122mm kanón M1931/37 (A-19)

122mm kanón M1931/37 (A-19)
M1931/37 na Výstavě vojenské techniky na hoře Sapun u Sevastopolu
Typ	polní kanón, tankový kanón
Místo původu	Sovětský svaz
Historie služby
Používána	SSSR
Války	Druhá světová válka
Historie výroby
Navrženo	1937–1938
Výrobce	Stalingradský závod č. 221 „Barikády“ – do r. 1941 závod č. 172 v Permu a závod č. 352 v Novočerkassku
Výroba	1939–1946
Základní údaje
Hmotnost	7 907 kg
Obsluha	9
Typ náboje	122 × 785 mm. R
Ráže	122 mm
Kadence	2-4 ran/min.
Úsťová rychlost	806 m/s
Maximální dostřel	20 400 m

122mm kanón M1931/37 (A-19) (rusky 122-мм корпусная пушка обр. 1931/1937 гг. (А-19)) byl sovětský polní kanón vyvinutý koncem 30. let zkombinováním hlavně 122mm kanónu M1931 (A-19) a lafety 152 mm houfnice vzor 1937 (ML-20). Vyráběl se od roku 1939 do roku 1946. Byl zbraní jednotek Rudé armády v bojích 2. světové války a po válce zůstal ještě dlouho ve službě. Upravené verze tohoto kanónu byly montovány do těžkých tanků IS-2 a IS-3 a do samohybných děl ISU-122S.

Tanková verze tohoto kanónu se nazývala D-25T (T=tankový), u samohybných děl D-25S (S=samohybný). Byla vyvinuta v roce 1943 na základě A-19 pro novou řadu sovětských těžkých tanků „IS“, která byla pojmenována po Stalinovi. Existující 85mm tankový kanón, který byl používán v raných prototypech, vykazoval totiž nedostačující výsledky. Nicméně uvedení děla do praxe bránily jisté obavy ohledně jeho bezpečnosti. Při předvádění kanónu totiž explodovala jeho úsťová brzda a málem zabila přihlížejícího maršála Vorošilova. Tato skutečnost vyvolala určitý počáteční odpor, avšak Stalin vyzbrojení tanku pojmenovaného po něm 122mm kanónem podpořil. Dělo bylo přepracováno, aby dostálo požadavkům na bezpečnost, a bylo pojmenováno D-25, analogicky s dřívějším protiletadlovým kanónem D-5T 85mm.

Varianty

• A-19S – Lehce modifikovaná varianta kanónu A-19 pro použití v samohybném dělu ISU-122
• D-25 – Tankový kanón vyvinutý v roce 1943
  • D-25T – varianta tankového kanónu (T=tankový); koncem listopadu 1943 testoval tým dělostřeleckého konstruktéra Fjodora Petrova hlaveň 122mm kanónu D-25 osazenou do věže používané pro tankový kanón D-5T 85mm. Cílem byl ukořistěný německý tank Panzer V Panther. Test se uskutečnil na v prostoru Kubinka asi 60 km západně od Moskvy. Při výstřelu ze vzdálenosti 1200 m,^[1] pronikla střela čelem korby, blokem motoru a prorazila i zadní pancíř korby. Po tomto skvělém úspěchu byly rychle provedeny potřebné úpravy a model byl pod označením D-25T přijat 31. prosince 1943. Výroba kanónu pro tanky IS-2 začala okamžitě.
  • D-25S – varianta pro použití v později vyráběných samohybných dělech ISU-122 (S=samohybný). Varianta ISU-122 vyzbrojená tímto kanónem nesla označení ISU-122S.
• 152 H 88-31 – Finská modernizace zahrnující zvýšení kalibru na 152 mm
• 122 mm armata wz. 1931/37/85 – Polská modernizace

Současní uživatelé

• alžírské pozemní vojsko — 100 kusů
• Guinejské ozbrojené síly — 12 kusů
• Egypt Egyptské pozemní síly — 36 kusů
• Severokorejská národní armáda – nezjištěné množství děl u pozemních vojsk a jednotek pobřežní ochrany KLDR
• Kubánské revoluční síly – nezjištěné množství děl u dělostřelectva pobřežní ochrany

Dřívější uživatelé

• Bulharsko – 25 kusů
• Španělsko – 150 kusů^[2]
• Jemen – 248 kusů
• Polsko — přes 60 kusů^[3]
• Rumunsko — 41 kusů
• Sýrie — dо 100 kusů^[4]
• Nacistické Německo — dо 400 kusů^[5]
• Finsko — dо 25 kusů^[6]
• Jugoslávie — 78 kusů^[7]
• ČSSR - 322 kdb Strašice - jeden dělostřelecký oddíl

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků 122 mm gun M1931/37 (A-19) na anglické Wikipedii a 122-мм пушка образца 1931/37 годов (А-19) na ruské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu 122mm kanón M1931/37 (A-19) na Wikimedia Commons