5. Masarykův okruh 1934

Československo Grand Prix Masarykova okruhu 1934
Nemistrovský závod v sezóně 1934
Masarykův okruh
Masarykův okruh
Detaily závodu
Datum30. září 1934
MístoBrno
Délka trati29,142 km (18,109 mil)
Délka závodu17 kol, 495,4 km (307,8 mil)
Počasíslunečno
Pole position
PilotMaďarské království László HartmannBugatti
Nejrychlejší kolo
PilotItalské království Luigi FagioliMercedes-Benz
Čas13:17,2 min = 131,6 km/h (v 12. kole)
Stupně vítězů
PrvníNěmecká říše Hans StuckAuto Union
DruhýItalské království Luigi FagioliMercedes-Benz
TřetíItalské království Tazio NuvolariMaserati

Pátý závod automobilů typu Grand Prix na Masarykově okruhu u Brna se uskutečnil v neděli 30. září 1934.[1] Tento závod byl 30. podnikem sezóny Grand Prix 1934, nebyl zařazen mezi tzv. závody Grandes Épreuves (velké zkoušky). Ten tvořily Grand Prix Monaka, Francie, Německa, Belgie, Itálie a Španělska. Mistrovství Evropy automobilů nebylo asociací AIACR (pozdější FIA) pro tento rok vypsáno.[2] Tichý boj mezi ČAMS a AKRČs o status Velké ceny uvázl na mrtvém bodě, a i proto v mezinárodním kalendáři dostávaly přednost oficiální Grand Prix. Pouhý týden před brněnským závodem se konala Velká cena Španělska a týden po Brně se konal v Anglii II. ročník Donington Park Trophy.[3]

Startující vozy a jezdci

Tento závod uspořádaný Československým automobilovým klubem pro Moravu a Slezsko (ČAMS) si již vydobyl pevné místo v každoročním kalendáři AIACR mezinárodních automobilových závodů Grand Prix. Mezinárodní sportovní komise CSI asociace AIACR (pozdější FIA) vytvořila pro závody typu Grand Prix nová pravidla. Formule byla nazývána jako formule 750 kg. Maximální hmotnost vozu musela být (bez chladicí kapaliny, pohonných hmot, náhradního kola, pneumatik a jezdce) do 750 kg.[1] Zasedající autority v AIACR v Paříži se bláhově domnívaly, že konstruktéry donutí používat lehčí a slabší motory a zarazí tím narůstající rychlosti vozů.[3]

Rozložení sil v závodním poli se oproti minulým rokům zásadně změnilo. Mercedes-Benz se po tříleté hibernaci oficiálně vrátil na scénu a spolu s ním do té doby veřejnosti ne zcela známá značka Auto Union. Obě automobilky těžily z výhod náklonnosti říšského kancléře Adolfa Hitlera, který zvolil prostředí rychlých kol jako jednu z možností, jak vyzdvihnout technickou zdatnost Německa. Tento rok bývá označován za nástup německých "stříbrných šípů".[3]

Obě německé automobilky (Mercedes-Benz a Auto Union) vyslaly do Brna tovární týmy po 3 vozech. Konkurovat jim měly vozy stájí Scuderia Ferrari (3 vozy Alfa Romeo), Maserati (2 vozy) a Bugatti (2 vozy). Zbytek startovního pole tvořili soukromí jezdci, mezi nimiž byli i 3 Češi (původně měli být 4, ale Brázdil v tréninku smrtelně havaroval) na starších Bugatkách (Zdeněk Pohl, Jan Pavlíček a František Holešák). V tréninku si Tazio Nuvolari vyzkoušel Auto Union typ A v úvaze, že přestoupí z Maserati na dítě Ferdinanda Porscheho.[4] Benito Musolini prý vyslovil rezolutní ne. Nuvolari jezdil za továrnu Auto Union až od poloviny sezony 1938.[5] Nejlepšího času v měřeném tréninku dosáhl Hans Stuck, když okruh obkroužil v rekordu za 14:08,1 min.[4]

