17. protiletadlová baterie Klement Gottwald

17. protiletadlová baterie Klement Gottwald
Zástava baterie z roku 1938
Země	Španělská republika Španělská republika
Vznik	leden 1937
Zánik	1939
Typ	protiletadlová baterie
Velitelé	Bohuslav Laštovička (1937–1938), Ladislav Holdoš (1938–1939)
Nadřazené jednotky	Španělská republikánská armáda
Účast
Války	Španělská občanská válka
Bitvy	Bitva u Brunete

17. protiletadlová baterie Klement Gottwald (španělsky 17. Batería Antiaérea Klement Gottwald,^[1] zkráceně též Baterie Gottwald) byla vojenská jednotka tzv. Interbrigád složená z dobrovolníků bojujících v řadách Španělské republikánské armády ve Španělské občanské válce, tvořený téměř výhradně československými občany. Byla založena v lednu 1937, jako jedna z prvních československých jednotek ve Španělsku, a byla pojmenována byla po tehdejším předsedovi KSČ Klementu Gottwaldovi.

Historie

Členové baterie Klementa Gottwalda (V. Vidlák, B. Laštovička, ?), cca 1938

Po vypuknutí občanské války ve Španělsku na jaře roku 1936 došlo v několika zemích, včetně Československa, k organizaci tzv. Interbrigád, dobrovolnických ozbrojených jednotek chystaných k cestě do Španělska k podpoře republikánské demokratické vlády proti fašistickým silám generála Franca. V počátku stál za jejich organizací v ČSR zejména diplomat a někdejší agent americké kontrarozvědky CIC Emanuel Voska. Jejich podstatnou část tvořili zejména socialisté a levicově smýšlející Češi. Již koncem roku 1936^[2] odcestovalo do Španělska přibližně 1200 Čechoslováků (velkou, necelou poloviční, část z nich tvořili českoslovenští komunisté),

V lednu roku 1937 přicestoval do Španělska také interbrigadista Vilém Vidlák, pověřený vedením KSČ založením Gottwaldovy dělostřelecké baterie, jednotky složené výhradně z československých dobrovolníků. K jejímu zformování došlo ještě v lednu 1937^[3] na základně mezinárodních interbrigád v Albacete, částečně z řad těch dobrovolníků, kteří již měli, např. z povinné vojenské služby, s obsluhou děl zkušenosti. Velitelem se pak stal další člen KSČ Bohuslav Laštovička, původně válečný zpravodaj Rudého práva, který velení obdržel jakožto bývalý dělostřelecký podporučík. Jako jeho zástupce působil Vilém Vidlák, posléze pak Ladislav Holdoš. Jednotka byla organizována pod vedením sovětských válečných instruktorů^[4] a vycvičena během ledna a začátku února 1937. Kvůli nedostatku československých dobrovolníků byla však v úvodu doplněna také německými interbrigadisty. V době svého vzniku čítala přibližně padesát členů.

Její výzbroj tvořily sovětské protiletadlové kanóny M1931 76,2 mm.^[5] Při svém bojovém nasazení stali vedle řádných jednotek španělského fašistického letectva také proti zahraničním leteckým oddílům, německé Legii Condor a italské Aviazione Legionaria, vyslané k vojenské podpoře Frankova režimu spříznenými fašistickými diktaturami.

V akci

Dobrovolníci protiletadlové baterie Klement Gottwald (zleva: kpt. Semjonov, srž. Pavlov, B. Laštovička, V. Vidlák), cca 1938

Po několikatýdenním výcviku došlo k jejímu prvnímu nasazení došlo 15. února 1937 nedaleko frontové linie u Jaramy, u vesnice Morate de Taruňa. Hned druhého dne baterie zpozorovala několik bombardovacích letounů Junkers Ju 52, technická závada kanónu ji však znemožnila zahájit přímou střelbu, letouny však palbou přiměla k odhození bomb a návratu za frontu. 17. února si baterie připsala tři sestřely nepřátelských bombardérů. V březnu byla baterie přesunuta k hájení Madridu, údajně jako první protiletecká baterie umístěná ve městě, a podílela se na odrážení bombardovacích útoků na hlavní město Španělské republiky.

Poté byla jednotka převelena k podpoře republikánské ofenzívy u Brunete, posléze pak zpět do Madridu. V srpnu 1937 byla převelena do Katalánska ku obraně přístavu Rogas, následně pak v říjnu sloužila poblíž fronty v Aragonii. Na jaře roku 1938 pak sloužila jako ochrana hutního závodu ve městě Sagunto u Valencie.^[1][6] Zaměstnanci tohoto závodu z vděku vyrobili pro jednotku její vlastní zástavu s názvem jednotky na pozadí praporu používaného tzv. První španělskou republikou.^[7]

V březnu 1938 předal Laštovička velitelskou funkci svému zástupci Ladislavu Holdošovi.^[8]

Oficiálně jednotka zanikla patrně až po porážce republikánských sil a odvolání mezinárodních interbrigád roku 1939.

Po válce

Obsluha baterie při manipulaci s protileteckým kanónem M1931 76,2 mm

Po skončení války ve Španělsku uprchla řada interbrigadistů do blízké Francie, kde byli následně francouzskou vládou, jakožto příslušníci cizích států bojující v jiné, než domovské zemi, vězněni v internačních táborech. Perzekuci čelili jejich příslušníci také po návratu do Protektorátu Čechy a Morava, vytvořeného okupací Československa Nacistickým Německem (spojenci frankistického Španělska): např. Vilém Vidlák byl již 1. září 1939 zatčen gestapem a až do konce druhé světové války vězněn v koncentračním táboře Dachau, následně pak v KT Buchenwald. Laštovička strávil válku v londýnském exilu a posléze se stal vysokým funkcionářem československého komunistického režimu.^[9]

Zástava baterie období nacistické okupace přečkala a je uložena v depozitáři českého Vojenského historického ústavu Praha.^[7]

Odkazy

Reference

Související články

• Interbrigády
• Španělská občanská válka
• Klement Gottwald

Externí odkazy

• Rozhovor s B. Laštovičkou (1971)
• První bojová nasazení
• Zástava baterie z r. 1938
• Baterie v roce 1937