3. Masarykův okruh 1932
| Nemistrovský závod v sezóně 1932 | |
|---|---|
.jpg) Masarykův okruh | |
| Detaily závodu | |
| Datum | 4. září 1932 |
| Místo | Brno |
| Délka trati | 29,142 km (18,109 mil) |
| Délka závodu | 17 kol, 495,4 km (307,8 mil) |
| Počasí | mírný déšť |
| Pole position | |
| Pilot |  Louis ChironBugatti |
| Nejrychlejší kolo | |
| Pilot | Louis ChironBugatti |
| Čas | 14:49,9 min = 118,6 km/h (v 13. kole) |
| Stupně vítězů | |
| První | Louis ChironBugatti |
| Druhý |  Luigi FagioliMaserati |
| Třetí | Tazio NuvolariAlfa Romeo |
Třetí závod automobilů typu Grand Prix na Masarykově okruhu u Brna se uskutečnil v neděli 4. září 1932.[1] Tento závod byl 31. podnikem sezóny Grand Prix 1932, nebyl však zařazen do mistrovství Evropy automobilů 1932. Ten tvořily Grand Prix Itálie, Francie a Německa tzv. závody Grandes Épreuves (velké zkoušky).[2]
Startující vozy a jezdci
V III. ročníku závodu startovalo v silnější kategorii nad 1,5 l 10 vozů, ve slabší kategorii do 1,5 l jedenáct účastníků. Za favority byly považovány tovární týmy Alfa Romeo (Nuvolari, Borzacchini) a Maserati (Fagioli) proti týmu Bugatti (Chiron, Varzi a Lehoux). Němci neposlali svoje nejlepší závodníky na Mercedesech SSKL, chyběli tedy Stuck a von Brauchitsch, ale startovala zde poprvé žena, ve slabší kategorii do 1,5 l to byla Anne-Cecile Rose-Itier na Bugatti T37A. Na startu bohužel chyběl i Jiří Lobkowicz, který se 22. května 1932 zabil při závodu na berlínském Avusu, a také von Morgen, který zahynul na Nürburgringu 27. května 1932 při závodu Eifelrennen.[1] Celkový vítěz měl získat 80 000 korun a zlatou plaketu ČAMS, druhý 40 000 Kč a zlatou plaketu ČAMS, třetí 20 000 a zlatou plaketu ČAMS, čtvrtý 15 000. Pro první tři ve skupině slabších vozů do 1,5 l byly ceny 15 000 a stříbrná plaketa ČAMS, 10 000 a stříbrná plaketa ČAMS, 5 000 Kč a stříbrná plaketa ČAMS. Za nejrychlejší kolo ve skupině 1 a 2 byla ještě vyplacena cena T. Baťy po 5 000 Kč.[3]
Na třetí ročník závodu na Masarykově okruhu se přišlo podívat rekordních 200 000 diváků. Závod se jel zprvu za mírného deště, který v polovině závodu ustal, ale v závěru déšť opět zesílil a dojíždělo se v lijáku. To zpomalilo jízdní časy, a proto nebyly dosaženy rychlosti z roku 1931. Ročník 1932 byl nejpomalejším závodem před druhou světovou válkou, déšť a kluzká vozovka vykonaly své.[4] Za hlavního favorita byl považován Tazio Nuvolari, který v době konání závodu měl již zajištěn titul v evropském šampiona 1932, a po Chironovi nejpopulárnější účastník závodů na brněnském okruhu. Nuvolari však brněnský okruh, jako jediný velký evropský závod, jehož se kdy zúčastnil, nikdy nevyhrál.[1]
Mimo nestálého počasí byla jediným záporem závodu naprosto nemožná místní rozhlasová služba brněnského okruhu, která po větší část závodu vůbec neexistovala a za níž nese plnou odpovědnost pražský Radiojournal. Tato trapná kapitola se nezvrhla ve skandál jen dík dramatickému a vzrušujícímu průběhu závodu, byť obecenstvo na hlavní tribuně oprávněně projevovalo nespokojenost častým hvízdotem, jak trefně uvedly brněnské Lidové noviny.[3]
