1. peruť RAF
No. 1 Squadron RAF | |
---|---|
Země | Spojené království |
Vznik | 13. května 1912 |
Typ | letecká peruť |
Funkce | stíhání/přímá podpora |
Posádka | RAF Lossiemouth |
Motto | „In omnibus princeps“ („Ve všem první“) |
Nadřazené jednotky | Royal Flying Corps (13. 5. 1912–31. 3. 1918) Royal Air Force (od 1. 4. 1918) |
Účast | |
Války | první světová válka druhá světová válka Suezská krize válka o Falklandy válka v Zálivu válka v Kosovu válka v Afghánistánu (2001–2021) válka v Iráku |
Bitvy | bitva na Sommě bitva u Passchendaele bitva o Francii bitva o Británii bitva o Normandii operace Market Garden operace Spojenecká síla |
Insignie | |
Znak | |
Perutní varianta leteckého výsostného znaku RAF | |
Letouny | |
Stíhací | Typhoon FGR.4 |
Britská 1. peruť je vojenskou jednotkou Royal Air Force. V současnosti operuje ze základny RAF Lossiemouth s letouny Typhoon FGR.4. Oficiálním znakem perutě je okřídlená římská jednička, oficiálním heslem pak věta In omnibus princeps, tedy „první ve všem“.
Historie
První světová válka
1. peruť byla založena 13. května 1912 jako jedna ze třech perutí Královského leteckého sboru (Royal Flying Corps) (později Royal Air Force). Jejím prvním velitelem se stal major Edward M. Maitland. Převzala balóny, vzducholodě a pozorovací draky[1] od 1. vzduchoplavecké roty Královských ženistů (No. 1 Airship Company, Air Battalion Royal Engineers) ve Farnborough.
V roce 1914 po vypuknutí první světové války byla No. 1 Squadron vyzbrojena pestrou směsí nejrůznějších letounů. Na západní frontě byla nasazena od května 1915 do konce konfliktu v roce 1918.
Nejdříve působila jako průzkumná a pozorovací jednotka, například v bojích o Ypry v roce 1915, u Neuve Chappelle, Loos a na Sommě v roce 1916, nebo u Arrasu ve Francii v roce 1917.
Na stíhací letouny Nieuport 17 a Nieuport 27 byla přezbrojena v roce 1917 a v lednu 1918 na S.E.5a.
Meziválečné období
Po skončení první světové války působila přímo ve Velké Británii, její výzbroj postupně tvořily letouny typu S.E.5a a Nieuport Nighthawk. V roce 1920 byla peruť aktivovaná v Indii a vyzbrojená letouny Sopwith Snipe, se kterými se účastnila v letech 1922 až 1925 na akcích proti povstalcům v Kurdistánu, Iráku (1923-1925) a na Blízkém východu. V listopadu 1926 byla peruť rozpuštěna a 1. února 1927 znovu zformována v Tangmere, tentokrát jako stíhací peruť protivzdušné obrany. Její výzbroj představovaly typy Armstrong Whitworth Siskin IIIa, které v roce 1932 nahradil typ Hawker Fury.
Druhá světová válka
V říjnu 1938 dostala jednotka do výzbroje tehdy nejmodernější stíhačky Hawker Hurricane ve verzi Mk. I, s nimiž – v nejrůznějších verzích – bojovala v bojích druhé světové války až do září 1942. Do konce války pak jednotka užívala bojově letouny následujících typů: Hawker Typhoon a Spitfire Mk. IX.
V letech druhé světové války u této perutě bojovala řada cizinců, z nichž mnozí se stali leteckými esy. Jmenujme alespoň Francouze Jeana Demozaye (podle některých údajů nejúspěšnějšího francouzského stíhače druhé světové války) a Čecha Karla Kuttelwaschera, nejúspěšnějšího českého a československého stíhače druhé světové války.
Po roce 1945
V poválečném období se stala výcvikovou jednotkou s letouny Spitfire Mk. 21, později převzala stíhací proudové stroje Gloster Meteor (různých verzí). V roce 1956 se zúčastnila bojů nad Egyptem v Suezské kampani se stíhačkami Hawker Hunter. Tyto si ponechala až do roku 1969, kdy převzala kolmo startující letouny Harrier GR.1. Během konfliktu o Falklandy byla umístěna na palubě letadlové lodě HMS Hermes (R12) s letouny Harrier GR.3A, se kterými vykonala 60 bojových vzletů. Při nich piloti Harrierů 1. perutě odhodili 150 kusů 454 kg bomb, 25 kazetových pum BL-755 a ve vzduchu zničili jedno letadlo. Peruť se účastnila také bojů na Balkáně a nad Kosovem v letech 1995 až 1998, nebo v operaci na kontrolu bezletové zóny v severním Iráku (1997-1998). Další verzí Harrieru, kterou piloti 1. perutě užívali do roku 2011, se stala GR.7 a dvoumístná cvičná T.10.
Od 15. září 2012 byl útvar přezbrojen na stíhací letouny Eurofighter Typhoon.
Používané typy letadel
Rok zavedení do výzbroje
- Nieuport - 1917
- S.E.5a - 1918
- Sopwith Snipe - 1920
- Armstrong Whitworth Siskin - 1927
- Hawker Fury - 1933
- Hawker Hurricane - 1937
- Hawker Typhoon - 1943
- Gloster Meteor - 1950
- Hawker Hunter - 1956
- Hawker Siddeley Harrier - 1969
- Eurofighter Typhoon - 2012
Odkazy
Reference
- ↑ Halley 1988, s. 19.
Literatura
- HALLEY, James J., 1988. The Squadrons of the Royal Air Force & Commonwealth 1918–1988. Tonbridge, Kent: Air Britain (Historians). 592 s. ISBN 0-85130-164-9. Kapitola No. 1 Squadron, s. 19–20. (anglicky)
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu 1. stíhací peruť RAF na Wikimedia Commons
- Čeští RAFáci - Grafický přehled služby našich pilotů u 1. stíhací perutě
Média použitá na této stránce
No.1 RAF Squadron with Nieuport 17s and Nieuport 24s at Bailleul.
Pilot Officer A.V. 'Taffy' Clowes of No. 1 Squadron RAF, climbing into his Hawker Hurricane Mark I (P3395 'JX-B'), in a revetment at RAF Wittering, Huntingdonshire (UK). Note Clowes' personal 'wasp ' emblem under the engine exhausts, in October 1940. P3395 was passed on to No. 55 Operational Training Unit on 8 November 1940. Transferred to No. 5 Flying Training School, it was written off after a wheels-up landing at Ternhill on 24 March 1942.
The Royal Flying Corps (RFC) was the air arm of the British Army from 1912-1918, when it merged with the Royal Naval Air Service on 1 April 1918 to form the Royal Air Force.
A British Aerospace Harrier GR.7 aircraft (s/n ZD402) of No.1 Squadron, Royal Air Force, prepares to depart Aviano Air Base, Italy, on 19 March 2007, after taking on fuel.
Autor: No machine-readable author provided. Emt147 assumed (based on copyright claims)., Licence: CC BY 2.5
RAF 1 Sqn insignia created by me in Inkscape