19. dynastie

Vezír a generál Paramesse následně Ramesse I.

19. dynastie je jednou ze staroegyptských královských dynastií řazených egyptology do historického období označovaného jako Nová říše. Vládla přibližně v letech 1292–1191 př. Kr.[1] Počáteční období její vlády kontinuálně navazovalo na dobu Haremhebovu a bylo charakterizováno úspěšným úsilím o překonání důsledků Achnatonovy reformy z doby předchozí 18. dynastie– především dynastické a s ní spojené politické krize a také mocenského konfliktu s Chetitskou říší v Syropalestině. Poslední faraon Haremheb zřejmě neměl potomka a za svého nástupce určil vezíra a generála Paramessu/Ramesse I., který se stal zakladatelem 19. dynastie. Ten upevnil dynastické nástupnictví svým synem – faraonem Sethim I. Po dlouhé vládě Ramesse II. a jeho postaršího nástupce Merenptaha se dynastie dostala do krize, která snad podnítila částečný kolaps politické a společenské stability říše,[2] s nímž se vyrovnal až první panovník následující 20. dynastie Setnacht.

Panovníci

Sousoší Ramesse II., bůh Amon a bohyně Mut; muzeum Turin
Postavy (odshora): Ramese VII. , Ramese IV. , Ramese IX. , (20. dynastie), Amenmesse (19. dynastie), Nectenebo I. (30. dynastie), (dole vpravo ) úředník-vezír?
Faraoni 19. dynastie
FaraonRodné jménoTrůní jménoDoba vlády
př. Kr.[1]
Ramesse I. Nebpehtire
Ramessu


Men pehty Ra
1292–1291
Sethi I. Menma'atre


Setehi merien ptah
Man maat Ra
1290–1279
Ramesse II. Userma'atre' setepenre'



Ramesisu meriamun


User Maat Ra setep en Ra
1279–1213
Merenptah Baenre


Merien ptahhetepher maat

Baenra Meryamón
1213–1203
Sethi II. Userkheprure

Setechi merien ptah


Userjeperura Setepenra
1202–1198
Amenmesses Menmire [3]
Amen messe heqa waset


Menmira Setepenra
1202–1200
Siptah Akhenre



Ramessu saptah


Sejaenra Setepenra
1197–1193
Tausret[4][p 1]

Geregkemet Uafjasut


Tausret merien mut
1192–1191

Ochrana hranice říše

Vojenské pevnosti a základny na severovýchodním okraji Levanty v 19. dynastii
Pevnosti a opevněná města kolem Nilu mezi 2. a 3. kataraktem~ 1200 př.Kr.
Dobývání pevnosti v Kanaánu, Seti I.] 19. dynastie[5][6]

V pozdním období 18. dynastie, za vlády faraona Haremheba, docházelo na severní hranici Egypta k častým šarvátkám s Chetity, zejména pak za vlády chetitského krále Muršili II. [p 2]. K opevnění hranic s Levantou se budovaly obranné pevnosti a vojenské základny se stálou posádkou. Haremheb obnovil dřívější opevnění hranice, vybudovaná již za vlády Amenhotepa III. a případně již za Thutmose III. V pozdním období 18. dynastie se vystavěla nová opevnění a vojenské základny. Jejich rozsah a počet, včetně jejich materiálového zabezpečení, pokračoval v 19. dynastii, zejména za vlády Setiho I. Záznamy o vládě Setiho I. a jeho válečných expedicích na Sinaji jsou zobrazeny četnými reliéfy a popisy na severní stěně Hypostylového sálu v Karnaku. Uvádí se zde 20 typů pevností, od počáteční pevnosti Tjaru u východní hranice, až po Palestinu poblíž současné Gazy. Celá trasa se označoval jako Horovy cesty.[7][8]

Horova cesta

Nejčastěji uváděnými lokalitami obranného systému jsou Horova cesta (také Horova vojenská cesta), Abydos-Bold-hieroglyph-G5.pngAbydos-Bold-hieroglyph-M8.pngAbydos-Bold-hieroglyph-G1.pngAbydos-Bold-hieroglyph-S29.pngAbydos-Bold-hieroglyph-D54.png,[9] která spojovala Egypt s Kanaánem a pevnost Tjaru v okolí současného města El-Qantara.[10] Tato cesta se v podstatě vinula údolím na severovýchodním pobřeží Sinaje. Podél Horovy cesty a okrajem pouště Nagev byly vybudovány stanice správních a zásobovacích základen. Základny byly lokalizovány jak podél východní hranice Egyptu, tak zejména na severovýchodní pobřežní části Sinajského poloostrova.Všechno co je známo o jejich architektuře naznačuje, že sloužily k usnadnění pohybu vojsk a cestujících po regionu, který byl jinak neplodný a nehostinný, a to jako zásobárny potravin, pitné vody (udržované studny) ale také zbraní, zabezpečení zvířat používaných pro přepravu zboží při vojenských tažení do zemí Levanty.[6]

