Žuráň

Žuráň
Vrchol Žuráně s památníkem
Vrchol	286 m n. m.
Poznámka	vrchol je umělou mohylou
Poloha
Světadíl	Evropa
Stát	Česko Česko
Pohoří	Dyjsko-svratecký úval
Souřadnice	49°10′47″ s. š., 16°44′20″ v. d.
Žuráň
Povodí	Svratka
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Žuráň
Poloha
Adresa	Podolí, Česko Česko
Pohoří	Dyjsko-svratecký úval
Nadmořská výška	286 m
Další informace
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Žuráň (286 m n. m.) je návrší v katastru obce Podolí v okrese Brno-venkov, z něhož řídil 2. prosince 1805 Napoleon Bonaparte bitvu u Slavkova. Jde také o významné archeologické naleziště doby stěhování národů. Vrchol Žuráně není přírodním jevem, nýbrž na přírodním návrší uměle vybudovanou mohylou z hlíny a kamení, jejíž zachovaná část a archeologické stopy jsou chráněny jako kulturní památka České republiky.^[1]

Původ názvu

Původ označení kopce je vysvětlován různě. Může mít základ snad ve slově šour, označujícím křivost, šikmost. Žuráň by tedy mohlo znamenat křivý, šikmý kopec. V místním nářečí se zachoval výraz „chodit šórem“, tedy „nakřivo“. V josefínském katastru je Žuráň uváděna pod názvem Šorajn, připomínající německé Schorain, Schurain, což znamená hraniční kopec či pozemek. Ve francouzských materiálech se v souvislosti s bitvou u Slavkova objevuje i pojmenování Císařovo návrší či Napoleonův stůl.^[2]

Archeologické naleziště

Objev a historie výzkumu

Archeologická lokalita, návrší mohylovitého tvaru, se nachází na katastru obce Podolí, po pravé straně silnice II/430 (bývalé císařské silnice ve směru na Olomouc). V archeologické literatuře je známa od roku 1853, kdy historik Petr rytíř Chlumecký popsal objev, který byl učiněn při hluboké orbě nedlouho předtím, počátkem 50. let 19. století – narazilo se na množství velkých kamenů, dřevěné trámy a především koňské a lidské kostry, nalezeny byly zvláštní svícnovité železné předměty. Nálezová situace svědčila o tom, že na návrší byla objevena velká kamenná hrobka s dřevěným stropem (některé trámy nesly vyřezávanou výzdobu, např. ornament trojnásobného pletence), překrytá velkou mohylou. Zajímavé je, že mezi nálezy chyběly předměty, které patří ke standardní hrobové výbavě zemřelých – šperky v případě ženského nebo zbraně v případě mužského pohřbu. To vedlo k domněnce, že hrobka byla zřejmě nedlouho po uložení ostatků vyloupena.^[3]

K nálezu došlo v době, kdy archeologická disciplína (nejen) na Moravě byla ještě v plenkách. Až v letech 1948–1950 byl na návrší proveden rozsáhlý archeologický výzkum, který vedl Josef Poulík z tehdejšího Státního archeologického ústavu v Brně (nyní Archeologický ústav Akademie věd České republiky, Brno). Při něm byly odkryty celkem tři mohyly a dva komorové hroby (I, II) z doby stěhování národů. Jedna z mohyl skrývala kostrový hrob eneolitické kultury se šňůrovou keramikou, další pak překrývaly žárové pohřby podolské kultury pozdní doby bronzové. Výzkum zjistil i předměty pocházející z keltského žárového hrobu, které však nebyly v původním uložení.^[4]