.jpg)
Startující vozy a jezdci silnější skupiny
| St. č. | Jezdec | Stáj | Značka a typ vozu | Zdvihový objem (l) | |
|---|---|---|---|---|---|
| 2 | Louis Chiron | Automobiles E. Bugatti | Bugatti Type 51 | 2.3 | R-8 |
| 4 | Tazio Nuvolari | Scuderia Ferrari | Alfa Romeo 8C Monza | 2.3 | R-8 |
| 6 | Baconin Borzacchini | Scuderia Ferrari | Alfa Romeo Tipo B/P3 | 2.6 | R-8 |
| 8 | Antonio Brivio-Sforza | Scuderia Ferrari | Alfa Romeo 8C Monza | 2.3 | R-8 |
| 12 | Marcel Lehoux | M. Lehoux | Bugatti Type 51 | 2.3 | R-8 |
| 14 | Guy Bouriat | Automobiles E. Bugatti | Bugatti Type 51 | 2.3 | R-8 |
| 18 | Josef Šťastný | J. Šťastný | Bugatti Type 35B | 2.3 | R-8 |
| 22 | Jan Kubíček | J. Kubíček | Bugatti Type 35B | 2.3 | R-8 |
| 24 | Achille Varzi | Automobiles E. Bugatti | Bugatti Type 51 | 2.3 | R-8 |
| 28 | Luigi Fagioli | Officine Alfieri Maserati | Maserati 8C 3000 | 3.0 | R-8 |
Startovní rošt
| 1. řada | Pos. 1 | Pos. 2 | |
|---|---|---|---|
| 2 Chiron | 4 Nuvolari | ||
| 2. řada | Pos. 3 | ||
| 6 Borzacchini Alfa Romeo | |||
| 3. řada | Pos. 4 | Pos. 5 | |
| 8 Brivio Alfa Romeo | 12  LehouxBugatti | ||
| 4. řada | Pos. 6 | ||
| 14 Bouriat Bugatti | |||
| 5. řada | Pos. 7 | Pos. 8 | |
18  ŠťasnýBugatti | 22 Kubíček Bugatti | ||
| 6. řada | Pos. 9 | ||
| 24 Varzi Bugatti | |||
| 7. řada | Pos. 10 | ||
| 28 Fagioli Maserati |
Průběh závodu
Vozy nad 1500 ccm
Závod byl odstartován v 10:30 h dopoledne. Po startu se ujal vedení Borzacchini startující z 2. řady před Chironem a Nuvolarim. Byl to vlastně závod mezi vozy Bugatti a Alfa Romeo, ostatní měli být pouze do počtu, ale závod se v dalších kolech vyvíjel jinak. Na konci prvního kola projely vozy v pořadí Borzacchini (Alfa Romeo), Chiron (Bugatti), Nuvolari (Alfa Romeo), následované s větším odstupem Fagiolim (Maserati) a Briviem (Alfa Romeo). Mezi touto vedoucí skupinou byla znatelně dlouhá mezera, než dorazili Varzi a Bouriat, poté Kubiček a Šťastný. Ve druhém kole postoupil do čela "italský snědý ďábel, létající Mantovan" Nuvolari, který se s mokrou vozovkou vyrovnával nejlépe a brzy převzal čelní pozici. Držel se ve vedení až do 9. kola.[5] V čele jezdili Nuvolari, Borzacchini, Chiron, Fagioli a Brivio. Chiron proti čtyřem Italům, jedna Bugatka proti třem Alfám Romeo a jednomu Maseratimu.[6]
.jpg)
V 10. kole došlo k zásadní změně. Nuvolari, přestože na konci 9. kola tankoval a nějaký čas ztratil, jel i nadále v čele s pohodlným náskokem přes 2 minuty. V Pisárkách však vyjel z trati do pytlů s pískem. Než se "vyhrabal" a opravil magneto, klesl na 3. místo za Chirona a Fagioliho, protože druhý Borzacchini zastavil na konci 9. kola v depu pro poruchu diferenciálu a brzd a odstoupil. Když už jel Nuvolari o kolo zpět dojel i vedoucího Chirona v ostrovačických serpentinách. Oba šampioni byli tedy na trati v těsném závěsu a Nuvolari se očividně se svou pozicí nemohl smířit, protože na Chirona podniknul nekompromisní předjížděcí manévr, který málem vyřadil oba vozy, dokonce prý Chirona svojí Alfou popostrčil.[5] O dvě kola později znovu vyjel z trati a přerazil pár patníků. Pro potíže se zapalováním (magneto) byl nucen několikrát zastavit v depu. Tím byl jeho osud zpečetěn.[7]