Pevnost a základna Tjaru

Dominantní úlohu v obranném systému na východní hranici poblíž města El-Qantara[10] měla v 18. a 19. dynastii pevnost Tjaru, (také uváděná jako Tharo(u)), v hieroglyfickém zápisu Tjaru fortress.png, případně v širším zápisu pevnost Tharo(u) Tjaru fortress-Gaurier 1929.tif.[11] Její poloha byla příhodnou vstupní bránou do Horovy cesty na Sinaj až do Palestiny.[9] Archeologicky byla prozkoumána až v roce 2007 a výzkumy podrobněji popsány.[12] Pevnost je datována do období 1560–1081 př. Kr. Rozsáhlý areál s vojenským určením měl rozměry 500 x 250 m, byl ohraničený valem z hliněných cihel o šířce až 13 m. V hrazení bylo 24 strážních věží, z vnější strany byl hluboký příkop. Z jejího celkového rozsahu i s trvalou vojenskou posádkou byla pevnost logistickou základnou zabezpečující materiální zázemí strážních jednotek a bezpečnost podél Horovy cesty. Systém byl doplněn řetězcem dalších 11 menších pevností a opevněných sídlišť od Suezu až po město Rafah na hranici s palestinským územím.[9][13]

Opevněná města

Kromě opevněných pevností a vojenských základen podél Horovy cesty zde byla opevněna také některá tamější sídliště. Archeologicky zdokumentované jsou Bir-El-Abed,[14] Bir Qatia[15] v letech 2000–2002 Universitou Toronto.[16] Nalézala se zde řada administrativních budov a dílenských objektů, zásobárny obilí, studny s pitnou vodou. Město Bir-El-Abed bylo opevněno hradbou z hliněných cihel. Neopevněné budovy v Tell el-Ajjul a Deir el-Balah na druhé straně se zdá, že sloužily trochu jiné funkci. Obě centra ležely velmi blízko východního konce Horovy cesty kde byli primárně rozmístěni úředníci a v této příhraniční oblasti udržovali egyptskou přítomnost. Ve spolupráci s úředníky a vojenskými jednotkami umístěnými v Gaze, Tell el-Hesi[p 3] a Lachish [p 4], Egypťané sídlící v Deir el-Balah [p 5] a Tell el-Ajjul[17] kontrolovali pohyb zboží a cestujících, nomádů a místního obyvatelstva.

Pouštní cesta do Lýbie

Obdobně jak ve zmíněné „Horově cestě“ měla stejný význam i cesta severním poběžím Egypta na západ, do Kareneiky a dále do Lýbie, která vedla od Memfis k severnímu pobřeží kolem Alexandrie a dále přes El Alamein až do ~300 km vzdáleného Zawiyet Umm El-Rakham.[18] Archeologické expedice v letech 1946–1955 odhalily ruiny bývalé pevnosti v blízkosti tohoto města, asi 25 km od známé lokality Mersa Matruh.[p 6] Z nápisů na blocích se odvozuje vybudování pevnosti v Remessovském období, zejména pak za vlády Ramesse II. Pevnost zabezpečovala kontrolu tranzitu osob, zboží a možné masové migrace kolem libyjského pobřeží. Zároveň měla kontrolu nad výhodnými přístavy na Středozemním moři a obchodními trasami do Řecka a souvisejících ostrovů. Z nálezů podél pobřežní cesty vyplývá, že zejména za vlády Ramesse II. byly vymezeny hranice mezi kultivovanou částí pobřežní cesty na západ, k jejíž ochraně byla vybudována soustava pevností a chrámů.[19][20]

