2B16 Nona-K

2B16 Nona-K
Typ	houfnice/minomet
Místo původu	SSSR
Historie výroby
Konstruktér	Jurij Nikolajevič Kalačnikov[1]
Výrobce	Permský strojírenský závod V. I. Lenina (Motovilichinské závody)
Výroba	1986–1989
Vyrobeno kusů	186[1]
Základní údaje
Hmotnost	1200 kg[1]
Délka hlavně	2950 mm
Obsluha	5 osob
Ráže	120 mm
Náměr	-10° až +80°[1]
Odměr	±30°[1]
Kadence	10 výstřelů / min.[1]
Úsťová rychlost	367 m/s[1]
Maximální dostřel	12,8 km[1]

2B16 Nona-K (rusky 2Б16 «Нона-К» podle indexu GRAU) je sovětská tažená dělostřelecká zbraň ráže 120 mm s drážkovanou hlavní a kombinující výhody minometu a houfnice.^[1]

Roku 1981 byl v sovětské armádě zaveden samohybný minomet 2S9 Nona-S se 120 mm kanónem 2A51. Poté se objevil návrh na vytvoření tažené verze kanónu 2A51 a tak vznikla Nona-K. Jelikož šlo o přepracování existující zbraně, vývoj netrval dlouho. Testy prvního prototypu začaly v roce 1984 a o dva roky později začala sériová výroba. Roli tahačů vykonávaly nákladní automobily GAZ-66 a Ural-4320, ale tuto úlohu zvládl i lehčí terénní automobil UAZ-469/3151.

2B16 váží 1200 kg. K obsluze je potřeba pět vojáků. Minimální dostřel je 100 metrů, maximální pak 12,8 km.^[1]

• 2S9 Nona-S
• 2B18 Nona-M
• 2S17 Nona-SV
• 2S23 Nona-SVK
• 2B23 Nona-M1

• Obrázky, zvuky či videa k tématu 2B16 Nona-K na Wikimedia Commons