4. armádní sbor (rakousko-uherská armáda)

4. armádní sbor
Velitelství 4. armádního sboru v Budapešti (dnes sídlo Úřadu předsedy vlády Maďarska)
Země	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Existence	1883 - 1918
Vznik	1. ledna 1883
Zánik	1918
Posádka	Budapešť
Účast
Války	První světová válka

4. armádní sbor byl na přelomu 19. a 20. století vyšší vojenskou jednotkou rakousko-uherské armády s působností pro větší část Uher (dnes Maďarsko) a oblast Vojvodiny (dnes Srbsko). Sborové velitelství sídlilo v Budapešti. Za první světové války byl 4. armádní sbor nasazen na východní frontě a později v Itálii.

4. armádní sbor (4. Korpskommando) vznikl k datu 1. ledna 1883 reorganizací rakousko-uherské armády a rozdělením dosavadních oblastních velitelství pro jednotlivé korunní země. Čtvrtý armádní sbor s působností pro centrální část Uher a oblast Vojvodiny měl sídlo v Budapešti. Dalšími sbory pro Uherské království byl 5. armádní sbor v Prešpurku, 6. armádní sbor v Košicích a 7. armádní sbor v Temešváru. Sborové velitelství sídlilo v objektu bývalého karmelitánského kláštera (Színház utca 7, dnes sídlo Úřadu předsedy vlády). Ke 4. armádnímu sboru patřily 31. a 32. pěchotní divize v Budapešti, 10. jezdecká divize v Budapešti, 4. dělostřelecká brigáda v Budapešti.^[1] Doplňovacími okresy byly Budapešť, Kaposvár, Kecskemét, Pécs, Székesfehérvár, Szolnok, dále pak Novi Sad, Sombor a Subotica v dnešním Srbsku. Velení 4. armádního sboru byly podřízeny dvě posádkové nemocnice v Budapešti a pět útvarových nemocnic (Kaposvár, Kecskemét, Pécs, Székesfehérvár, Sombor). Pod 4. sbor spadala také posádková věznice v Budapešti.^[2]

Za první světové války byl 4. sbor nasazen na srbskou frontu, již na podzim 1914 byl přesunut na východní frontu, kde byla začleněn do 2. armády generála Böhm-Ermolliho.^[3] Jednotky sboru se zúčastnily bojů v Haliči, v důsledku početních ztrát byly zbytky sboru spolu s dalšími jednotkami transformovány do armádní skupiny Hordt (1916). V závěru války bojoval 4. sbor na italské frontě a zúčastnil se bitev na Soči. Po odchodu většiny jednotek sboru na frontu zůstala v Budapešti nadále vojenská posádka, v jejímž velení se v průběhu války vystřídali generálové Josef Seipka (1914–1915), hrabě Franz Marenzi (1915–1916), Stefan Bogat (1916–1918) a nakonec v říjnu 1918 krátce baron Géza Lukachich.^[4]

• 1883–1886 generál jezdectva Leopold baron von Edelsheim-Gyulai
• 1886–1890 generál jezdectva Nikolaus hrabě Pejacsevich z Veröcze
• 1890–1905 polní zbrojmistr Rudolf Ferdinand princ z Lobkowicz
• 1905–1908 generál jezdectva Alexander hrabě von Uexküll-Gyllenband
• 1908–1909 generál pěchoty Hubert baron von Czibulka
• 1909–1912 polní zbrojmistr Viktor Schreiber
• 1912–1915 generál jezdectva Karl Tersztyánszky von Nádas
• 1915–1916 generál pěchoty Albert Schmidt von Georgenegg
• 1916–1917 generál pěchoty Theodor Hordt
• 1917–1918 generál jezdectva Alois kníže von Schönburg-Hartenstein
• leden až únor 1918 polní podmaršál Josef Hrozny von Bojemil (prozatímní velitel)
• únor až březen 1918 polní podmaršál Theodor Bekic von Bovic (prozatímní velitel)
• 1918 generál jezdectva Alois kníže von Schönburg-Hartenstein
• 1918 polní zbrojmistr Arpád Tamásy von Fogaras

• Kais. Königl. Militär Schematismus, Vídeň, 1883–1889 dostupné online
• Schematismus für das k.u.k. Heer und für die k.u.k. Kriegsmarine, Vídeň, 1890–1914 dostupné online
• Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády na webu austro-hungarian army