Egyptské pevnosti v okupované Núbii

Od období vlád Střední říše , zřejmě již za vlády Mentuhotepa II. až do 20. dynastie (~2010 - 1190 př. Kr. ), Egypt okupoval část Núbie označovanou jako "Dolní Núbie", rozkládající se od 1. až po 3. katarakt. Podél Nilu a jeho ostrůvcích byl vybudován systém obranných pevností, proti útoků nomádů jak ze západní Sahary tak i z východní pouštní části až k Rudému moři. Okupované území Dolní Núbie poskytovalo Egyptu cenné suroviny, kromě jiných i zlato a stříbro [21] ale také kontrolu nad dopravní cestou po Nilu.[22] Některé z těchto pevností Střední říše měly převážně vojenský charakter, zejména ty v přirozeně bráněných lokalitách, jako jsou skalní výchozy s výhledem na Nil u Semny [23] a Kummy nebo ostrovy jako je Uronarti.[24] Jiné, vybudované severně od druhého kataraktu, byly určeny pro ochranu větších sídlišť, největší a nejdůležitější z nichž byl Buhén, Fortress Buhen Lover Nubia hiero.png. Pevnost Buhen měla zastavěnou plochu 450x138 m, obehnaná valem o tloušťce 5,5 m a vnější příkopy. Bylo zde administrativní a logistické centrum. V rámci záchranného výzkumu v letech 1960-70 ,před dokončení Asuánské přehrady, lokalitu zdokumentovaly britské archeologické expedice[25][26] Další rozlohou větší byla pevnost Mirgissa, Fortress Mirgissa Lower Nubia hiero.png , kde byl podle archeologie lokality vojenský arsenál s početnou posádkou. [27]

Souhrn

Budování opevnění a vojenských základen, jejich zeměpisné rozložení zabezpečovalo mocenskou stabilitu říše, které přisuzovali konkrétní strategický nebo ekonomický význam. Umístění pevnosti či správního ústředí poblíž říčního brodu, u zlatého dolu nebo podél obchodních cest, zvláště pak u nestabilních stále ohrožovaných pohraničních oblastí, tady mělo pro Egypt historický význam. V historii 19. dynastie opevnění a materiální zabezpečení vojenských základen sehrály významnou roli při střetech s Chetity, které se zúročily v Bitvě u Kadeše (1274 př.Kr) za vlády Ramesse II. Vítězství v této bitvě, které si obě strany připisovaly na svou stranu, ve skutečnosti, díky značným ztrátám obou stran, nakonec přispělo ke smíru. Asi po 15 letech po bitvě se uzavřela písemně doložená mírová smlouva[28] Obranné stavby mezi 2. a 3 kataraktem, převážně na západním břehu Nilu, měly v období okupace "Dolní Núbie" strategický význam oproti vpádům ze západní pouště a kontrole plavební cesty po Nilu, kudy se převážely produkty a nerostné suroviny. Pro Egypt svoji funkci plnily až do nástupu "Nubijské" 25. dynastie.[29]

Galerie

Odkazy

Poznámky

  1. Uvádí se, že Twosret byla dcerou Merenptaha a tudíž sestrou Amenmesse
  2. vláda datována 1321-1295 př.Kr.
  3. (31°32'51S34°43'48”V)
  4. (31°33'47S 31°33'47”V) v současném Izraeli
  5. (31°25'01”S 34°21'03”V)
  6. byly zde nalezeny trosky malého chrámu Ramesse II.

