13. sekretariát ústředního výboru Komunistické strany Číny

13. sekretariát ústředního výboru Komunistické strany Číny (čínsky v českém přepisu Čung-kuo kung-čchan-tang ti-š’-san-ťie čung-jang šu-ťi-čchu, pchin-jinem Zhōngguó Gòngchǎndǎng dìshísānjiè Zhōngyāng Shū​jichù, znaky 中国共产党第十三届中央书记处) byl v letech 1987–1992 skupinou několika členů ústředního výboru Komunistické strany Číny, která byla částí širšího vedení Komunistické strany Číny.

Třináctý sekretariát byl zvolen 2. listopadu 1987 na první zasedání 13. ústředního výboru zvoleného na závěr XIII. sjezdu KS Číny. Proti předešlému volebnímu období byla početnost sekretariátu snížena (z 10 tajemníků a generálního tajemníka na pouze 4 tajemníky a jednoho kandidáta – Chu Čchi-li, který jako výkonný tajemník sekretariát řídil, Čchiao Š’ a dva nováčci, Žuej Sing-wen, Jen Ming-fu a kandidát sekretariátu Wen Ťia-pao. Snížení počtu tajemníků bylo doprovázeno omezením vlivu sekretariátu, který si v předešlých letech přisvojil rozhodovací moc částečně na úkor stálého výboru politbyra a politbyra. Po odvolání Chu Jao-panga z postu generálního tajemníka ÚV (Chu stál v čele sekretariátu) v lednu 1987 byly proto kompetence sekretariátu přesněji vymezeny a posílena kontroly politbyra nad ním.[1] V sekretariátu tak od roku 1987 zasedali pouze představitelé stranického aparátu, vedoucí oddělení a komisí ústředního výboru strany, nikoliv už místopředsedové vlády, parlamentu ani zástupci vojenských špiček.

V červnu 1989, v souvislosti s potlačením násilných nepokojů v Pekingu byli z vedení strany odvoláni generální tajemník Čao C’-jang, který nesouhlasil s použitím síly proti demonstrantům, a jeho političtí spojenci v sekretariátu, Chu Čchi-li, Žuej Sing-wen a Jen Ming-fu. Sekretariát doplnil Li Žuej-chuan jako nový výkonný tajemník a Ting Kuan-ken, v listopadu 1989 ještě Jang Paj-ping.

Složení sekretariátu

Jako úřad je uvedeno zaměstnání a funkce vykonávané v době členství v sekretariátu.

VSLZ a ČLPPS jsou Všečínské shromáždění lidových zástupců a Čínské lidové politické poradní shromáždění.


13. sekretariát ÚV KS Číny (listopad 1987 – říjen 1992)
Minulé
období
JménoRok
narození
Úřady a funkceDalší
období
civilní stranickécivilní státní a jinévojenské
Výkonný tajemník sekretariátu, od listopadu 1987
12. politbyro,
12. sekretariát
Chu Čchi-li
胡啟立
odvolán v červnu 1989
1929člen stálého výboru politbyra
Ostatní tajemníci sekretariátu, od listopadu 1987
12. politbyro,
12. sekretariát
Čchiao Š’
乔石
1924člen stálého výboru politbyra,
tajemník Ústřední komise pro kontrolu disciplíny,
tajemník ústřední politické a právní komise,
ředitel Ústřední stranické školy (od března 1989)
14. politbyro
Žuej Sing-wen
芮杏文
(odvolán v červnu 1989)
1927člen ÚV,
zástupce vedoucího ústřední vedoucí skupiny pro propagandu a ideologii
Jen Ming-fu
阎明复
(odvolán v červnu 1989)
1931člen ÚV,
vedoucí oddělení jednotné fronty ÚV
Kandidát sekretariátu, od listopadu 1987
Wen Ťia-pao
温家宝
1942člen ÚV,
vedoucí Hlavní kanceláře ÚV
14., 15., 16., 17. politbyro,
14., 15. sekretariát
Výkonný tajemník sekretariátu zvolený v červnu 1989
Li Žuej-chuan
李瑞环
1934člen politbyra,
vedoucí ústřední vedoucí skupiny pro propagandu a ideologii
14., 15. politbyro
Tajemník sekretariátu zvolený v červnu 1989
Ting Kuan-ken
丁关根
1929kandidát politbyra,
vedoucí oddělení jednotné fronty ÚV (od listopadu 1990)
místopředseda Státní plánovací komise (do 1990),
vedoucí Úřadu pro záležitosti Tchaj-wanu (do listopadu 1990)
14., 15. politbyro,
14., 15. sekretariát
Tajemník sekretariátu zvolený v listopadu 1989
Jang Paj-pching
杨白冰
1920člen ÚVgenerálplukovník,
generální sekretář ústřední vojenské komise KS Číny,
člen ústřední vojenské komise ČLR
14. politbyro

Reference

  1. LI, Cheng, et al. China's Changing Political Landscape. Washington: Brookings Institution Press, 2008. Dostupné online. ISBN 978-0-8157-5209-7. S. 66–70. (anglicky) 

Literatura

  • MILLER, Alice. Xi Jinping and the Party Apparatus. China Leadership Monitor. Červen 2008, čís. 25. Dostupné online. (anglicky) 

Média použitá na této stránce

Flag of the Chinese Communist Party.svg
Flag of the Chinese Communist Party