(E)-stilben

(E)-stilben
Strukturní vzorec
Model molekuly
Obecné
Systematický název	1,1′-[(E)-ethen-1,2-diyl]dibenzen
Ostatní názvy	trans-1,2-difenylethen, trans-stilben
Funkční vzorec	C6H5CH=CHC6H5
Sumární vzorec	C14H12
Vzhled	bílé krystaly[1]
Identifikace
Registrační číslo CAS	103-30-0
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)	209-621-3
PubChem	638088
ChEBI	36007
SMILES	c1ccc(cc1)/C=C/c1ccccc1
InChI	InChI=1S/C14H12/c1-3-7-13(8-4-1)11-12-14-9-5-2-6-10-14/h1-12H/b12-11+
Vlastnosti
Molární hmotnost	180,25 g/mol
Teplota tání	124 °C (397 K)[1]
Teplota varu	307 °C (580 K)[1]
Hustota	0,9707 g/cm3 (20 °C)[1]
Rozpustnost ve vodě	nerozpustný[1]
Rozpustnost v nepolárních rozpouštědlech	rozpustný v benzenu a diethyletheru[1]
Tlak páry	0,117 Pa[1]
Bezpečnost
GHS07 GHS09 [1]
H-věty	H302 H319 H411[1]
P-věty	P264 P264+265 P270 P273 P280 P301+317 P305+351+338 P330 P337+317 P391 P501[1]
Teplota vzplanutí	>112 °C (>385 K)
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

(E)-Stilben, také nazývaný trans-stilben, je organická sloučenina se vzorcem C₆H₅CH=CHC₆H₅. Z hlediska struktury obsahuje její molekula dvojici fenylových skupin napojených na ethen-1,2-diylovou skupinu na opačných stranách dvojné vazby; vzniká tak (E) geometrický izomer, čímž se sloučenina liší od cis, který má oba fenyly na stejné straně a vykazuje tak (Z) stereochemii. trans-Stilben je za pokojové teploty bílou krystalickou látkou, roztpustnou v organických rozpouštědlech. Dá se fotochemicky přeměnit na cis-stilben, z něhož je poté možné vytvořit fenanthren. Stilben objevil francouzský chemik Auguste Laurent v roce 1843.^[2]

Stilben má dva stereoizomery; trans-1,2-difenylethen, neboli (E)-stilben či trans-stilben, a cis-1,2-difenylethen, neboli (Z)-stilben či cis-stilben. Druhý z nich vykazuje výrazné sterické efekty mezi aromatickými kruhy, které brání konjugaci, v důsledku čehož je tento izomer méně stabilní.^[3]

cis-Stilben je za pokojové teploty kapalný, s teplotou tání 5–6 °C, zatímco trans-stilben je krystalickou pevnou látkou, tající až při 125 °C.^[4][5]

Tlaky páry u stilbenů^[6]

Je známa řada syntéz trans-stilbenu. Jednou z nich je redukce benzoinu zinkovým amalgámem.^[5]

C₆H₅–CH(OH)–C(=O)–C₆H₅ ${\displaystyle {\ce {->[{\ce {Zn(Hg)}}][{\ce {HCl}}{\text{, }}{\ce {CH3CH2OH}}]}}}$ trans-C₆H₅–CH=CH–C₆H₅

Oba izomery lze získat dekarboxylací kyseliny alfa-fenylskořicové, trans-stilben vzniká ze (Z)-izomeru kyseliny.^[4]

Richard F. Heck^[7] a Cutomu Mizoroki^[8] nezávisle na sobě popsali tvorbu trans-stilbenu reakcí jodbenzenu se styrenem za přítomnosti palladnatého katalyzátoru, později nazvanou Mizorokiova-Heckova reakce.^[9][10]