Reference

  1. a b HORNUG, Erik. Ancient Egyptian Chronology [online]. Leiden, Boston:Brill: Briil, 2006. S. 491. Dostupné online. ISBN 978-90-04-11385-5. (anglicky) 
  2. TRIGGER, Bruce Graham, et al. Starověký Egypt: dějiny společnosti. Překlad Renata Landgráfová, Jana Mynářová. Praha: Volvox Globator, 2005. 451 s. ISBN 80-7207-535-7. S. 204. 
  3. Amenmesse [online]. 2010. Dostupné online. (anglicky) 
  4. 2008. Dostupné online. (anglicky) 
  5. MASPERO, Gaston. The Struggle of The Nations. London: [s.n.], 1896. Dostupné online. S. 370-371. (anglicky) 
  6. a b GARDINER, Alan. The Ancient Military Road between Egypt and Palestine. The Journal of Egyptian Archaeology. April 1920, roč. 6, čís. 2, s. 99–116. Dostupné online. 
  7. GOLDWASSER, Orly, Elizer D.Oren. Marine units on the "Ways of Horus" in days of Seti I.. Journal of Ancient Egyptian Interconnections. 2015, roč. 7, čís. 1, s. 25–38. Dostupné online. (anglicky) 
  8. FOWEL MORRIS, Ellen. The architecture of Imperialism; Military Bases and the Evaluation of Forign Policy in Egypt's New Kinkdom. Leiden: Brill, 2005. ISBN 90-04-14036-0. (anglicky) 
  9. a b c AL-AYED, Abdul Rahman. Tharu:Starting Point on the Ways of Horus [online]. University of Toronto, 2000. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-10-29. (anglicky) 
  10. a b El-Qantara, Tel Abu-Seifa map [online]. (30°51‘24”S 32°19‘08”V). Dostupné online. 
  11. GAUTHIER, Henri. Dictionnaire des Noms Géographiques Contenus dans les Textes Hiéroglyphiques Vol. 6 [online]. Société Roayale de Géographie D'Égypte, 1929. S. 68–69. Dostupné online. (francouzsky) 
  12. Egypt's Largest Pharaoh-Era Fortress Discovered [online]. Cairo: Dostupné online. (anglicky) 
  13. Město Rafah map [online]. (31°16'96”S 34°14'25”V). Dostupné online. 
  14. Bir-El-Abed, mapa [online]. (31°00'58”S 33°00'44”V): Dostupné online. 
  15. Bir Qatia [online]. (30°57'08”S 32°44'47”V): Dostupné online. 
  16. MUMFORD, Gregory, Sarah Parcak. Pharaonic ventures into South Sinai: el-Markha Plain Site 346. Journal of Egyptian Archaeology. 2003, roč. 89, s. 83–116. Dostupné online. 
  17. SPARKS, Rachel Thyrza. The Lost Loci of Tell El-'Ajjul: Petrie's Area C [online]. London: University College, rev. 2005. S. 23–29. Dostupné online. (anglicky) 
  18. Mapa Zawiyet Umm El-Rakham [online]. Dostupné online. 
  19. THOMAS, Sussana. The Abqa'in: a Fortified Settlement in the Wester Delta [online]. Kairo: Archäologische Institute Abtailung, 2000. Dostupné online. (anglicky) 
  20. HABACHI, Labib. The Military Posts of Ramesses II on the Coastal Road and the Western Part of the Delta [online]. Cairo: Institut français d’archéologie orient, 1980. Dostupné online. (anglicky) 
  21. KLEM, Detrich. Gold of the Pharaohs – 6000 years of gold mining in Egypt and Nubia [online]. Elsevier, 2001. Dostupné online. 
  22. GRAVES, Carl. Egyptian Iperialism in Nubia c. 2009 – 1191 BC [online]. University Birgingham, 2010. Dostupné online. (anglicky) 
  23. Mapa Semna [online]. Semna Súdán: Dostupné online. 
  24. Mapa ostrov na Nilu Uronarti [online]. Uronarti: Dostupné online. 
  25. EMERY, Walter. Ancient Egyptian fortifications. Excavation of remains. Sudan. Buhen, 1957-1964. London: Egypt Exploration Societ, 1979. ISBN 0856980633. (anglicky) 
  26. SMITH, Stuart Tyson. Askut and the Role of the Second Cataract Fort. [s.l.]: American Research Center in Egypt, 1991. S. 107-132. (anglicky) 
  27. VOGEL, Carola. Space-saving solutions in Middle Kingdom fortresses [online]. Warsaw: Proceedings of the 11th International Conference for Nubian Studies, 2006. S. 421–430. Dostupné online. (anglicky) 
  28. BREASTED, James Henry. Ancient Records of Egypt, Vol.III [online]. London: Univerzity Chicago, 1906. §367-391. Dostupné online. (anglicky) 
  29. FERREIRA, Eduardo. The Lower Nubian Egyptian Fortresses in the Middle Kingdom: A Strategic Point of View [online]. Athens Journal of History, 2019. S. 31–52. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • D.Randal-Macliver, Leonard Woolley, Buhen, University of Pennsylvania 1911
  • Thoma Holland, Exavations betwee Abu Simbel and Sudan Frontier, University Chicago, vol VI , 1992 ISBN 0-918986-86-9
  • Geof Emberling, Nubia Ancient Kingdoms of Africa, New York University, 2011
  • Miroslav Bárta, Journey of The Old Kingdom tombs in Ancient Egypt, Charles University in Prague, 2011, ISBN 978-80-7308-383-0
  • Kathryn A. Bard, Encyklopedie of the Archeology of Ancient Egypt, Routledge, London, 1999, ISBN 0-203-98283-5

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Abydos-Bold-hieroglyph-D54.png
Hieroglyph from the Hieroglyphica sign list, rendered in Abydos Bold font.
Fig. 12. Ramses VII. Fig. 13. Ramses IX (Ramses IV). Fig.14. Ramses X (Ramses IX). Fig. 15. Amenemses (Amenmesse). Fig. 16. Nahsctefnèb (Nectanebo) (Nectanebo I ). Fig. 17. (NYPL b14291206-425718).jpg
* For Ramses IX read Ramses IV / L'Égypte antique illustrée de Champollion et Rosellini. (Paris 1933, p. 86-87) For Ramses X read Ramses IX / L'Égypte antique illustrée de Champollion et Rosellini. (Paris 1933, p. 86-7) For Nahsctefnèb (Nectanebo) read Nectanebo I / L'Égypte antique illustrée de Champollion et Rosellini. (Paris 1933, p. 86-87) For Ramses-Manduhipefsciopsc read Ramsès-Montouherkhepchef / L'Égypte antique illustrée de Champollion et Rosellini. (Paris 1933, p. 219).
Pharaoh.svg
Autor: Jeff Dahl, Licence: CC BY-SA 4.0
Pharaoh, the king of ancient Egypt, is often depicted wearing the nemes headdress and an ornate shendyt. Based on New Kingdom tomb paintings.
Tjaru fortress.png
Autor: Zemanst, Licence: CC BY-SA 4.0
Vojenská pevnost u počátku "Horovy cestu" z Egypta do Levanty; [1]
Le musée égyptien (Turin) (2865505031).jpg
Autor: Jean-Pierre Dalbéra from Paris, France, Licence: CC BY 2.0

Le Roi Ramses II (1279-1213 avant J.C.) avec le Dieu Amon et le Dieu Mut, granite rouge, temple d'Amon, Thèbes

www.museoegizio.org/
Nubia 2th-3td Nil cytaract.jpg
Autor: Zemanst, Licence: CC BY-SA 4.0
Pevnosti a opevněná města na západním břehu Nili mezi 2. a 3. kataraktem v obdobá ~18.-19. danstie; data ze Alan Gardiner: An Ancient List of the Fortresses of Nubia [1]
Abydos-Bold-hieroglyph-S29.png
Hieroglyph from the Hieroglyphica sign list, rendered in Abydos Bold font.
Abydos-Bold-hieroglyph-M8.png
Hieroglyph from the Hieroglyphica sign list, rendered in Abydos Bold font.
Fortress Mirgissa Lower Nubia hiero.png
Autor: Zemanst, Licence: CC BY-SA 4.0
Pevnost v Dolní Núbii, hieroglyfický zápis, zdroj:[1] Vol III. p.11
Statue Paramesses Munich.JPG
Autor: Khruner, Licence: CC BY-SA 4.0
Statue head thought to depict vizier Paramesses, the future king Ramesses I. Granite, end of the 18th Dynasty, New Kingdom (c.1310 BCE). Munich, Staatliches Museum Ägyptischer Kunst, ÄS 7924. Acquired with the support of the Ernst von Siemens Art Foundation.
Levanta1250BC.jpg
Mapa egyptských pevností a základen v Levantě
Mirgissa-plan.jpg
Plan du site de Mirgissa
Abydos-Bold-hieroglyph-G1.png
Hieroglyph from the Hieroglyphica sign list, rendered in Abydos Bold font.
Battle scene from the Great Kadesh reliefs of Ramses II on the Walls of the Ramesseum.jpg
Battle scene from the Great Kadesh reliefs of Ramses II on the Walls of the Ramesseum
HorusEye.png
The Eye of Horus
Tjaru fortress-Gaurier 1929.tif
Autor: Zemanst, Licence: CC BY-SA 4.0
Archeologicky identifikovaná pevnost "Tjaru" u města El-Qantara, Egypt 18.-19. dynastie
Zawiyet Umm el-Rakham 09.JPG
Autor: Einsamer Schütze, Licence: CC BY-SA 3.0
Ramesside fortress at Zawiyet Umm el-Rakham
Fortress Buhen Lover Nubia hiero.png
Autor: Zemanst, Licence: CC BY-SA 4.0
Pevnosti v Egyptě ~1200 př.Kr. Zdroj:[1] Vol II. p.26
Mirgissa2-ombre-couleurs2.jpg
Autor: Franck MONNIER (monnierfranck@hotmail.com), Licence: CC BY 2.5
Reconstitution perspective de la forteresse haute de Mirgissa en Nubie, vue depuis le haut de la porte fortifiée nord (d'après les plans de jean vercoutter et une étude comparative avec les forteresses de la même période (Bouhen))
Semna-kouma.jpg
Barrière fortifiée de Semna et Kouma
The struggle of the nations - Egypt, Syria, and Assyria (1896) (14591710208).jpg
Autor: Internet Archive Book Images, Licence: No restrictions

Identifier: struggleofnation00maspuoft (find matches)
Title: The struggle of the nations - Egypt, Syria, and Assyria
Year: 1896 (1890s)
Authors: Maspero, G. (Gaston), 1846-1916
Subjects: History, Ancient Egypt -- History Syria -- History and antiquities Assyria -- History and antiquities
Publisher: London : S.P.C.K.
Contributing Library: Robarts - University of Toronto
Digitizing Sponsor: MSN

View Book Page: Book Viewer
About This Book: Catalog Entry
View All Images: All Images From Book
Click here to view book online to see this illustration in context in a browseable online version of this book.

Text Appearing Before Image:
accompany a Map of the lateRev. F. W. Hollands Journey, in the Quart. Stat., 1884, pp. 4-15). The site of Pakanana has, with much probability, been fixed by Conder (The Fortress of Canaan,in the Quart. Statements, 1883, pp. 175, 176; cf Tomkixs, The Fortress of Canaan, in the Quart.Statements. 1884, pp. 57-61) at El-Kenan or Khurbet-Kauaau, to the south of Hebron. Brugsch hadpreviously taken this name to indicate the country of Canaan (Geographisohe Inschrif ten, vol. i. pp. 59, SETI I. AND THE STUIAX CAMPAIGN OF THE TEAR I. ^tl position on the slope of a rocky liill, close to a small lake, and defended tlieapproaches to the vale of Hebron. It surrendered at the first attack, and byits fall the Egyptians became possessed of one of the richest provinces in thesouthern part of Kharu. This result having been achieved, Seti took thecaravan road to his left, on the further side of Gaza, and pushed forward at fullspeed towards the Hittite frontier. It was probably unprotected by any troops.
Text Appearing After Image:
. t^^Pie^U. JiVt^, lit. i»>.yi,d THE KETDKN OF THE NORTH WALL OF THE HYPOSTTLB HALL AT KARNAK, WHERE SETI I.REPBESENTS SOME EPISODES IN HIS FIRST UAMPAIGN. and the Hittite king was absent in some other part of his empire. Seti pillagedthe Amurru, seized lanuamu and Qodshu by a sudden attack, marched in anoblique direction towards the Mediterranean, forcing the inhabitants of theLebanon to cut timber from their mountains for the additions which he waspremeditating in the temple of the Theban Amon, and finally returned by thecoast road, receiving, as he passed tiirough their territory, the homage ofthe Phoenicians. His entry into Egypt was celebrated by solemn festivities.The nobles, priests, and princes of both south and north hastened to meet himat the bridge of Zalu, and welcomed, with their chants, both the king and 261, vol. ii. p. 51; cf. Lacth, TJeber Sethosit Triumphzu(i, pp. 337, 338), but Chabas rightly cod-teated this view (Voyage dun Egyplien, pp. 112, 113). W. Max Miill

Note About Images

Please note that these images are extracted from scanned page images that may have been digitally enhanced for readability - coloration and appearance of these illustrations may not perfectly resemble the original work.
Abydos-Bold-hieroglyph-G5.png
Hieroglyph from the Hieroglyphica sign list, rendered in Abydos Bold font.
Fortress of the Middle Kingdom, reconstructed under the New Kingdom ( about 1200 B.C.).jpg
Autor: UNESCO, Licence: CC BY-SA 3.0 igo
Fortress of the Middle Kingdom, reconstructed under the New Kingdom ( about 1200 B.C.). After the construction of the new dam it will be submerged by the waters. The Sudanese Antiquities Service will decide on its removal to a safe place.


Connected Open Heritage This file was made available as part of the Connected Open Heritage project. The project is led by Wikimedia Sverige in cooperation with UNESCO, Wikimedia Italia and Cultural Heritage without Borders and is financed by a project grant from the Culture Foundation of the Swedish Postcode Lottery. Wikimedia Sverige
Buhen - Fortress in the Middle and the New Kingdom( about 1200 B.C.).jpg
Autor: UNESCO, Licence: CC BY-SA 3.0 igo
Buhen - Fortress in the Middle and the New Kingdom( about 1200 B.C.)