Již trénink byl poznamenám tragickou událostí. První oběť na životě si vyžádal Masarykův okruh 28. září 1934. V ranních hodinách 2 hodiny před oficiálním pátečním tréninkem zahynul před Ostrovačicemi v místě zvaném U kříže úplný nováček, povoláním automechanik[6] 29-letý Josef Brázdil (st. č. 24) z Bratislavy[7] (původem z Holešova) v troskách svého nového vozu Maserati 6C-34. Při rychlosti 200 km/h mu snad praskla přední pneumatika, sjel levými koly do příkopu, vůz doslova vyletěl z tratě, šestkrát se překotil, přerazil dva stromy a při tom se roztrhl na dva kusy, které dopadly daleko od sebe. Brázdil byl vyhozen velkým obloukem z vozu a při dopadu na zemi utrpěl mnohonásobná smrtelná zranění, kterým na místě podlehl.[8] Brázdil si pořídil vůz prostřednictvím svých mecenášů, přítele Štefana Marciše a Marcišovy velmi zámožné americké snoubenky. Celá transakce byla provedena přímo u firmy Maserati v Bologni a to v hotovosti. Dokonce snad měl být Brázdil ve středu před závodem zatčen a uvězněn za finanční nesrovnalosti, možná kvůli nezaplacení cla za dovoz vozu Maserati. Nuvolari a Chiron apelovali na úřady, aby Brázdila propustily a mohl se zúčastnit Grand Prix s tím, že se po závodě vrátí do vězení.[6] Brázdil byl propuštěn na kauci, kterou uhradila Marcišova americká snoubenka. Příčinou jeho nehody, přestože se spekulovalo o plánované sebevraždě z finančních důvodů či zhrzenost z milostného trojúhelníku Marciš-snoubenka-Brázdil, byla jen jednoduchá chyba velmi nezkušeného závodníka, který řídil extrémně náročný a rychlý vůz.[9] Z přihlášených jezdců nestartoval ani Guy Moll, který tragicky zahynul 15. srpna při závodě Coppa Acerbo v Pescaře.[10]

Vozy Mercedes-Benz W25 v depu na Masarykově okruhu (1934), startovní čísla 16 (Rudolf Caracciola), 18 (Luigi Fagioli) a 20 (Ernst Henne)
Čahoun Hans Stuck (st. č. 10, Auto Union Typ A) na startovním roštu (Masarykův okruh 1934)
Schmidt a Sojka (zleva) obsadili na Masarykově okruhu 3. místo (1934)

Startující vozy a jezdci silnější skupiny

St. č.JezdecStájZnačka a typ vozuMotor
2László HartmannL. HartmannBugatti Type 512.3R-8
4Achille VarziScuderia FerrariAlfa Romeo Tipo B/P32.9R-8
6Louis ChironScuderia FerrariAlfa Romeo Tipo B/P32.9R-8
8Gianfranco ComottiScuderia FerrariAlfa Romeo Tipo B/P32.9R-8
10Hans StuckAuto Union AGAuto Union Typ A4.4V-16
12Wilhelm SebastianAuto Union AGAuto Union Typ A4.4V-16
14Zdeněk PohlVladimír GutBugatti Type 512.3R-8
16Rudolf CaracciolaDaimler-Benz AGMercedes-Benz W 25A3.3R-8
18Luigi FagioliDaimler-Benz AGMercedes-Benz W 25A3.3R-8
20Ernst HenneDaimler-Benz AGMercedes-Benz W 25A3.3R-8
22Eugen BjørnstadE. BjørnstadAlfa Romeo 8C Monza2.3R-8
26Tazio NuvolariT. NuvolariMaserati 6C-343.7R-6
28Robert BenoistBugattiBugatti Type 593.3R-8
30Jean-Pierre WimilleBugattiBugatti Type 593.3R-8
32Hermann zu LeiningenAuto Union AGAuto Union Typ A4.4V-16
34Jan PavlíčekJ. PavlíčekBugatti Type 35B2.0R-8
36Frantisek HolešákF. HolešákBugatti Type 35C2.0R-8

Startovní rošt

Pozice na startovním roštu byly určeny losováním[6]