Po absolvování 17. kola projel vítězně cílem Louis Chiron a zaznamenal v Brně druhé vítězství za sebou. Druhý dojel se ztrátou přes 5 minut Fagioli a na 3. místě smolař Nuvolari s téměř půlhodinovou ztrátou. Posledním klasifikovaným jezdcem byl Brivio na 4. místě.[3] Josef Šťastný ujel rovněž předepsaných 17 kol, ale dosáhl cíle po překročení časového limitu 45 minut a nebyl tedy na 5. místě klasifikován. Chiron absolvoval závod v čase 4:37:29,7 h a v průměrné rychlosti 107,1 km/h. Zajel i nejrychlejší kolo závodu časem 14:49,4 min (118,6 km/h), to bylo v 13. kole závodu. Pro Nuvolariho bylo slabou útěchou, že zajel v lijáku nejrychlejší sedmé kolo za 16:22,8 min, což mu vyneslo zvláštní cenu Čeňka Junka za nejrychlejší 7. kolo v závodě (5 000 korun).[8]
Vítězství Chirona bylo velkým překvapením, protože po celou sezonu sbíral ve velkých závodech umístění spíše pod stupni vítězů (6. v Tunisu, 5. na Eifelu, 6. v Itálii, 4. ve Francii) a nebo přímo nedojel do cíle (Monako, Nimes). Bojoval nerovný boj s rychlejšími vozy a se štěstím v něm (lépe řečeno neštěstím Italů) zvítězil.[6]
| Pořadí | St. č. | Jezdec | Stáj | Značka a typ vozu | Motor | Kola | Čas/stav | Ztráta | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | 2 | Louis Chiron | Automobily Ettore Bugatti | Bugatti T51 | 2.3 | R-8 | 17 | 4:37:29,7 h | |
| 2. | 28 | Luigi Fagioli | Officine Alfieri Maserati | Maserati 8C 3000 | 3.0 | R-8 | 17 | 4:42:30,5 h | + 5:00,8 min |
| 3. | 4 | Tazio Nuvolari | Scuderia Ferrari | Alfa Romeo 8C Monza | 2.3 | R-8 | 17 | 5:06:20,1 h | + 28:50,4 min |
| 4. | 8 | Antonio Brivio-Sforza | Scuderia Ferrari | Alfa Romeo 8C Monza | 2.3 | R-8 | 17 | 5:08:03,7 h | + 30:34,0 min |
| DNC | 18 | Josef Šťastný | J. Šťastný | Bugatti | 2.3 | R-8 | 17 | překročen max. čas | |
| DNF | 6 | Baconin Borzacchini | Scuderia Ferrari | Alfa Romeo Tipo B/P3 | 2.3 | R-8 | 9 | diferenciál, brzdy | |
| DNF | 14 | Guy Bouriat | Automobily Ettore Bugatti | Bugatti T51 | 2.3 | R-8 | 6 | zapalování | |
| DNF | 12 | Marcel Lehoux | M. Lehoux | Bugatti T51 | 2.3 | R-8 | 6 | zapalování | |
| DNF | 22 | Jan Kubíček | J. Kubíček | Bugatti T35B | 2.3 | R-8 | 3 | vadné kolo | |
| DNF | 24 | Achille Varzi | Automobily Ettore Bugatti | Bugatti T51 | 2.3 | R-8 | 2 | poranění oka | |
Poznámka
- DNC... neklasifikovaní jezdci pro překročení časového limitu (max. 45 min za vítězem)
- DNF... neklasifikovaní pro malou ujetou vzdálenost
- R-8... řadový osmiválcový motor
Vítěz Chiron s vavřínovým věncem a Eliška Junková (Masarykův okruh 1932)
Vozy do 1500 ccm
Závod se jel na 15 kol v celkové délce závodu 437,13 km. Start kategorie do 1500 ccm byl po 3 minutách po startu skupiny silnějších vozů. Jediná žena na startu francouzská závodnice Anne-Cecile Rose-Itier měla již na startu potíže a po odmávnutí startérem vyjela na trať velmi pomalým tempem, aby po 2. kole zastavila v depu a ze závodu pro poruchu motoru odstoupila.
.jpg)
V čele po 1.kole byl Veyron (Maserati), pak Ernesto Maserati a Burggaller (Bugatti), s odstupem houževnatý Maďar Hartmann (Bugatti) a pak dlouho nic. Potom projel Sojka (Bugatti), po něm Hošťálek se "Z" a na úplný závěr madam Itier (Bugatti). Po 2.kole se ujal vedení Maserati před Burggallerem a Veyronem, kteří zastavili v boxech se znečištěnými svíčkami. Následovali Hartmann, Sojka, Simons, Szczyzycki, Macher, Konečnik a Hošťálek, zatímco mme. Itier odstoupila s defektem motoru. Po 5. kole jezdili v čele této skupiny Burggaller, Maserati, Veyron a Sojka, kteří mezitím zvýšili svůj náskok před zbývajícími vozy. Obzvláště bitva mezi Burggallerem a Maseratim byla tvrdá, když se v malém odstupu pronásledovali po trati. Maserati se znovu a znovu snažil překonat Bugatti, ale neuspěl.[8]
Na konci osmého kola musel Burggaller zastavit v boxech pro palivo. To byl okamžik, kdy se Maserati konečně mohl posunout na první místo vozů skupiny a přes Burggallerovu snahu později Ital vedení nepřepustil. Veyron se propracoval zpět na třetí místo, zatímco Hartmann byl nyní čtvrtý a se Sojkou střídavě bojoval o čtvrté místo. Hošťálek pro závadu na motoru v tomto kole odstoupil. Simons po 10.kole odstoupil se zadřeným spojkovým ložiskem. Nemohl vyřadit třetí rychlostní stupeň, zničil si brzdy a nakonec závod vzdal.
Vozy této skupiny po 11. kole udržely v čele pořadí Maserati, poté Burggaller a po značném odstupu Veyron. Sojka držel stabilní tempo z předchozích kol a v 11. kole se dokázal posunout na čtvrté místo, když Hartmann s mechanickým problémem zastavil v boxech. Za Hartmannem jely dva vozy Wikov Szczyzyckého a Konečnika. Pořadí vozů skupiny 2 zůstalo nezměněno až do posledního kola, kdy si osud zahrál s vedoucím Maseratim. Těsně před první zatáčkou za Žebětínem si Ital všiml, že na jeho voze není něco v pořádku. Zastavil, vystoupil z vozu ven a snažil se chybu rychle napravit. Chtěl pokračovat, než ho předjede blížící se Burggaller. Znovu vyrazil na trať, ale po ujetí sotva 20 metrů vyšlehly z jeho motoru jasné plameny a donutilo ho znovu zastavit. Sotva Maserati s pomocí statečných diváků uhasil plameny, projel kolem Burggaller. Mnoho času pak ztratil při opravě karburátoru, zatímco Veyron a Sojka projeli také kolem. Maserati nakonec dokázal dokončit závod na čtvrtém místě, morálním vítězem však zůstal, byť se vyskytly názory, že by měl být diskvalifikován, protože k opravě vozu použil snad nářadí nevezeného sebou.[7] Macher ve svém unaveném DKW skončil na pátém místě.