací z místních rybářských trhů a lodí je zřejmé, že žralok je ve velké části svého areálu výskytu často loven na maso, které je považováno v řadě zemí jihovýchodní Asie za pochoutku.^[5] Žraločí ploutve se používají na polévku, maso se i nasoluje a suší a prodává na místních trzích. Z jater se extrahují vitamíny. Často se chová v zajetí.^[6]

• COMPAGNO, Leonard J. V. Bullhead, mackerel and carpet sharks: heterodontiformes, lamniformes and orectolobiformes. Rome: Food and Agriculture Organization of the United Nations, 2002. (Sharks of the world). Dostupné online. ISBN 978-92-5-104543-5. 
• EBERT, David A.; DANDO, Marc; FOWLER, Sarah L. Sharks of the world: a complete guide. New Jersey: Princeton University Press, 2021. ISBN 978-0-691-20599-1. (anglicky) 
• NELSON, Joseph S. Fishes of the world. 5. vyd. Hoboken, New Jersey: Wiley, 2016. Dostupné online. ISBN 978-1-119-17484-4, ISBN 1-119-17484-8. OCLC 926623501 (anglicky) 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Stegostoma fasciatum na Wikimedia Commons
• Taxon Parascylliidae ve Wikidruzích