(Diacetoxyjod)benzen

(Diacetoxyjod)benzen
Strukturní vzorec
Strukturní vzorec
Obecné
Systematický názevfenyl-λ3-jodandiyldiacetát
Sumární vzorecC10H11IO4
Vzhledbílý prášek
Identifikace
Registrační číslo CAS3240-34-4
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)221-808-1
PubChem76724
SMILESCC(=O)OI(C1=CC=CC=C1)OC(=O)C
InChI1S/C10H11IO4/c1-8(12)14-11(15-9(2)13)10-6-4-3-5-7-10/h3-7H,1-2H3
Vlastnosti
Molární hmotnost322,79 g/mol
Teplota tání163 až 165 °C (436 až 438 K)
Rozpustnost ve voděreaguje
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech		rozpustný v acetonitrilu a kyselině octové
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech		rozpustný v dichlormethanu
Bezpečnost
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
[1]
H-větyH302 H312 H315 H319 H335[1]
P-větyP261 P264 P264+265 P270 P271 P280 P301+317 P302+352 P304+340 P305+351+338 P317 P319 P321 P330 P332+317 P337+317 P362+364 P403+233 P405 P501[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

(Diacetoxyjod)benzen je organická sloučenina obsahující hypervalentní jod, se vzorcem C6H5I(OCOCH3)2. Používá se v organické syntéze jako oxidační činidlo.


Příprava

První přípravu této sloučeniny provedl Conrad Willgerodt[2] reakcí jodbenzenu se směsí kyseliny octové a peroctové:[3][4]

C6H5I + CH3CO3H + CH3CO2H → C6H5I(O2CCH3)2 + H2O

Další možností je působení koncentrované kyseliny octové na jodosobenzen:[4]

C6H5IO + 2 CH3CO2H → C6H5I(O2CCH3)2 + H2O

Byly popsány přímé přípravy z jodu, kyseliny octové a benzenu, s využitím dihydrogenboritanu sodného[5] nebo peroxodisíranu draselného jako oxidačního činidla:[6][7]

C6H6 + I2 + 2 CH3CO2H + K2S2O8 → C6H5I(O2CCH3)2 + KI + H2SO4 + KHSO4

Struktura

Tato sloučenina patří mezi hypervalentní, protože její atom jodu má oxidační číslo +III a vyšší počet kovalentních vazeb, než je běžné.[8]

Molekula má tvar písmene T, kde fenylová skupina zaujímá jednu ze tří ekvatoriálních pozic v trigonální bipyramidě (zbylé dvě obsazují volné elektronové páry) a v axiálních pozicích jsou atomy kyslíku acetátových skupin. Tvar T je mírně narušen, takže úhly mezi vazbami fenyl-C a I-acetátový kyslík jsou menší než 90°.[9]

Krystalová struktura je kosočtverečná s prostorovou grupou Pnn2.[9][10] Délky vazeb z atomu jodu činí 208 pm u vazby na fenylový uhlík a 215,6 pm u vazby na acetátový kyslík. Narušení geometrie způsobuje přítomnost molekul vody, které vyvolávají dvě slabší mezimolekulové interakce mezi atomy jodu a kyslíku.[10]

Neobvyklé reakce

(Diacetoxyjod)benzen se používá na přípravu podobných činidel substitucemi na acetátových skupinách; například z něj lze získat (bis(trifluoracetoxy)jod)benzen zahříváním v kyselině trifluoroctové:[11][7]

