45. pěší pluk

Pluk byl založen 25. 1. 1682 patentem císaře Leopolda I. jako Trauttmansdorf zu Fuß. Označení IR 45 ( Infanterie Regiment No. 45 ) získal pluk při zavedení plukovních čísel v roce 1769.

Historie pluku

Po založení se pluk roku 1684 účastnil obléhání Ofenu kde ztratil ca 300 mužů. V roce 1686 se pluk žádných významných vojenských akcí neúčastnil. Při pádu Bělehradu roku 1690 byl pluk skoro zcela zničen (ztráta ca 1800 mužů ^[1]). Roku 1699 by uzavřen mír s Turky. V počátku války o Španělské dědictví byl pluk umístěn v uherských posádkách, kde se doplňoval. Od roku 1706 do roku 1711 se pluk účastnil bojů proti maďarským povstalcům. V letech 1716-1718 se pluk účastnil bojů proti Turkům. Od roku 1719 se pluk podílel na výstavbě pevnosti Esseg. V době míru byl pluk umístěn v Uhrách. Roku 1728 byli všichni zedníci, zámečníci a tesaři odesláni ke stavbě pevnosti Bělehrad. V roce 1730 byl pluk převelen do Itálie, kde měl za úkol potlačit vzpouru. Po ukončení úkolu byl pluk převelen zpět do Uher. V roce 1733 byl pluk opět převelen do Itálie. Po třech letech se vrátil zpět do Uher. Zde byl přidělen k jednotkám velícího prince Josef Friedrich z Sachsen-Hildburghausen. V roce 1741 byl pluk soustředěn v Tyrolích a do války o rakouské dědictví nezasáhl. Roku 1743 se pluk přesunul do Itálie, kde se účastnil bojů proti Španělsku a království obou Sicílií. V roce 1747 nebyly žádné významné bitvy. V roce 1750 byl pluk převelen do Vídně. Během sedmileté války se pluk účastnil různých bitev a v roce 1759 byl přidělen k hlavní armádě, ale k žádné významné bitvě nedošlo. V roce 1760 byl pluk přidělen k jednotce, která měla zaútočit na Berlín. V roce 1761 byl pluk u jednotek ve Slezsku, ale neúčastnil se žádné z bitev. V roce 1763 byl uzavřen mír. V roce 1772 měl pluk rozkaz k vykonání přehlídky před císařem a spoluvládkyní. Přehlídka dopadla ke spokojenosti obou vládců. Ve válce o bavorské dědictví v letech 1778 – 1779 nedošlo k významným bitvám a prováděly se pouze taktické přesuny. V roce 1792 zaútočila Francie na Sardinské království a to se obrátilo s prosbou o pomoc na Rakousko. Roku 1793 byl pluk přidělen k armádě hraběte Wurmsera na horním Rýnu. V letech 1793 – 1794 se pluk účastnil různých bitev proti Francii. V průběhu roku 1795 nedošlo k žádným významnějším bitvám. V roce 1796 byl pluk přidělen k italské armádě a zde se účastnil prvního pokusu o osvobození pevnosti Mantua. Tento pokus se nezdařil. Následně byl pluk přidělen k jednotkám, které chránily Tyroly. Pluk se zúčastnil bitev u Mazzetta, Rivolli, Lugana). Po podepsání míru byl pluk odvelen do Benátska do území Montagnana. V roce 1799 byl pluk přidělen k italské armádě. V roce 1801 byl pluk přesunut do posádek v Grazu a Leobenu.

Po prohrané válce s Napoleonem byl pluk v roce 1809 z důvodu odzbrojení zrušen.

V roce 1816 byl puk obnoven jako Infanterieregiment Erzherzog Joseph Ferdinand Nr.45.^[2][3]

Organizace

Roku 1687 zrušeni pikenýři a pěší vojsko bylo vybaveno mušketami.