[8] Adolf Szczyzycki obsadil výborné 6. místo v čase 5:12:19,4 h a v průměrné rychlosti 84 km/h. Poprvé v tříleté historii závodů na Masarykově okruhu dojel do cíle a byl klasifikován československý jezdec na československém automobilu. Získal za svůj výkon putovní cenu ministerstva národní obrany (MNO) a Autoklubu RČs. za nejlepší výkon československého vozu, čestnou cenu místopředsedy ČAMS dr. O. Šulce, bronzovou plaketu ČAMS a plaketu MNO. Druhý vůz řízený Konečníkem dojel na 7. místě v čase 5:24:40,4 h, těsně po časovém limitu, a proto nemohl být klasifikován.[1] Do III. ročníku závodu na Masarykově okruhu se přihlásil také František Hošťálek (st. č. 60) se Z 13 (1,5 l), ale ani on neměl v Brně štěstí. Odpadl pro poruchu motoru po 8. kole z 15 vypsaných.[7]
Vítězný Burggaller dosáhl průměrné rychlosti 96,6 km/h a také zajel v 11. kole nejrychlejší kolo této skupiny v čase 16:44,4 min (104,4 km/h). Bruno Sojka zopakoval svůj loňský úspěch a opět obsadil 3. místo. Dosáhl tak nejlepšího výkonu a času československého jezdce na Masarykově okruhu v roce 1932.[9]
| Pořadí | St. č. | Jezdec | Stáj | Značka a typ vozu | Motor | Kola | Čas/stav | Ztráta | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | 68 | Ernst Günther Burggaller | EG Burggaller | Bugatti T51A | 1.5 | R-8 | 15 | 4:31:28,7 h | |
| 2. | 66 | Pierre Veyron | P. Veyron | Maserati 26 | 1.5 | R-8 | 15 | 4:45:42,4 h | + 14:13,7 min |
| 3. | 40 | Bruno Sojka | B. Sojka | Bugatti 37A | 1.5 | R-4 | 15 | 4:47:57,7 h | + 16:29,0 min |
| 4. | 72 | Ernesto Maserati | Officine Alfieri Maserati | Maserati 4 CTR 1100 | 1.1 | R-4 | 15 | 5:10:11,8 h | + 38:43,1 min |
| 5. | 36 | Gerhard Macher | G. Macher | DKW | 0,8 | R-2 | 15 | 5:11:13,7 h | + 39:45,0 min |
| 6. | 54 | Adolf Szczyzycki | A. Szczyzycki | Wikov 7/28 SS | 1.5 | R-4 | 15 | 5:12:19,4 h | + 40:50,7 min |
| DNC | 56 | Jaroslav Konečnik | Továrna Wikov | Wikov 7/28 SS | 1.5 | R-4 | 14 | překročen max. čas | |
| DNF | 74 | László Hartmann | L. Hartmann | Bugatti T37A | 1.5 | R-4 | 13 | mechanická porucha | |
| DNF | 46 | Hans Simons | Závodní tým PiLeSi (Pietsch, Lewy, Simons) | Bugatti T37A | 1.5 | R-4 | 10 | zadřené spojkové ložisko | |
| DNF | 60 | František Hoštálek | F. Hošfálek | Z 13 | 1.5 | R-8 | 8 | závada motoru | |
| DNF | 44 | Anne-Cecile Rose-Itier | A.-C. Rose-Itier | Bugatti T37A | 1.5 | R-4 | 2 | závada motoru | |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Grand Prix automobile de Tchécoslovaquie 1932 na francouzské Wikipedii.
- ↑ a b c d ČÍŽEK, Zdeněk ing. Grand Prix Brno. 1. vyd. Praha: NADAS, 1978. 200 s. S. 20-23, 170.