Stilben vstupuje do reakcí obvyklých u alkenů. Trans-stilben lze epoxidovat kyselinou peroxymonofosforečnou, H₃PO₅, kdy v dioxanu vzniká stilbenoxid se 74% výtěžností;^[11] produktem je racemická směs obou enantiomerů 1,2-difenyloxiranu. Z cis-stilbenu se vytváří nechirální mezo (1R,2S)-1,2-difenyloxiran, ale epoxidace cis-izomeru peroxidy vytváří i cis- a trans-produkty; například při použití terc-butylhydroperoxidu vzniká z cis-stilbenu 0,8 % cis-stilbenoxidu, 13,5 % trans-stilbenoxidu a 6,1 % benzaldehydu.^[12][13]

Enantiomerně čistý stilbenoxid připravil Karl Barry Sharpless.^[14]

Stilben lze převést na benzaldehyd prostřednictvím ozonolýzy^[15] nebo Lemieuxovy–Johnsonovy oxidace; silnější oxidační činidla, jako například okyselený manganistan draselný, oxidují dále, až na kyselinu benzoovou. Vicinální dioly lze získat Upjohnovou dihydroxylací nebo, enantioselektivně, Sharplessovou asymetrickou dihydroxylací,^[16][17] jejíž enantiomerní přebytek může být až 100 %.^[18][19][20]

Bromací trans-stilbenu vzniká převážně meso-1,2-dibrom-1,2-difenylethan (také nazývaný meso-stilbendibromid); mechanismus zahrnuje jako meziprodukt bromoniový ion, jak lze očekávat u elektrofilní adice halogenu;^[21] z cis-stilbenu v nepolárních rozpouštědlech, jako je tetrachlormethan, se tvoří racemická směs obou enantiomerů 1,2-dibrom-1,2-difenylethanu, s rostoucí polaritou rozpouštědla se ale zvyšuje tvorba meso sloučeniny, která například u nitromethanu tvoří 90 % směsi produktů.^[22]

Tvorba malých množství obou enantiomerů stilbendibromidu z trans-izomeru naznačuje, že bromoniový meziprodukt vytváří rovnováhu s karbokationtem PhCHBr–C⁺(H)Ph, který má prázdný orbital p náchylný k nukleofilním atakům z obou stran.^[21] Adice bromidů a tribromidů jsou výrazně stereospecifické i v rozpouštědlech s relativní permitivitou nad 35.^[23]

Působením ultrafialového záření se trans-stilben mění na cis-stilben, přičemž reakce může pokračovat dále k fenanthrenu.^[24]

Samotný (E)-stilben nemá mnoho využití, ale používá se na výrobu dalších sloučenin, používaných jako barviva, optické zjasňovače, fosforescenční látky a scintilátory.^[25]

Stilben je jednou z látek používaných jako aktivní média v barvivových laserech.^[26]

4,4'-dinitrostilben-2,2'-disulfonát disodný se získává sulfonací 4-nitrotoluenu za vzniku kyseliny 4-nitrotoluen-2-sulfonové, který se poté může za přítomnosti chlornanu sodného přeměnit na derivát (E)-stilbenu.^[27][28]

Byly nalezeny podobné reakce s vyššími výtěžnostmi, využívající oxidaci v kapalném amoniaku za přítomnosti vzduchu.^[29] Produkt může reagovat s deriváty anilinu za vzniku azobarviv.^[26]

Přírodní deriváty stilbenů se nazývají stilbenoidy; do této skupiny patří například resveratrol a pterostilben. Stilbestroly, které jsou strukturně, ovšem nikoliv synteticky, podobné (E)-stilbenu, mají estrogenní účinky; do této skupiny patří látky jako diethylstilbestrol, fosfestrol a dienestrol. Některé sloučeniny z této skupiny vznikají kondenzacemi derivátů koenzymu A a kyseliny skořicové nebo 4-hydroxyskořicové s kyselinou malonovou.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku (E)-Stilbene na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu (E)-stilben na Wikimedia Commons
• (E)-stilben na ChemExper