1. řadaPos. 1Pos. 2
2 Maďarské království Hartmann

Bugatti

4 Italské království Varzi

Alfa Romeo

2. řadaPos. 3
6 Monako Chiron

Alfa Romeo

3. řadaPos. 4Pos. 5
8 Italské království Comotti

Alfa Romeo

10 Německo Stuck

Auto Union

4. řadaPos. 6
32 Německo Leiningen

Auto Union

5. řadaPos. 7Pos. 8
14 Československo Pohl

Bugatti

16 Německo Caracciola

Mercedes-Benz

6. řadaPos. 9
18 Italské království Fagioli

Mercedes-Benz

7. řadaPos. 10Pos. 11
20 Německo Henne

Mercedes-Benz

22 Norsko Bjørnstad

Alfa Romeo

8. řadaPos. 12
26 Italské království Nuvolari

Maserati

9. řadaPos. 13Pos. 14
28 Francie Benoist

Bugatti

30 Francie Wimille

Bugatti

10. řadaPos. 15
12 Německo Sebastian

Auto Union

11. řadaPos. 16Pos. 17
34 Československo Pavlíček

Bugatti

36 Československo Holešák

Bugatti

Poznámka: Josef Brázdil (st. č. 24), který smrtelně havaroval při tréninku, měl startovat z 8. řady. Ohlášený Manfred von Brauchitsch do Brna nepřijel, ve voze Mercedes-Benz W 25 (st. č. 20) ho nahradil ho Ernst Henne.

Průběh závodu

Vozy nad 1500 ccm

Start vozů nad 1500 ccm (Masarykův okruh 1934). V první řadě Hartmann (st. č. 2, Bugatti Type 51) a Achille Varzi (st. č. 4, Alfa Romeo Tipo B/P3), v 2. řadě Louis Chiron (st. č. 6, Alfa Romeo Tipo B/P3) a v 3. řadě Gianfranco Comotti (st. č. 8, Alfa Romeo Tipo B/P3) a pozdější vítěz Hans Stuck (st. 10, Auto Union Typ A)

Za krásného, téměř letního počasí do hlavního závodu na 17 kol odstartovalo v tradičních 10:30 h 17 vozů., za nimiž se po 2 minutách vydalo na 15 kol i 15 závodníků na malých vozech (Voiturette). Před zraky 150 000 diváků[11] (některé zdroje směle uvádějí, že jich bylo 350 000 nebo i více)[12] celkem tedy startovalo 32 jezdců. Tým Mercedesu vedl nepřehlédnutelný novojičínský rodák Alfred Neubauer, který se do roku 1928 hlásil k českému občanství. Na straně Auto Union mu "konkuroval" revoluční konstruktér Ferdinand Porsche, rodák z Vratislavic nad Nisou.[3]

Luigi Fagioli na voze Mercedes-Benz W25 projíždí Kohoutovice. Dojel potřetí na 2. místě (Masarykův okruh 1934)

Start skupiny velkých vozů byl dramaticky nepřehledný, Varzi a Chiron v první řadě protočili kola a vytvořili oblak modrého kouře. Fagioli projel ze 6. řady po levé straně, Stuck z 3. řady po pravé straně, zatímco Caracciola až z 8. řady se snažil najít mezeru uprostřed. Když se jezdci vymanili ze spleti, Stuck byl ve vedení následován Fagiolim, Nuvolarim a Caracciolou, tak dokončili první kolo. V 2.kole odpadl Pavlíček. To již Alfy Romeo (Chiron, Varzi, Comotti) očividně zaostávaly, společně s novými vozy Bugatti T59 Wimilleho a Benoista.[13]

Hans Stuck, Auto Union Typ A, vítěz závodu na Masarykově okruhu v Brně (1934)

