1. Masarykův okruh 1930

Grand Prix Masarykova okruhu 1930

22. závod v sezóně 1930
Masarykův okruh
Detaily závodu
Datum	28. září 1930
Místo	Brno
Délka trati	29,142 km (18,109 mil)
Délka závodu	17 kol, 495,4 km (307,8 mil)
Počasí	zataženo, chladno, sucho
Nejrychlejší kolo
Pilot	Heinrich-Joachim von MorgenBugatti
Čas	15:01,9 min = 116,3 km/h (v 3. kole)
Stupně vítězů
První	zu Leiningen/von MorgenBugatti
Druhý	Ernst Günther BurggallerBugatti
Třetí	B. Borzacchini/T. NuvolariScuderia Ferrari

První závod automobilů typu Grand Prix na novém Masarykově okruhu u Brna se uskutečnil v neděli 28. září 1930.^[1]

Vznik okruhu

Na Pradědském okruhu byl IV. ročník v termínové listině naplánován na 9. červen 1929 jako mezinárodní závod na okruhu Praděd, avšak už se neuskutečnil.^[2] V oznámení uveřejněném již v lednu byl naznačen úmysl Československého automobilového klubu pro Moravu a Slezsko (ČAMS) vyhledat nový okruh náhradou za Pradědský okruh. Karel Fr. Štursa, tajemník ČAMS sdělil, že krajinově je Pradědský okruh bez konkurence, ale má i své slabé stránky. Především to je značná vzdálenost od větších měst a těžko překonatelná neochota k dalším podobným závodům majitele Karlovy Studánky (Řád německých rytířů). Nový okruh by měl zajistit větší návštěvu platících diváků, tím zlepšení financí a následně zvýšit peněžité ceny pro vítěze. To by pak úměrně zvýšilo zájem z ciziny jak diváků, tak továrních značek a jezdců. Také závody automobilů do vrchu ztrácely na své divácké přitažlivosti. Z podobných důvodů se populární závod Brno–Soběšice uskutečnil naposledy 23. června 1929.^[3]

Za účelem stavby nového okruhu byla ustanovena komise ČAMS, aby okruhový závod mohl být uskutečněn již v roce 1930. Okruh by měl být 25–30 km dlouhý, na dobrých a dosti širokých silnicích. Okruh měl mít stoupání a klesání, také dost zatáček a pokud možno málo osad. Komise byla složena z odborníků, což již samo o sobě dávalo naději, že vhodný okruh bude nalezen.^[4] Vhodný terén byl nalezen a okruh postaven za 5 měsíců nedaleko Brna. Tvořily jej státní silnice Ostrovačice – Veselka – Bosonohy – Nový Lískovec a okresní silnice Nový Lískovec – Pisárky – Kohoutovice – Žebětín – Ostrovačice. Výškový rozdíl byl 240 m, maximální stoupání 7 %, max. klesání 9,5 %. Podle svého donátora dostal název Masarykův okruh. Do příprav se zapojila i Eliška Junková, která svým jménem pomohla pro závod získat tehdy význačné jezdce.

Úvodní podnik na novém československém Masarykově okruhu o délce 29,142 km byl prvním velkým okruhovým závodem, který se kdy v Československu konal. Třicet mezinárodních přihlášek bylo rozděleno do dvou skupin, závodní vozy nad 1500 ccm a do 1500 ccm vč. třídy do 750 mm, které závodily současně.

Startující vozy a jezdci

Již červnu pořadatelský autoklub ČAMS oznámili, že oficiální závodní čísla (a tím i pořadí na startovním roštu) budou určena v pořadí obdržených přihlášek. Závodní třídy byly podle předpisů AIACR (nyní FIA) dle pravidel tzv. volné formule, která platila v letech 1928 až 1933: skupina A nad 1500 ccm a skupina B do 1500 ccm. Finální stav přihlášených čítal 19 velkých vozů skupiny A a 21 malých vozů. Doufalo se, že na závod dorazí všichni. Do samotného závodu odstartovalo však "jen" 14 vozů silnější skupiny a 16 vozů slabších. Dlouhý okruh obklopilo v den závodu odhadem 80 000^[5] až 100 000 diváků. Přes tuto velmi dobrou návštěvu diváků první závod skončil prodělkem 250 000 Kč.^[1]