Pozornost se ovšem soustředila především na hrobové komory mezi mohylami. Josef Poulík zjistil, že hrobka č. I, nacházející se na východní straně návrší, je hrob popsaný Petrem Chlumeckým. Šlo o impozantní prostor o rozměrech 4,5 x 4,5 m a hloubce 4 m; na jeho dně byly nalezeny kosti pěti až šesti koní, zbytky zpráchnivělého dřeva a další železný svícnovitý předmět, podobný nálezům z poloviny 19. století. Další komorový hrob č. II ve vzdálenosti cca 10 m směrem na SZ měl rozměry 490 x 670 cm a hloubku přes 6 m; při hloubení hrobové jámy byl porušen starší kostrový hrob, který byl zjištěn v její severní stěně. Žlábky při severní a jižní stěně dokládají konstrukci zastřešení, kůlové jamky kolem hrobové jámy pak jsou interpretovány jako pozůstatky konstrukce dřevěného „domu mrtvých“. Nálezy byly roztroušeny i v zásypu hrobu, což svědčí i o jeho vyloupení. Přesto však zde byly nalezeny předměty luxusního charakteru: zlomky pyxidy ze slonoviny s bohatou reliéfní výzdobou s křesťanskou tematikou (postava kráčejícího muže, nesoucího v ruce kříž, postava sedícího muže s knihou v ruce, postava anděla s křídly), vyrobené patrně někde v Sýrii na počátku 6. století; zlomky nádob (dvou pohárů a misky) z modrého a zeleného skla, na jedné z nichž jsou zbytky patrně řeckého nápisu; stříbrné nýty patrně z koňského postroje; zlaté kování, zřejmě z dřevěné misky; zlaté nitě, snad pozůstatky oděvu zlatem protkávaného, patrně brokátu. Tyto předměty tvořily součást bohaté výbavy asi čtyřicetileté ženy, která byla pohřbena spolu se dvěma koňmi, jejichž kostry byly v hrobě nalezeny rovněž. Antropologický průzkum kosterních ostatků pak zjistil, že žena zemřela ve věku asi čtyřiceti let za následky smrtelného zranění v oblasti pánve.^[5]

Nad oběma hrobovými komorami byla vybudována (za použití zeminy ze vzdálenosti cca 1 km a litavského vápence z ložiska vzdáleného asi 4 km) obrovská kruhová mohyla o průměru 65 m, o výšce asi 10 m a s vnější kamennou zdí, vysokou nejméně 1 m.^[6]

Datování

Celý tento komplex byl od počátku zařazen do doby stěhování národů; bližší datování bylo dlouho nejasné, neboť nálezy z Poulíkova výzkumu byly podrobně publikovány a vyhodnoceny až v roce 1995. Josef Poulík dospěl v publikaci k závěru, že v hrobce byl pohřben langobardský král Wacho († 539) a že hrobku následně někdy na konci 6. nebo na počátku 7. století vyloupili Slované.^[7]

J. Poulík ovšem svou studii psal ve svých bezmála 85 letech, na závěr své profesní kariéry, kterou věnoval především období Velké Moravy a zvláště pak řízení Archeologického ústavu; novější názory specialistů na dotčené období stěhování národů jsou poněkud odlišné. Podle nich nelze s jistotou říci, kdo vlastně byl v mauzoleu, resp. v obou hrobových komorách pohřben, neboť k tomu nálezový soubor, zdecimovaný vyloupením, neposkytuje dostatek informací.

Závěry nejnovějších výzkumů však ženu, pohřbenou s luxusní výbavou v monumentální hrobce II, spojují se Silingou, třetí manželkou krále Wacha a matkou jeho jediného syna Walthariho, údajně zavražděného v nedospělém věku jeho nástupcem Audoinem.^[8]

Jednoznačně však lze říci, že zde byli ve dvou časových horizontech pohřbeni příslušníci nejvyšší vrstvy germánské aristokracie, a to do hrobu I v 2. polovině 5. století a do hrobu II v 1. polovině století šestého.^[9]

Uložení

Všechny nalezené předměty jsou uloženy ve sbírkách Archeologického ústavu Moravského zemského muzea v Brně.