Ve 4. kole Carraciola v Pisárkách úspěšně zaútočil na Nuvolariho a odsunul jej na 4. místo, ale Nuvolari se nevzdal a v Ostrovačicích byl opět na 3. místě. Po 5. kole jeli v čele Stuck, Fagioli, Nuvolari, Caracciola, Varzi, Leiningen a Chiron. Nápor Fagioly na Mercedesu v následujícím kole slavil úspěch předstižením Auto Unionu Stucka. Po 6. kole je stažen ze závodu Holešák, jehož Bugatti jelo velmi pomalu a brzdilo ostatní jezdce. V tomto kole odpadla i první Bugatka, Wimille odstoupil v Novém Lískovci s poruchou motoru.[14]

Vítěz Hans Stuck, Auto Union Type A (Masarykův okruh Brno 1934)

Stuck se v 7. kole po souboji s Fagiolim vrátil do vedení. Cílem 7. kola projelo 14 pilotů v pořadí: Stuck, Fagioli, Nuvolari, Caracciola, Varzi, Leiningen, Chiron, Comotti, Henne, Sebastian, Benoist, Pohl, Hartmann a Bjørnstad. Po 8. kole odpadli v lese za Žebětínem Pohl (prasklý diferenciál), dále Bjørnstad i Benoist a 10. kolo nedokončil i vítěz předchozích 3 ročníků závodu Louis Chiron (zastavil v Ostrovačicích a pěšky se vydal do depa) a v témže kole skončil i Commotti. To už bylo na trati jen 9 jezdců. Posledním odpadnuvším byl Caracciola, kterému selhal vůz po 11. kole.[13]

Mezi 12. a 15. kolem si jezdci v čele vyměňovali pořadí podle toho, jak zastavovali v boxech na tankování. Povětšinou vedl Fagioli, ale ten zastavil s vynechávajícím motorem po 14. kole u depa a mechanici mu vyměnili za 51 vteřin 2 svíčky. Těchto 51 vteřin rozhodlo, navíc Fagioliho Mercedes po výměně svíček jel pomaleji než Stuck.[11] Po 17. kolech projel vítězně cílem Hans Stuck v čase 3:53:27,3 h (nový rekord závodu, překonán Chironův výkon z roku 1931 téměř o 20 minut)[15] v průměrné rychlosti 127,3 km/h před Fagiolim, Nuvolarim a Leiningenem, který se v závěru dostal před Varziho.[12] Obdiv patřil i Nuvolarimu na Maserati. Byl sice třetí, avšak způsob jakým proháněl vedoucí jezdce, ač jeho stroj zdaleka nedosahoval jejich výkonnosti ani rychlosti, tím však dokázal své dokonalé řidičské umění.[16]

Nejrychlejší, rekordní kolo okruhu zajel Fagioli ve 12. kole časem 13:17,2 min = 131,6 km/h. Stuck v průběhu sezóny zvítězil ve 3 závodech typu Grand Prix, v Německu (Nürburgring, 15. července), Švýcarsku (Bremgarten, 26. srpna) a 30. září v Československu (Masarykův okruh). Za vítězství v Brně obdržel Stuck čestnou cenu prezidenta republiky, zlatou plaketu ČAMS a peněžitou odměnu 80 000 Kč. Druhý Fagioli dostal rovněž zlatou plaketu ČAMS a peněžitou cenu 40 000 Kč a třetí Nuvolari mimo zlaté plakety ČAMS dostal 20 000 Kč.[15]

Lidové noviny však označily za morálního vítěze konstruktéra dr. Ferdinanda Porscheho, který vítězný vůz Auto Union navrhl a Stuckovu vítězství byl osobně přítomen.[14] Na pořadatele se z odborných kruhů snesla i vlna kritiky, za připuštění s ohledem na řidičské kvality nezkušeného Josefa Brázdila a velmi pomalého Holešáka, který v závodě blokoval rychlejší soupeře. Holešákův výkon byl tak žalostný, že ho organizátoři po 5. kole zastavili a nedovolili mu pokračovat.[3]

