1-fenylethylamin
1-fenylethylamin | |
---|---|
Strukturní vzorec | |
Obecné | |
Systematický název | 1-fenylethan-1-amin |
Ostatní názvy | (±)-1-fenylethylamin |
Sumární vzorec | C8H11N |
Vzhled | bezbarvá kapalina[1] |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 618-36-0 |
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 210-545-8 |
PubChem | 7408 |
SMILES | CC(C1=CC=CC=C1)N (racemická směs) C[C@H](C1=CC=CC=C1)N ((R)-(+)) C[C@@H](C1=CC=CC=C1)N (S)-(-) |
InChI | 1S/C8H11N/c1-7(9)8-5-3-2-4-6-8/h2-7H,9H2,1H3 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 121,18 g/mol |
Teplota tání | −65 °C (208 K)[1] |
Teplota varu | 188,5 °C (461,2 K)[1] |
Hustota | 0,9535 g/cm3 (20 °C)[1] |
Rozpustnost ve vodě | 4,2 mg/100 ml (20 °C)[1] |
Rozpustnost v nepolárních rozpouštědlech | rozpustný v uhlovodíkových rozpouštědlech[1] |
Tlak páry | 0,07 kPa (20 °C)[1] |
Bezpečnost | |
[1] Nebezpečí[1] | |
H-věty | H302 H312 H314 H318[1] |
P-věty | P260 P264 P270 P280 P301+312 P301+330+331 P302+352 P303+361+353 P304+340 P305+351+338 P310 P313 P321 P322 P330 P363 P405 P501[1] |
Teplota vzplanutí | 79 °C (352 K)[1] |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
1-Fenylethylamin je organická sloučenina se vzorcem C6H5CH(NH2)CH3. Podobně jako u benzylaminu jde o poměrně silnou zásadu, která vytváří soli a iminy.
Lze jej zapojit do reduktivních aminací acetofenonů za mnoha různých podmínek. Jedním z nejvýznamnějších způsobů takového využití je Mignonacova reakce, což je reakce prováděná v jediné nádobě využívající jako redukční činidlo plynný vodík:[2]
Dalším způsobem je Leuckartova reakce, při níž se používá mravenčan amonný.[3][4]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1-Phenylethylamine na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i j k l 1-Phenylethylamine. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ JOHN C. ROBINSON, JR. AND H. R. SNYDER. α-Phenylethylamine. Org. Synth.. 1955. Dostupné online. (anglicky) ; Coll. Vol.. S. 717. (anglicky)
- ↑ F. G. Mann; B. C. Saunders. Practical Organic Chemistry, 4th Ed.. London: Longman, 1960. Dostupné online. ISBN 9780582444072. S. 223–224.
- ↑ A. W. INGERSOLL. α-Phenylethylamine. Org. Synth.. 1937. Dostupné online. (anglicky) ; Coll. Vol.. S. 76. (anglicky)
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu 1-fenylethylamin na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Globally Harmonized System of Classification and Labelling of Chemicals (GHS) pictogram for corrosive substances
Globally Harmonized System of Classification and Labelling of Chemicals (GHS) pictogram for hazardous substances
chemical structure of 1-phenethylamine
(c) V8rik na projektu Wikipedie v jazyce angličtina, CC BY-SA 3.0
Reductive_amination_acetophenone_ammonia John C. Robinson, Jr. and H. R. Snyder (1955). "αPhenylethylamine". Org. Synth.; Coll. Vol. 3: 717.