Startovní pořadí silnější skupiny A

Závod

Závod silnější kategorie A

Počasí závodu příliš nepřálo. Ranní mlha sice ustoupila — místy dokonce proráželo slunce, přesto bylo povětšinou pod mrakem. Přesně v 10 hodin dopoledne se rozburácelo 14 motorů závodních strojů, které vyrazily hromadně od startu. Z první řady jel Hýta a za ním Bondy, ale za okamžik je předjel Caracciola, který startoval ze 3. řady. Po třech minutách odstartovala druhá, slabší kategorie v počtu 15 strojů. Hromadný start poskytoval divákům strhující obraz. Vozy takřka se mihly, takže bylo i dosti nesnadno v prvním, překvapujícím okamžiku rozeznati jejich bílá výrazná čísla. Ohlušující hřmot umlkl a na tribuně pronášejí se úsudky o strojích, jezdcích, šancích na vítězství. Po čtvrthodině ticha, přerušovaného traťovým rozhlasem, hlásícího průjezdy vozů jednotlivými kilometry, zatáčkami a ostatními důležitými místy, objevuje se na mostě u časoměřičské budovy číslice deset a za okamžik mihne se kolem tribuny Caracciola. Za ním následují Morgen, Nuvolari, Borzachini, Leiningen, Burggaller, Hýta, Longueville, Bondy a Bittmann. Potom Knapp na Waltru, Veřmiřovský na Tatře, průjezdem Kubíčka a Tachecího, který se u startu zpozdil, končí defilé vozu první skupiny. Po 2. kole vedení udržuje Caracciola. Alfa Romeo Borzachiniho však zvolnil a klesl ze 4. až na 11.místo. Za nimi následují ostatní. Ve 3. kole odstupuje Veřmiřovský na Tatře pro poruchu převodovky (zlomení řadicí páky). v 5. kole von Morgen předjel vedoucího Caracciolu, za nímž nyní jel Nuvolari. Postupně po 7. kole odpadl Caracciola pro prasklé ložisko, v 10. kole Bittmann pro požár vozu při tankování v depu, v 12. kole Knapp z 5. místa pro poruchu olejového potrubí, v 15. kole von Morgen pro poruchu motoru a v témže kole i Tachecí pro poruchu na chladiči. Von Morgen nespokojený s výkonem svého vozu přesedl do vozu zu Leiningena a Nuvolari do vozu Borzacchiniho. Propozice závodu tyto záměny povolovaly.

Do posledního 17. kola vjížděl na vedoucí pozici Nuvolari před von Morgenem o více jak 4 minuty. Za nimi o další minutu jel Burggaller a o mnoho kol zaostávaly Bugatti Kubička, Bondyho a "Hýty". Hýta dobrou pozici ztratil již v 5. kole pro poruchu zapalovací magnetky (prasklé kladívko odtrhovače). Ač ho porucha stála víc než hodinu času, pokračoval v závodu. V době, kdy závod na 17 kol oficiálně skončil, měl ujeto 14 kol a obsadil by v této kategorii 6. místo; pro malou ujetou vzdálenost nebyl klasifikován.^[6]

Po dramatickém závěru zvítězil Heinrich-Joachim von Morgen (Bugatti 35C) v čase 4:54:13 hod. v průměrné rychlosti 101,027 km/h, když v posledním kole předjel – do té doby vedoucího - Tazia Nuvolariho (Alfa Romeo P2). Ten s velkým zpožděním dojel jen jako třetí, protože v době, kdy byl očekáván u cíle jako jistý vítěz závodu, „visel“ na trati u Bosonoh s přehřátým motorem bez vody. Než se mu podařilo opatřit a doplnit vodu, předjeli ho von Morgen a Burggaller, který tak skončil na 2. místě. K zajímavosti I. ročníku ještě patří to, že von Morgen sice odstartoval na Bugatti 35B (st. č. 28), ale do cíle dojel na slabším Bugatti 35C Leiningena. Závod v časovém limitu dokončilo 5 vozů.^[7]

Putovní cenu prezidenta republiky pro mezinárodní automobilový závod na Masarykově okruhu u Brna, velký tepaný pohár zhotovila ze stříbra klenotnická firma D. Malý z Prahy. Rytiny dvou křišťálů jsou prací prof. Drahoňovského. Pohár získali Heinrich-Joachim von Morgen a Hermann zu Leiningen. S tím byla spojena i finanční odměna 80 000 Kč a zlatá plaketa ČAMS. Čestnou cenu vypsanou na paměť Čeňka Junka za nejlepší čas v 7. kole získal von Morgen (15:23,5 min) a čestnou putovní cenu Elišky Junkové za nejlepší výkon čs. jezdce získal Jan Kubíček. Jindřich Knapp obdržel Cenu ing. W. Proskowetze za nejrychlejší kolo (17:31,5 min ve 4.kole) dosažené čs. jezdcem na stroji čs. výroby.^[8] Pro Alfu Romeo P2-30 to byl poslední závod úspěšné kariéry (1924-30), když tento vůz zvítězil celkem v 15 Grand Prix včetně Targa Florio (1930). Sezónou 1930 se uzavřela i kariéra vozů Bugatti T35 a T37, když v následujícím roce v závodech Grand Prix je nahradily nové typ Bugatti Type 51 a Type 54.

Závod slabší kategorie B

Tři minuty po startu silnější skupiny odstartovalo do svého závodu 16 malých vozů. Obě skupiny tedy závodily souběžně. Po třech kolech závodu vévodily 3 Bugatti T37A (Doré, Hardegg a Volkhart). Když ve 4. kole havaroval vedoucí Michel Doré (zajel nejrychlejší kolo skupiny 16:46,2 min = 104,3 km/h), na 3. místo místo postoupil Macher na DKW. Po 14. kole odstoupil Volkhart pro defekt motoru a na 3. místo v této skupině se dostali Procházka s Divíškem („Z“).