PořadíSt. č.JezdecStájZnačka a typ vozuMotorKolaČas/stavZtráta
1.10Hans StuckAuto Union AGAuto Union A4.4V-16173:53:27,9 h
2.18Luigi FagioliDaimler-Benz AGMercedes-Benz W 25A3.3R-8173:56:24,5 h+ 2:56,6 min
3.26Tazio NuvolariT. NuvolariMaserati 6C-343.7R-6173:57:14,1 h+ 3:46,2 min
4.32Hermann zu LeiningenAuto Union AGAuto Union A4.4V-16174:02:05,2 h+ 8:37,3 min
5.4Achille VarziScuderia FerrariAlfa Romeo Tipo B/P32.9R-8174:04:08,9 h+ 10:41,0 min
6.20E. Henne / H. GeierDaimler-Benz AGMercedes-Benz W 25A3.3R-8164:12:12,0 h- 1 kolo
7.12Wilhelm SebastianAuto Union AGAuto Union A4.4V-1616- 1 kolo
8.2László HartmannL. HartmannBugatti T512.3R-815- 2 kola
DNF16Rudolf CaracciolaDaimler-Benz AGMercedes-Benz W 25A3.3R-811defekt brzd na zadních kolech
DNF6Louis ChironScuderia FerrariAlfa Romeo Tipo B/P32.9R-89nalomená zadní poloosa
DNF8Gianfranco ComottiScuderia FerrariAlfa Romeo Tipo B/P32.9R-89olejové potrubí, palivová nádrž
DNF14Zdeněk PohlValdemar GutBugatti T512.3R-88prasklý diferenciál
DNF22Eugen BjørnstadE. BjørnstadAlfa Romeo Monza2.3R-88porucha mazání motoru
DNF28Robert BenoistBugattiBugatti T593.3R-88motor
DNF30Jean-Pierre WimilleBugattiBugatti T593.3R-86motor
DSQ36František HolešákF. HolešákBugatti T35B2,0R-86diskvalifikován
DNF34František PavlíčekPavlíčekBugatti T35C2,0R-81porucha spojky

Poznámka

  • DSQ... dikvalifikován
  • DNF... neklasifikovaní pro malou ujetou vzdálenost
  • R-8... řadový osmiválcový motor
  • V-16... šestnáctiválcový motor do V

Vozy do 1500 ccm

Guiseppe Farina na Maserati 4CM před pisáreckou zatáčkou Masarykova okruhu 1934

Dvě minuty po startu třídy Grand Prix byly odmávnuty malé vozy (Voiturette, doslova vozík). Dr. Guiseppe "Nino" Farina (synovec slavného konstruktéra Battisty Pinin Fariny) se okamžitě ujal vedení pronásledovaný několika vozy Bugatti. Po pěti kolech byla situace následující Farina (Maserati), Burggaller (Bugatti), Schmidt (Bugatti) a Seaman (MG). Po 10 kolech jeli závodníci v podstatě v nezměněném pořadí: Farina (Maserati), Sojka (Bugatti), Burggaller (Bugatti), Euston (MG) a Seaman (MG). Pouze Schmidt byl za volantem vystřídán Sojkou a Euston předstihl Seamana. Farina, pozdější první mistr světa formule 1 (1950), divákům předvedl dominantní vítězství stylem start-cíl a vedl závod od začátku do konce. Dosáhl průměrné rychlosti 109,8 km/h a ještě zajel nejrychlejší kolo závodu v čase 14:55 min, tj. 117,2 km/h. Burggaller na Bugatti skončil druhý.[6]

Vítězný Giuseppe Farina (uprostřed) zdraví diváky (Masarykův okruh 1934)

Bruno Sojka spolu se svým mecenášem, kamarádem a kolegou Florianem Schmidtem skončili ve skupině malých vozů na "předplaceném" 3. místě. Hned v 1. kole sice Sojka na T37A odpadl pro poruchu motoru[13] (jiný zdroj uvádí, že to bylo až v 8. kole),[6] ale po 8. kole vystřídal Schmidta na jeho T51A, a do cíle dojel na 3. místě. Získali stříbrnou plaketu ČAMS a peněžitou cenu 5 000 Kč. Sojka se Schmidtem získali i Cenu Elišky Junkové za nejlepší výkon čs. jezdce, prémii 1000 Kč od fy. Elektrotechna, putovní cenu dr. Jindřicha Schichta pro nejlepšího čs. jezdce a hlavní cenu fy Baťa pro domácí jezdce na pneu Baťa 15 000 Kč.[15] V roce 1934 B. Sojka obdržel již podruhé Zlatý odznak Sportovní komise AKRČs. Stříbrné odznaky obdrželi toho roku Florian Schmidt i Adolf Szczyzycki.[17]

