Žytomyr

Žytomyr
Житомир
Žytomyr – znak
znak
Žytomyr – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška221 m n. m.
Časové pásmoUTC+02:00 (standardní čas)
UTC+03:00 (letní čas)
StátUkrajinaUkrajina Ukrajina
OblastŽytomyrská
RajónŽytomyrský
Administrativní dělení2 městské rajóny: Bohunskyj, Korolovskyj
Žytomyr
Žytomyr
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha65 km²
Počet obyvatel261 624 (2022)
Hustota zalidnění4 025 obyv./km²
Etnické složeníUkrajinci (90 %), Rusové, Poláci
Náboženské složeníPravoslavné křesťanství, katolictví
Správa
StarostaSergij Suchomlin
Vznik884
Oficiální webzt-rada.gov.ua
Telefonní předvolba412
PSČ10000–10499
Označení vozidelAM
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Žytomyr nebo též počeštěně Žitomír (česky zastarale Žitoměř, ukrajinsky Житомир, Žytomyr; rusky Житомир, Žitomir; polsky Żytomierz) je historické město ležící na severozápadě Ukrajiny na řece Teteriv, zhruba 130 km západně od Kyjeva; je střediskem Žytomyrské oblasti a největším městem i kulturním a hospodářským centrem regionu Volyň. Žije zde přes 260 tisíc obyvatel.

Dějiny

Žytomyr patří k nejstarším městům na Ukrajině a býval jedním z důležitých středisek Kyjevské Rusi. První zmínky pocházejí již z roku 884. Roku 1320 se stal součástí Litvy, roku 1569 pak sjednoceného Polsko-litevského státu. V té době zde vznikla také početná židovská komunita.

Roku 1648 bylo město obléháno Bohdanem Chmelnickým. Pod ruskou správu přešlo po dělení Polska roku 1793 a brzy nato se stalo sídlem Volyňské gubernie. Koncem 19. století tvořili Židé třetinu ze 70 000 obyvatel; fungoval zde rabínský seminář a vyrůstaly zde mnohé osobnosti židovské kultury, mj. Chajim Nachman Bialik. Židovská komunita byla největší obětí nacistické okupace v letech 19411944. Ovšem už v letech 19371939 se zde popravilo mnoho tehdy sovětskému režimu nepohodlných osob. Dokonce byla stanovena kvóta, 500 popravených denně, která byla ještě navýšena na žádost popravčích. V roce 2003 byl na místě poprav postaven skromný památník. Mezi tehdy odhadem 15 000 popravenými bylo i mnoho volyňských Čechů. V zimě 19171918 , po bitvách u Zborova a Tarnopole,[1] ubytoval ve městě a okolí profesor T. G. Masaryk již od září 1917 většinu z 50 000 československých legionářů. Od roku 1937 je Žytomyr sídlem Žytomyrské oblasti (do roku 1991 Ukrajinské SSR, nyní nezávislé Ukrajiny).

Kultura

V Žytomyru funguje vedle literárního muzea a dalších institucí také Konzervatoř Viktora Kosenka. Z města pochází mnoho hudebníků a skladatelů. Je zde 10 vysokých škol převážně technického zaměření.

Koroljovovo museum

Koroljovovo museum

Nejslavnějšího ze svých rodáků Sergeje Koroljova město uctilo založením Muzea kosmonautiky imeni Koroljova. Muzeum má dvě části, první je věnována Ukrajině, druhá expozice má název Člověk a vesmír. V muzeu je mnoho originálních exponátů z historie kosmonautiky, např. návratový modul Sojuzu 27 či skafandr československého kosmonauta Vladimíra Remka. Je zde i mnoho různých maket, např. lodi Sojuz nebo Lunochodu 2. Je zde dokumentováno také zapojení bývalého prezidenta Ukrajiny Leonida Kučmy, který byl dlouholetým ředitelem závodu Južnoje, kde se v utajení vyráběly komponenty kosmických raket.[2]

Pamětihodnosti

  • římskokatolická katedrála sv. Žofie (18. století)
  • „Polský hřbitov“ (založený v 18. století)
  • budova divadla (1858)
  • pravoslavný katedrální chrám Proměnění Páně (1864)
  • bývalý luterský kostel (1896)
  • zříceniny jezuitské koleje (18. století)
  • synagoga (19. století)

Rodáci Žytomyru

Preobraženskyj sobor v Žytomyru.
Náměstí Vítězství.

Hospodářství

Ve městě je zastoupen především sklářský, strojírenský, chemický a obuvnický průmysl, vyrábějí se tkaniny, autodíly a obráběcí stroje.

Doprava

Žytomyr je poměrně významným dopravním uzlem. Leží na křižovatce hlavní silnice spojující Kyjev se západní Ukrajinou (součást evropského tahu E40) a trasy vedoucí z Běloruska na Vinnycji a do Moldavska. Je zde letiště, ale v současné době neslouží osobní dopravě. Uvažuje se o jeho využití pro bombardéry.

V Žytomyru se sbíhá pět železničních tratí, které jsou však vesměs jednokolejné a nepatří mezi hlavní tahy. Město má denně spojení s Kyjevem, Moskvou, Charkovem, Petrohradem, Kišiněvem a Oděsou, cílem regionálních spojů je pak Korosteň, Korostyšiv, Fastiv, Berdyčiv a Zvjahel.

Jako v jednom z prvních ukrajinských měst zde byla roku 1899 zavedena tramvajová doprava. Po doplnění trolejbusy roku 1962 prošla útlumem; jedna z hlavních linek však přežila i hospodářskou krizi konce 20. století a funguje dodnes. Trolejbusových linek je v provozu 18.

Odkazy

Reference

  1. Vratislav Preclík. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, s. 28 - 30, 40 - 42
  2. HAJLA, Pavol. Žitomirské múzeum Imeni Koroľova. Letectví a kosmonautika. 2006, roč. 82, čís. 9, s. 86–87. ISSN 0024-1156. (slovensky) 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Red pog.png

Shiny red button/marker widget.

Converted from SVG
Flag of Zhytomyr.svg
Flag of city of Zhytomyr, Ukraine
Korolev-museum-zhytomyr.jpg
Autor: Texnik, Licence: CC BY-SA 3.0
Музей С.П.Корольова в м. Житомир
Coat of Arms of Zhytomyr Oblast.svg
Coat of arms of Zhytomyr Oblast, Ukraine
Flag of Zhytomyr Oblast.svg
Flag of Zhytomyr Oblast, Ukraine
Coat of Arms of Zhytomyr.svg
Coat of Arms of city of Zhytomyr, Ukraine
Zhytomyr5.JPG
Autor: Szeder László, Licence: CC BY-SA 3.0
Zhytomyr, Majdan Peremohy
Svyato-Preobrajenskiy-Sobor Zhytomyr 2008.jpg
Autor: Texnik, Licence: CC BY-SA 3.0
Свято-Преображенський кафедральний собор в м. Житомир