105mm houfnice M101

105mm houfnice M2A1/M101
Howitzer, 105 mm, M2A1/M101
Houfnice M2A1 za tahačem CCKW 352 během operace Torch.
Houfnice M2A1 za tahačem CCKW 352 během operace Torch.
Typhoufnice
Místo původuUSAUSA USA
Historie služby
PoužívánaArmáda Spojených států amerických
Námořní pěchota Spojených států amerických
a řada dalších
Válkydruhá světová válka
čínská občanská válka
indočínská válka[1]
válka v Koreji
válka ve Vietnamu
rusko-ukrajinská válka[2]
Historie výroby
VýrobceRock Island Arsenal
Výroba1941–1953
Vyrobeno kusů10 200[p 1]
Varianty105mm houfnice M4
Základní údaje
Hmotnost2 258 kg[4]
Délka5 991 mm[4]
Délka hlavně2 574 mm[4]
Obsluha8 osob[4]
Ráže105 mm
Závěrhorizontální klínový
Zpětný rázdélka zákluzu 110 cm[4]
Dopravatažením
Náměr-5°– +65°[4]
Odměr45°[4]
Kadence10 ran/min[4]
Úsťová rychlost472 m/s[5]
Maximální dostřel11 270 m[4]

105mm houfnice M101 (do roku 1962 nesoucí označení M2A1) byla americká polní houfnice z období druhé světové války. Do výzbroje armády USA byla zavedena v roce 1940.[4] V průběhu války se tato houfnice stala nejvýznamnějším a nejpočetnějším[6] polním dělem amerických ozbrojených sil. Dělostřelectvo pěší divize standardně disponovalo třemi prapory po 12 kusech M2A1.[7]

Nejdříve byla nasazena do bojů na tichomořském bojišti, a posléze i na západní frontě. Byla užívána i později, v době válek v Koreji a ve Vietnamu.

Již za druhé světové války byly menší počty typu na základě zákona o půjčce a pronájmu poskytnuty také ozbrojeným silám spojeneckých zemí, například čínským a francouzským, a k jeho dalšímu mezinárodnímu rozšíření došlo v době studené války prostřednictvím programu MAP a později přímými prodeji.[8] Do výzbroje jej zavedlo nejméně 67 zemí.[5]

Konstrukce

Houfnice má monoblokovou hlaveň, horizontální klínový závěr, hydropneumatické brzdovratné zařízení a rozevíratelnou dvouramennou lafetu s dvoukolým podvozkem,[4] konstruovaným pro vlek za motorovým tahačem.[9]

Munice

Houfnice M101 poskytující palebnou podporu v době války ve Vietnamu.

Ke střelbě mohou být užívány tyto druhy nábojů:[4]

  • tříštivotrhavé
  • protitankové
    • kumulativní
    • podkaliberní
  • zadýmovací
  • osvětlovací
  • chemické

Samohybné lafetace

Houfnice, případně její specializovaná varianta označená M4,[10] se v době druhé světové války i po jejím skončení stala základem výzbroje několika samohybných dělostřeleckých prostředků:[11]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Z toho 8 536 v letech 1941–1945.[3]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 105 mm haubica M101 na polské Wikipedii.

  1. ↑ Windrow 2021.
  2. ↑ AXE, David. Ukraine’s World War II-Vintage Howitzers Still Work Just Fine. Forbes [online]. [cit. 2023-12-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Zaloga 2007, s. 9.
  4. ↑ a b c d e f g h i j k l Ciepliński, Woźniak 1994, s. 124.
  5. ↑ a b Hogg 2000, s. 40.
  6. ↑ Zaloga 2007, s. 12.
  7. ↑ McKenney 2007, s. 159–160.
  8. ↑ Zaloga 2007, s. 37.
  9. ↑ Zaloga 2007, s. 11.
  10. ↑ Hunnicutt 1994, s. 568.
  11. ↑ Zaloga 2007, s. 41–43.

Literatura

  • CIEPLIŃSKI, Andrzej; WOŹNIAK, Ryszard, 1994. Encyklopedia współczesnej broni palnej (od połowy XIX wieku). Varšava: Wydawnictwo „WIS”. ISBN 83-86028-01-7. (polsky) 
  • HOGG, Ian, 2000. Dělostřelectvo dvacátého století. Překlad Petr Tůma. 1. vyd. Praha 3 - Královské Vinohrady: Svojtka & Co.. 320 s. ISBN 80-7237-350-1. Kapitola 105mm houfnice M2A1. 
  • HUNNICUTT, R.P., 1994. Sherman: A History of the American Medium Tank. Novato, California: Presidio Press. (anglicky) 
  • MCKENNEY, Janice E., 2007. The Organizational History of Field Artillery. 1. vyd. Washington, D.C.: United States Army Center of Military History. 392 s. (Army Lineage Series; sv. I). (anglicky) 
  • WINDROW, Martin, 2021. Dien Bien Phu. 1. vyd. Oxford: Osprey Publishing. 96 s. ISBN 978-1-47284-400-2. (anglicky) 
  • ZALOGA, Steven J., 2007. US Field Artillery of World War II. 1. vyd. Oxford: Osprey Publishing. 48 s. Dostupné online. ISBN 978-1-84603-061-1. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce