Žralouni

Jak číst taxoboxŽralouni
alternativní popis obrázku chybí
© Raimond Spekking / CC BY-SA 4.0 (via Wikimedia Commons)
Žralok černoploutvý
(Carcharhinus melanopterus)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaparyby (Chondrichthyes)
Nadřádžraloci (Selachimorpha)
Řádžralouni (Carcharhiniformes)
Compagno, 1977
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Žralouni (Carcharhiniformes) jsou se svými cirka 280 druhy nejpočetnější a geograficky nejrozšířenější řád žraloků.[1] K nejznámějším zástupcům patří kladivouni a žralok tygří. Nejvýznamnější čeledí žralounů jsou obávaní predátoři modrounovití, kteří jsou ekonomicky vůbec nejvýznamnější žraločí čeledí a nejnebezpečnější žraločí čeledí pro člověka.[2]

Popis

Žralouni mohou nabírat různého vzezření od podivně vypadajících žraloků žijících v mořských hlubinách po „klasicky“ vypadají druhy s masitým trubkovitým tělem připomínající žraloka bílého.[1] Tělo bývá válcovité až jemně zploštělé s výjimkou unikátní hlavové stavby kladivounovitých.[3] Žralouni mají dvě hřbetní ploutve bez trnů (výjimkou je filipínská máčka jednoploutvá (Pentanchus profundicolus) s jednou hřbetní ploutví), řitní ploutev a oční ochrannou blánu. Mají pět žaberních štěrbin, z nichž jedna až tři se nachází nad prsními ploutvemi. Tlama zasahuje až za oči. Spirakulum většinou není přítomno. Žaberní tyčinky chybí.[4]

Biologie

Biologická stránka žralounů je jen špatně prozkoumána, avšak dostupné informace poukazují na širokou škálu biologie a chování, o čemž už svědčí jen to, že mohou být živorodí, vejcoživorodí nebo vejcorodí.[4][1] Zhruba čtvrtina druhů jsou na nějakém stupni ohrožení, typicky následkem nechtěných i chtěných odlovů komerčních rybářů, kteří využívají žraloky na maso.[1]

Systematika

V roce 2021 se uznávalo 10 čeledí a 291 druhů.[1] Nové druhy jsou však neustále popisovány,[5][6] takže druhová diverzita žralounů bude ještě vyšší. Molekulární data naznačují, že některé čeledi nejsou monofyletické.[7] Taxonomickou revizi si žádají hlavně máčkovití (Scyliorhinidae), pruhounovití (Proscylliidae), modrounovití (Carcharhinidae) a psohlavovití (Triakidae).[8]

  • Carcharhinidae − modrounovití
  • Galeocerdonidae − žralok tygří
  • Hemigaleidae − velkookatcovití
  • Leptochariidae − vousatcovití
  • Pentanchidae
  • Proscylliidae − pruhounovití
  • Pseudotriakidae − mnohozubcovití
  • Scyliorhinidae − máčkovití
  • Sphyrnidae − kladivounovití
  • Triakidae − hladkounovití

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e EBERT, David A.; DANDO, Marc; FOWLER, Sarah L. Sharks of the world: a complete guide. New Jersey: Princeton University Press, 2021. ISBN 978-0-691-20599-1. S. 324. (anglicky) 
  2. ↑ COMPAGNO, J. L. V. Fao Species Catalogue. Vol. 4, Part 2 Sharks of the World. Rome: Food and Agriculture Organization of the United Nations, 1984. Dostupné online. ISBN 9251013837. S. 445–449. (anglicky) 
  3. ↑ COMPAGNO, J. L. V. Fao Species Catalogue. Vol. 4, Part 2 Sharks of the World. Rome: Food and Agriculture Organization of the United Nations, 1984. Dostupné online. ISBN 9251013837. S. 251–253. (anglicky) 
  4. ↑ a b NELSON, Joseph S. Fishes of the world. 5. vyd. Hoboken, New Jersey: Wiley, 2016. Dostupné online. ISBN 978-1-119-17484-4, ISBN 1-119-17484-8. OCLC 926623501 S. 68–69. (anglicky) 
  5. ↑ WHITE, William T.; MANA, Ralph R.; NAYLOR, Gavin J. P. Description of a new species of deepwater catshark Apristurus yangi n.sp (Carcharhiniformes: Pentanchidae) from Papua New Guinea. Zootaxa. 2017-09-14, roč. 4320, čís. 1, s. 25–40. Dostupné online [cit. 2023-10-01]. ISSN 1175-5334. DOI 10.11646/zootaxa.4320.1.2. (anglicky) 
  6. ↑ CORDOVA, Justin A.; EBERT, David A. Apristurus manocheriani (Carcharhiniformes: Pentanchidae), a new species of catshark from the Southwest Indian Ocean. Journal of the Ocean Science Foundation. 2021-07-07, roč. 38, s. 13–26. Dostupné online [cit. 2023-10-01]. DOI 10.5281/zenodo.5081131. 
  7. ↑ IGLÉSIAS, Samuel P.; LECOINTRE, Guillaume; SELLOS, Daniel Y. Extensive paraphylies within sharks of the order Carcharhiniformes inferred from nuclear and mitochondrial genes. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2005-03-01, roč. 34, čís. 3, s. 569–583. Dostupné online [cit. 2023-10-01]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2004.10.022. 
  8. ↑ NAYLOR, Gavin; CAIRA, Janine; JENSEN, Kirsten. Elasmobranch Phylogeny: A Mitochondrial Estimate Based on 595 Species. Příprava vydání Jeffrey Carrier, John Musick, Michael Heithaus. Svazek 20123460. [s.l.]: CRC Press Dostupné online. ISBN 978-1-4398-3924-9, ISBN 978-1-4398-3926-3. DOI 10.1201/b11867-4. S. 31–56. (anglicky) 

Literatura

  • COMPAGNO, J. L. V. Fao Species Catalogue. Vol. 4, Part 2 Sharks of the World. Rome: Food and Agriculture Organization of the United Nations, 1984. Dostupné online. ISBN 9251013837. (anglicky) 
  • EBERT, David A.; DANDO, Marc; FOWLER, Sarah L. Sharks of the world: a complete guide. New Jersey: Princeton University Press, 2021. ISBN 978-0-691-20599-1. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Schwarzspitzen-Riffhai (Carcharhinus melanopterus).jpg
© Raimond Spekking / CC BY-SA 4.0 (via Wikimedia Commons)
Blacktip Reef Shark (Carcharhinus melanopterus) at Aquazoo-Löbbecke-Museum Düsseldorf