• 1747 – u pěšího vojska zavedena bílá uniforma.
• 1750 – zaveden nový předpis pro cvičení jednotek.
• 1770 – vydán nový cvičební řád a složení pluků.
• 1802 – zrušena celoživotní vojenská služba a nahrazena 10letou službou u pěších vojsk.

Egalizační barva

V roce 1765 – purpurová červeň a knoflíky žluté.

Posádky pluku

• 1729 Esseg, Bělehrad
• 1730 Pavia, Cremona, Bělehrad, Temešvár
• 1731 Pavia, Cremona, Esseg
• 1732 Perovaraždin, Temešvár, Esseg
• 1733 Bělehrad, Korutany
• 1735 Costa, Villa Mazarno, Cornio, Fratta
• 1736 Esseg
• 1742 Bregenz, Philippsburg, Ehrenberg, Kufstein, Charnitzpass
• 1746 Benátky, Korsika
• 1748 Novi, San Fiorenzo, Pavia
• 1749 Pavia
• 1750 – 1751 Vídeň
• 1752 – 1754 Žatec
• 1755 – 1757 Sedmihradsko, Krostadt
• 1758 – 1775 Hermannstadt, Karlsburg, Kronstadt
• 1775 – 1778 Leonberg, Bruck a d. Mur, Leoben, Knittelfeld, Judenburg a Leibnitz
• 1778 – 1779 Praha
• 1779 – 1789 Graz, Leoben, Leibnitz
• 1789 – 1790 Glina
• 1790 – 1797 Leoben, Bruck a/d. Mur, Judenburg
• 1798 – 1806 Leoben, Gran, Zara, Spalato
• 1806 – 1809 Leoben
• 1809 – Graz, Salcburk
• 1914 – Przemyśl, Travnik, Sanok

Významné bitvy

• Osmansko-habsburské války

1684/1686 obléhání města Ofen

1685 bitva u Granu

1687 Bitva u Nagyharsány

1691 Bitva u Slankamenu

1696 bitva u Olasche

1697 Bitva u Zenty

• Válka o španělské dědictví

1702 obléhání Landau

1704 bitva u Schelenbergu

obléhání Ulmu

obléhání Landau

• Rakousko-turecká válka (1716-1718)

1716 Bitva u Petrovaradína

obléhání Temešváru

1717 bitva u Bělehradu

• Válka o rakouské dědictví

1746 Piacenza

La Bochetta

1748 bitva u Savony

bitva u Varragia

• Sedmiletá válka

1757 Bitva u Vratislavi

Bitva u Leuthenu

1758 bitva u Hochkirchu

1760 bitva u Torgau

• Válka o bavorské dědictví
• Válka proti Turkům

1789 Bitva o Bělehrad

• První koaliční válka s Francií

1793 obléhání pevnosti Mainz

• Válka druhé koalice (1798-1802)

1799 obléhání pevnosti Mantua

bitva u Marenga

bitva u Novi

bitva u Mondovi

1800 obléhání Savony

bitva u Marengy

Majitelé pluku

• 1682 – Zikmund Jáchym z Trauttmansdorffu
• 1682 – 1710 Karel Theodor Otto ze Salmu
• 1710 – 1761 Jindřich Josef Daun
• 1761 – 1767 Vilém hrabě O'Kelly
• 1767 – 1776 Ferdinand Friedrich sv. pán von Büllow
• 1776 – 1806 Franz von Lattermann
• 1806 – 1809 Tiery sv. pán de Vaux

Velitelé jednotky

Související články

• Seznam pěších pluků císařsko-habsburské armády

Literatura

• DRAGONI VON RABENHORST, Alfons, ed. Geschichte des k.u.k. Infanterie-Regimentes Prinz Friedrich August Herzog zu Sachsen Nr. 45: von der Errichtung bis zur Gegenwart.. Brünn: Selbstverlag des Regimments, 1897.. ff|http://kramerius.nkp.cz/kramerius/MShowPageDoc.do?id=4253335

Reference