Bis(trifluoracetoxy)jod)benzen může umožnit provedení Hofmannova přesmyku v mírně kyselém prostředí[12] namísto běžně používaných silně zásaditých podmínek.[13][14] Hofmannovu dekarboxylaci asparaginu chráněného na atomu dusíku je možné využít na přípravu β-aminoderivátů L-alaninu.[15]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku (Diacetoxyiodo)benzene na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/76724
  2. ↑ C. Willgerodt. Zur Kenntniss aromatischer Jodidchloride, des Jodoso- und Jodobenzols. Chemische Berichte. 1892, s. 3494–3502. Dostupné online. DOI 10.1002/cber.189202502221. 
  3. ↑ SHAREFKIN, J. G.; SALTZMAN, H. Iodosobenzene Diacetate. Org. Synth.. 1963, s. 62. Dostupné online. DOI 10.15227/orgsyn.043.0062. (anglicky) ; Coll. Vol.. S. 660. (anglicky) 
  4. ↑ a b Robert M. Moriarty; Calvin J. Chany; Jerome W. Kosmeder; Justin Du Bois. Encyclopedia of Reagents for Organic Synthesis. [s.l.]: John Wiley & Sons, 2001. ISBN 9780470842898. DOI 10.1002/047084289x.rd005m.pub2. Kapitola (Diacetoxyiodo)benzene. 
  5. ↑ Md. Delwar Hossain; Tsugio Kitamura. Unexpected, Drastic Effect of Triflic Acid on Oxidative Diacetoxylation of Iodoarenes by Sodium Perborate. A Facile and Efficient One-Pot Synthesis of (Diacetoxyiodo)arenes. The Journal of Organic Chemistry. 2005, s. 6984–6986. DOI 10.1021/jo050927n. PMID 16095332. 
  6. ↑ Md. Delwar Hossain; Tsugio Kitamura. New and Direct Approach to Hypervalent Iodine Compounds from Arenes and Iodine. Straightforward Synthesis of (Diacetoxyiodo)arenes and Diaryliodonium Salts Using Potassium μ-Peroxo-hexaoxodisulfate. Bulletin of the Chemical Society of Japan. 2007, s. 2213–2219. DOI 10.1246/bcsj.80.2213. 
  7. ↑ a b Toshifumi Dohi; Yasuyuki Kita. Iodine Chemistry and Applications. Příprava vydání Tatsuo Kaiho. [s.l.]: John Wiley & Sons, 2015. ISBN 9781118878651. Kapitola Oxidizing Agents, s. 277–302. 
  8. ↑ Toshifumi Dohi; Yasuyuki Kita. Iodine Chemistry and Applications. Příprava vydání Tatsuo Kaiho. [s.l.]: John Wiley & Sons, 2015. ISBN 9781118878651. Kapitola Hypervalent Iodine, s. 103–158. 
  9. ↑ a b Chow-Kong Lee; Thomas C. W. Mak; Wai-Kee Li; John F. Kirner. Iodobenzene diacetate. Acta Crystallographica B. 1977, s. 1620–1622. DOI 10.1107/S0567740877006694. 
  10. ↑ a b Nathaniel W. Alcock; Rachel M. Countryman; Esperås Steinar; Jeffery F. Sawyer. Secondary bonding. Part 5. The crystal and molecular structures of phenyliodine(III) diacetate and bis(dichloroacetate). Journal of the Chemical Society, Dalton Transactions. 1979, s. 854–860. DOI 10.1039/DT9790000854. 
  11. ↑ ALMOND, M. R.; STIMMEL, J. B.; THOMPSON, E. A.; LOUDON, G. M. Hofmann Rearrangement Under Mildly Acidic Conditions Using [I,I-Bis(Trifluoroacetoxy)]Iodobenzene: Cyclobutylamine Hydrochloride from Cyclobutanecarboxamide. Org. Synth.. 1988, s. 132. Dostupné online. DOI 10.15227/orgsyn.066.0132. (anglicky) ; Coll. Vol.. S. 132. (anglicky) 
  12. ↑ AUBÉ, Jeffrey; FEHL, Charlie; LIU, Ruzhang; MCLEOD, Michael C.; MOTIWALA, Hashim F. Heteroatom Manipulations. [s.l.]: [s.n.], 2014. (Comprehensive Organic Synthesis II; sv. 6). ISBN 9780080977430. DOI 10.1016/B978-0-08-097742-3.00623-6. Kapitola 6.15 Hofmann, Curtius, Schmidt, Lossen, and Related Reactions, s. 598–635. (anglicky) 
  13. ↑ WALLIS, Everett S.; LANE, John F. The Hofmann Reaction. Organic Reactions. 1946, s. 267–306. DOI 10.1002/0471264180.or003.07. (anglicky) 
  14. ↑ SURREY, Alexander R. Name Reactions in Organic Chemistry. 2nd. vyd. [s.l.]: Academic Press, 1961. ISBN 9781483258683. Kapitola Hofmann Reaction, s. 134–136. (anglicky) 
  15. ↑ ZHANG, Lin-hua; KAUFFMAN, Goss S.; PESTI, Jaan A.; YIN, Jianguo. Rearrangement of Nα-Protected L-Asparagines with Iodosobenzene Diacetate. A Practical Route to β-Amino-L-alanine Derivatives. The Journal of Organic Chemistry. 1997, s. 6918–6920. DOI 10.1021/jo9702756. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

(diacetoxyiodo)benzene.svg
Autor: tpa2067, Licence: CC BY-SA 3.0
Structure of (diacetoxyiodo)benzene or phenyliodosodiacetate