Bitva u Slavkova

Dne 2. prosince 1805 došlo v okolí kopce ke střetnutí francouzské armády císaře Napoleona I. se spojeneckými vojsky ruského cara Alexandra I. a rakouského císaře Františka I. Ve štěrkovém lomu v Horce na západním úpatí kopce měl Napoleon v předvečer bitvy, 1. prosince hlavní stan a přenocoval zde ve svém kočáře. V ranních a dopoledních hodinách následujícího dne řídil bitvu z vrcholu kopce. Odtud dal v půl deváté rozkaz k útoku na Pracké výšiny. Zde spatřil legendární vycházející le soleil d'Austerlitz – slavkovské krvavé slunce.

Památník

Dne 5. července 1930 byl na vrcholu Žuráně odhalen památník v podobě leštěného žulového kvádru s bronzovou plastickou mapou bojiště. Nechal jej zřídit generální štáb čs. armády z iniciativy francouzského maršála Louise Francheta d'Esperey. Slavnostního odhalení se účastnil čs. ministr národní obrany Viškovský s generály Syrovým a Podhajským a zástupci francouzské vlády a armády generálové Mittelhauser, Faucher, Duffour a Le Blevec.^[10]

Autorem památníku byl pražský architekt Vojtěch Kerhart a bronzové odlitky zhotovil umělecký slévač Karel Barták. Deska s plastickou mapou bojiště o rozměrech 110 x 110 cm zobrazuje bitevní rozložení vojsk 2. prosince 1805 v 7 hodin ráno a obsahuje také citaci z Napoleonovy slavné proklamace po bitvě ve francouzštině a češtině:

Kromě reliéfní mapy s nápisem Barták odlil také napoleonský znak na východní straně kvádru – písmeno N s císařskou korunou, lemované vavřínovým věncem se stuhou. Na ostatních stranách kvádru byly další nápisy, z nichž se dochovala jen francouzská verze Napoleonova rozkazu v předvečer bitvy:

Jednotlivé kovové prvky z památníku byly několikrát odcizeny. V roce 1995 zmizela celá deska s mapou a později byla nalezena rozřezaná na 13 kusů ve sběrně kovů v Rakousku. Už tehdy se jednalo o kopii původního díla. Nalezené segmenty byly při příležitosti 190. výročí bitvy vystaveny ve šlapanickém muzeu a poté uloženy na Obecním úřadě v Podolí. Při rekonstrukci a dostavbě muzejního pavilonu na Mohyle míru byly roku 2010 instalovány do tamní nové expozice slavkovského bojiště. Na památníku desku roku 1996 nahradila replika z jiného materiálu, která však byla v dubnu 2004 znovu ukradena a opět nahrazena.^[2][12]

Vrchol kopce s památníkem je z meziválečného období uváděn jako exteritoriální území Francie.^[13][14][15] Památník na Žuráni je nemovitou kulturní památkou.^[16]

Reference

Literatura

• Josef Poulík, Žuráň in der Geschichte Mitteleuropas, Slovenská archeológia 43, 1995, str. 27–109.
• Eduard Droberjar, Encyklopedie římské a germánské archeologie v Čechách a na Moravě, Praha 2002, ISBN 80-7277-106-X, str. 392–394.
• Jana Čižmářová, Encyklopedie Keltů na Moravě a ve Slezsku, Praha 2004, ISBN 80-7277-249-X, str. 276.
• HOCHEL, Marian, a kol. Bojiště Bitvy tří císařů u Slavkova: Průvodce po památkové zóně. 2. vyd. Brno: ČSNS, 2011. ISBN 978-80-254-6229-4. S. 53. 
• KRÁL, Adolf B. Mlčící svědkové bitvy. In: DACÍK, T. Psal se rok 1805. Ivančice: Okresní muzeum Brno-venkov, 1988. S. 8–12.
• MUDRA, M. Přehled památných míst slavkovského bojiště. In: SVATOŇ, S. Bitva u Slavkova 2. prosince 1805. Její příčiny a průběh, průvodce po bojišti. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1958. S. 23–26.

Související články

• Podolí (okres Brno-venkov)
• Seznam památek Slavkovského bojiště
• Stěhování národů
• Herulové
• Langobardi
• Wacho

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Žuráň na Wikimedia Commons