Fr. Hošťálek na dvousedadlové Z 13 obsadil 6. místo (Brno 1934)

Františku Hošťálkovi na Z 13 (st. č. 56) se podařilo po dramatické jízdě závod v Brně poprvé dokončit na klasifikovaném místě. Obsadil v pořadí jezdců po 15 předepsaných kolech (437,1 km) 6. místo v čase 4:09:27,6 h.[13] Hošťálek měl během závodu několikrát "namále", v 5. a 6. kole vyjel v Pisárkách z trati, v 10. kole udělal v Žebětíně hodiny a ve 12. kole urazil v ostrovačických zatáčkách patník. Hošťálek získal za své umístění bronzovou plaketu pořádajícího autoklubu ČAMS, čestnou putovní cenu MNO a AKRČs za nejlepší výkon čs. jezdce na stroji čs. výroby a finanční odměnu 10 000 Kč jako 2. cenu od firmy Baťa pro čs. jezdce na pneumatikách Baťa.[14] Na dalším stroji Z 13 startoval v tomto závodě krumvířský Václav Trumpeš (st. č. 38), nedojel však do cíle, když ve 4. kole odpadl pro poruchu motoru (chlazení).[1] Adolf Szczyzycki obsadil na Wikovu 7/28 Super Sport (st. č. 66) v čase 4:12:56,3 h 7. místo, odjel 13 kol a dosáhl průměrné rychlosti 88,2 km/h. Získal 3. cenu fy. Baťa za jízdu na pneumatikách Baťa (7500 Kč). Druhým jezdcem na Wikovu byl ing. Jan Beneš, ujel pouze 12 kol a pro malou ujetou vzdálenost nebyl klasifikován.[13]

Adolf Szczyzycki na Wikovu 7/28 SS obsadil 7. místo (Brno 1934)

Brněnskému Rudolfu Manouškovi na Walter Junioru SS se nepodařilo zopakovat úspěšná vystoupení Knappa z minulých let a v polovině závodu havaroval - u Kohoutovic vůz rozbil, sám naštěstí zůstal nezraněn.[11]

PořadíSt. č.JezdecStájZnačka a typ vozuMotorKolaČas/stavZtráta
1.52Giuseppe FarinaG. FarinaMaserati 4CM1.5R-4153:58:49,0 h
2.50Ernst BurggallerEG BurggallerBugatti Type 51A1.5R-8154:01:32,4 h+ 2:43,4 min
3.42B. Sojka / F. SchmidtF. SchmidtBugatti Type 51A1.5R-4154:01:44,4 h+ 2:55,4 min
4.46George EystonG. EystonMG Magnette K31.1R-6154:01:47,0 h+ 2:58,0 min
5.68Richard SeamanWhitney Straight Ltd.MG Magnette K31.1R-6154:01:57,8 h+ 3:08,8 min
6.56František HoštálekZbrojovkaZ 131.5B-8144:09:27,6 h- 1 kolo
7.66Adolf SzczyzyckiWichterie & KovaříkWikov 7/28 SS1.5R-4134:12:56,3 h- 2 kola
8.62Jan BenešWichterie & KovaříkWikov 7/28 SS1.5R-412neklasifikován- 3 kola
DNF80Rudolf ManoušekJos Walter & SpolWalter Junior SS1.1R-47nehoda
DNF44Antonín KomárA. KomárBugatti T37A1.5R-46zapalování
DNF70Alexander WilheimLászló HartmannBugatti T37A1.5R-45porucha
DNF38Václav TrumpešV. TrumpešZ 131.5B-84motor
DNF72Fritz HellF. PekloBugatti T37A1.5R-42přívod oleje
DNF64Helmut SchellenbergH. SchellenbergBugatti T37A1.5R-40zlomená ojnice
DNF40Bruno SojkaB. SojkaBugatti Type 37A1.5R.40motor

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Grand Prix automobile de Tchécoslovaquie 1934 na francouzské Wikipedii.