Čtyři vozy typu Wikov 7/28 startovaly ve slabší kategorii Voiturette (do 1500 cm³). S vozy startovali tovární jezdci Adolf Szczyzycki (st. č. 46) a Jaroslav Konečník (st. č. 44) a dále soukromí jezdci ing. Jiří Weinfurter z Prahy a Jiří Kreml z Bratislavy.^[6] Szczyzycki měl hned v druhém kole těžkou havárii v ostrovačických serpentinách. Dostal smyk a vyletěl s vozem z dráhy, srazil vysoký patník a zmizel pod náspem vice jak 2 m vysokém. Diváci strnuli — vtom však již znovu se ozval motor a chladnokrevný Szczyzycki dostal vůz zpět na závodní dráhu.^[9] Pokračoval v jízdě až do 12. kola, kdy na následek havárie z 2. kola musel odstoupit. Ze 4 wikovů nebyl ani jeden klasifikován, byť Konečník a Kreml dojeli do cíle, ale až po časovém limitu.^[10]

Po časovém limitu dojeli i reprezentanti brněnské Zbrojovky E. Procházka a K. Divišek (st. č. 52) a nebyli tudíž klasifikováni. Do závodu vlastně byli přihlášeni Otto Lukáš a Arnošt (Ernst) Procházka se Zetkami Z-S30 resp. též označovaný jako Z 2 (dvoudobý dvouválec M8 se zdvihovým objemem 1,0 l a s kompresorem) a Karel Tunal Divíšek s typem Z 13 (1,5 l, 2x4 písty).^[11] Divíšek však v tréninku před závodem havaroval a vůz s motorem M15 poškodil. Byl potom "přidělen" jako rezervní jezdec pro Procházku v slabším voze Z-S30 s dvoutaktním čtyřválcem M8. Otto Lukáš také při tréninku havaroval v Pisárkách, a proto do závodu odstartoval jediný zbrojovácký automobil. Po vystřídání Procházky po 3. kole odjezdil zbytek závodu Karel Divíšek.^[5] K nebezpečné situaci došlo ve 12. kole, když ing. Frankl na BMW po vyjetí z trati couval zpět. Z poloviny silnici zatarasil, když se rychle blížil Divíšek na Zetce. Brněnský jezdec však neztratil duchapřítomnost a projel hladce kolem BMW po vnějším okraji dráhy. Po 12. kole jezdil Divíšek jako čtvrtý v pořadí.^[12] Posádka A. Procházka/T. Divíšek (st. č. 52) sice závod dokončila v čase 5:59:37,7 h (průměrná rychlost 82,5 km/h), ale nebyla klasifikována, protože závod dokončila po časovém limitu (do 45 minut po vítězi). Jinak by Procházka s Divíškem skončili v třídě Voiturette do 1,5 l na 3. místě. Nicméně se Divíšek stal prakticky prvním jezdcem s vozem československé výroby, který závod v Brně dokončil. Vítězem závodu se v čase 5:07:42,8 h stal rakouský hrabě Maximilian zu Hardegg von Settenberg na Bugatti T37A, za kterým Procházka s Divíškem zaostali o necelých 52 minut, před Gerhardem Macherem (DKW). Albert Kandt (BMW Wartburg 750) vyhrál třídu do 750 ccm. Závod v časovém limitu dokončily 2 vozy slabší skupiny do 1,5 l a jeden vůz třídy do 750 ccm.^[13]

Výsledky závodu

Poznámka

• *závodníci ze slabší skupiny do 1,5 l a **třídy do 750 ccm
• NC... neklasifikovaní jezdci pro překročení časového limitu (max. 45 min za vítězem, pro slabší skupinu u vozů do 750 ccm byl tento časový limit velkoryse prodloužen o 60 minut, tzn. 105 min. celkem)

Odkazy

Reference

Literatura

• SKOŘEPA, Miloš: Dějiny automobilových závodů, Praha: Olympia, 1. vyd., 1973, 320 s.
• HANZELKA, Boleslav. Vozy Velkých cen. Praha: SNTL, 1. vyd., 1974. 257 s.
• ZAVŘEL, Zdeněk. DOSKOČILOVÁ, Alena. Historie automobilových závodů 1930-2000. Praha: Computer Press, 1. vyd. 2001, 147 s., ISBN 80-7226-449-4
• SIRNÝ, Aleš. Masarykův okruh 1930—1937 - Historie nejslavnější éry automobilového závodění v Československu. Brno: Host ,1. vyd. 2022, 256 s., ISBN 978-80-275-1059-7
• OLŠANSKÝ Milan. OLŠANSKÝ Bohumil: Prvních osm: Masarykův okruh 1930-1949. Brno: AGM-Gomola , 1. vyd., 1995, 96 s., ISBN 80-900594-6-5

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu 1. Masarykův okruh 1930 na Wikimedia Commons
• Masarykův okruh Brno 1930 na youtube.com