- ↑ EZTRODT, Hans. EUROPEAN CHAMPIONSHIP 1932 [online]. Leif Snellman, Hans Etzrodt, 2008-11-19 [cit. 2024-01-17]. Dostupné online.
- ↑ a b c JANATKA, J.M. Chiron definitivně vítězem Ceny presidentovy. Lidové noviny. 1932-09-05, roč. 40, čís. 448, s. 1-3. Dostupné online.
- ↑ TOMINO, -. Zaprášená historie okruhu v Brně [online]. Petroldriver, 2020-07-06 [cit. 2024-01-18]. Dostupné online.
- ↑ a b NORSKÝ, Aleš. Brněnský okruh 1930-1932 [online]. formule.cz, 2013-08-12 [cit. 2024-01-18]. Dostupné online.
- ↑ a b HEINZ, Vilém. Největší sensace evropské automobilové sezony - vítězství Chirona a odpadnutí Alfa Romeo. Pondělí Národních listů a Národa. 1932-09-05, roč. 72, čís. 36, s. 1, 5. Dostupné online.
- ↑ a b c RONOVSKÝ, V. Masarykův okruh. Auto. Září 1932, roč. 14, čís. 9, s. 447–449. Dostupné online.
- ↑ a b c ETZRODT, Hans. III MASARYKŮV OKRUH [online]. Leif Snellman, Hans Etzrodt, 2018-09-01 [cit. 2024-01-17]. Dostupné online.
- ↑ VANĚK, Jiří PhDr. III. ročník automobilových závodů Masarykův okruh [online]. Brno: Internetová encyklopedie dějin Brna, Muzeum města Brna, 2019-09-03 [cit. 2024-01-17]. Dostupné online.
Literatura
- SKOŘEPA, Miloš: Dějiny automobilových závodů, Praha: Olympia, 1. vyd., 1973, 320 s.
- HANZELKA, Boleslav. Vozy Velkých cen. Praha: SNTL, 1. vyd., 1974. 257 s.
- ZAVŘEL, Zdeněk. DOSKOČILOVÁ, Alena. Historie automobilových závodů 1930-2000. Praha: Computer Press, 1. vyd. 2001, 147 s., ISBN 80-7226-449-4
- SIRNÝ, Aleš. Masarykův okruh 1930—1937 - Historie nejslavnější éry automobilového závodění v Československu. Brno: Host ,1. vyd. 2022, 256 s., ISBN 978-80-275-1059-7
- OLŠANSKÝ Milan. OLŠANSKÝ Bohumil: Prvních osm: Masarykův okruh 1930-1949. Brno: AGM-Gomola , 1. vyd., 1995, 96 s., ISBN 80-900594-6-5
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu 3. Masarykův okruh 1932 na Wikimedia Commons - Masarykův okruh Brno 1932 na youtube.com
- 1932 Masaryk Grand Prix na motorsportmagazine.com
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
_crowned.svg)
Autor: F l a n k e r, Licence: CC BY-SA 2.5
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
.svg)
Masarykův okruh, vítěz Louis Chiron na Bugatti. Projíždí zatáčku v Pisárkách (1932)
Chiron (Bugatti T51) a Nuvolari (Alfa Romeo 8C Monza) v ostrovačických serpentinách na Masarykově okruhu 1932
Wikov 7/28 Sport, Adam Szczyzycki na Masarykově okruhu při průjezdu zatáčky nad Žebětínem (Auto, listopad 1932)
Masarykův okruh (1932)
Mapka Masarykova okruhu (1930-1937)
.jpg)
Autor: neznámý (unknown), Licence: CC BY 4.0
Vítěz závodu Louis Chiron s vavřínovým věncem a Eliška Junková (Masarykův okruh 1932)
Autor: neznámý (unknown), Licence: CC BY 4.0
Startovní rošt před startem závodu na Masarykově okruhu 1932. V první řadě Chiron (Bugatti, st. č. 2) a Nuvolari (Alfa Romeo)