  1. a b c ČÍŽEK, Zdeněk ing. Grand Prix Brno. 1. vyd. Praha: NADAS, 1978. 200 s. S. 30–38, 171. 
  2. EZTRODT, Hans. Foreword & Introduction [online]. Leif Snellman, Hans Etzrodt, 2019-11-18 [cit. 2024-01-19]. Dostupné online. 
  3. a b c d e SIRNÝ, Aleš. Masarykův okruh 1930-1937. 1. vyd. Brno: Host, 2022. 256 s. ISBN 978-80-275-1059-7. S. 134–167. 
  4. a b ZAVŘEL, Zdeněk; DOSKOČILOVÁ, Alena. Historie automobilových závodů 1930-2000. 2. vyd. Brno: Computer Press, 2003. 170 s. ISBN 80-7226-643-8. S. 12–16. 
  5. Tazio Nuvolari: Legendou osudu navzdory. Lifestyle [online]. ŠKODA Motorsport, 2018-06-01 [cit. 2024-11-20]. Dostupné online. 
  6. a b c d e SNELLMAN, Leif. V MASARYKUV OKRUH [online]. Leif Snellman, Hans Etzrodt, Felix Muelas, 2023-11-22 [cit. 2024-01-19]. Dostupné online. 
  7. V. Masarykův okruh. Národní listy. 1934-09-29, roč. 74, čís. 268, s. 5. Dostupné online. 
  8. -, jka. Závodník Brázdil se zabil. Lidové noviny. 1934-09-28, roč. 42, čís. zvláštní vydání, s. 1. Dostupné online. 
  9. Josef Brázdil [online]. motorsportmemorial.org, 2013-03-12 [cit. 2024-01-19]. Dostupné online. 
  10. Guy Moll. Auto. 1934-09, roč. 16, čís. 9, s. 267. Dostupné online. 
  11. a b c POKORNÝ, J. Pátý Masarykův okruh v rekordech. Pondělí Národních listů a Národa. 1934-10-01, roč. 74, čís. 40, s. 1, 5. Dostupné online. 
  12. a b NORSKÝ, Aleš. Brněnský okruh 1933-1937 [online]. Praha: Automedia News (formule.cz), 2013-08-13 [cit. 2024-01-20]. Dostupné online. 
  13. a b c d e ŠELEPA, F. V. Masarykův okruh. Auto. 1934-10, roč. 16, čís. 10, s. 275–276. Dostupné online. 
  14. a b c -, jka. Rekordy na Masarykově okruhu. Lidové noviny. 1934-10-01, roč. 42, čís. 492, s. 1–3. Dostupné online. 
  15. a b c V. Masarykův okruh. Automobil-revue. 1934-10, roč. 2, čís. 10, s. 118. Dostupné online. 
  16. BYK, J. V. Masarykův okruh byl dnem rekordním. Pestrý týden. 1934-10-06, roč. 9, čís. 40, s. 4–5. Dostupné online. 
  17. Nejúspěšnější českoslovenští jezdci v roce 1934. Auto. Prosinec 1934, roč. 16, čís. 12, s. 340–341. Dostupné online. 

Literatura

  • SKOŘEPA, Miloš: Dějiny automobilových závodů, Praha: Olympia, 1. vyd., 1973, 320 s.
  • HANZELKA, Boleslav. Vozy Velkých cen. Praha: SNTL, 1. vyd., 1974. 257 s.
  • ZAVŘEL, Zdeněk. DOSKOČILOVÁ, Alena. Historie automobilových závodů 1930-2000. Praha: Computer Press, 1. vyd. 2001, 147 s., ISBN 80-7226-449-4
  • SIRNÝ, Aleš. Masarykův okruh 90 let. Brno/Praha: CPress/Albatros Media ,1. vyd. 2021, 344 s., ISBN 978-80-264-3940-0
  • OLŠANSKÝ Milan. OLŠANSKÝ Bohumil: Prvních osm: Masarykův okruh 1930-1949. Brno: AGM-Gomola , 1. vyd., 1995, 96 s., ISBN 80-900594-6-5

Externí odkazy


Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Hungary (1915-1918, 1919-1946).svg
Flag of Hungary from 6 November 1915 to 29 November 1918 and from August 1919 until mid/late 1946.
Flag of Italy (1861-1946) crowned.svg
Autor: F l a n k e r, Licence: CC BY-SA 2.5
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Flag of Germany (1867–1919).svg
Flag of the Germans(1866-1871)
Flag of Germany (1867–1918).svg
Flag of the Germans(1866-1871)
Fr. Hošťálek, Z 13 (Brno 1934).jpg
Fr. Hošťálek, Z 13 (Brno 1934)
Hans Stuck na startovním roštu (Masarykův okruh 1934).jpg
Autor: neznámý (unknown), Licence: CC BY 4.0
Hans Stuck a Auto Union Typ A na startovním roštu. Pozdější vítěz závodu (Masarykův okruh 1934)
Vítěz Hans Stuck, Auto Union Type A (Masarykův okruh Brno 1934).jpg
Autor: neznámý (unknown), Licence: CC BY 4.0
Vítěz Hans Stuck, Auto Union Type A (Masarykův okruh Brno 1934)
Guiseppe Farina na Maserati 4CM před pisáreckou zatáčkou Masarykova okruhu 1934.jpg
Autor: neznámý (unknown), Licence: CC BY 4.0
Guiseppe Farina na Maserati 4CM před pisáreckou zatáčkou Masarykova okruhu 1934
Masarykův okruh (1930-1937).jpg
Mapka Masarykova okruhu (1930-1937)
Vítězný Giuseppe Farina zdraví diváky (Masarykův okruh 1934).jpg
Autor: neznámý (unknown), Licence: CC BY 4.0
Vítězný Giuseppe Farina (uprostřed) zdraví diváky (Masarykův okruh 1934)
Flag of Germany (1933–1935).svg
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
Luigi Fagioli na Mercedesu projíždí Kohoutovice (Masarykův okruh 1934).jpg
Autor: neznámý (unknown), Licence: CC BY 4.0
Luigi Fagioli na voze Mercedes-Benz W25 projíždí Kohoutovice (Masarykův okruh 1934)
Schmidt a Sojka, Brno 1934 (Světozor, Nr. 40, p. 12).jpg
Dvojice československých závodníků Schmidt a Sojka se svou dokonalou souhrou a bohatou závodnickou zkušeností dopracovala i za nejtěžších letošních podmínek na třetí místo slabší kategorie.
Vozy Mercedes-Benz W25 v depu na Masarykově okruhu (1934).jpg
Autor: neznámý (unknown), Licence: CC BY 4.0
Vozy Mercedes-Benz W25 v depu na Masarykově okruhu (1934). Startovní čísla 16 (Rudolf Caracciola), 18 (Luigi Fagioli) a 20 (Ernst Henne)
Start vozů nad 1500 ccm (Masarykův okruh 1934).jpg
Autor: neznámý (unknown), Licence: CC BY 4.0
Start vozů nad 1500 ccm, v první řadě Hartmann (st. č. 2, Bugatti Type 51) (Masarykův okruh 1934) a Achille Varzi (st. č. 4, Alfa Romeo Tipo B/P3), v 2. řadě Louis Chiron (st. č. 6, Alfa Romeo Tipo B/P3) a v 3. řadě Gianfranco Comotti (st. č. 8, Alfa Romeo Tipo B/P3) a pozdější vítěz Hans Stuck (st. 10, Auto Union Typ A)
Adolf Szczyzycki, Wikov 7 28 Super Sport, Masarykův okruh (1934).jpg
Adolf Szczyzycki, Wikov 7/28 Super Sport, Masarykův okruh (1934). V závodě obsadil 7. místo v kategorii Voiturette (do 1,5 l zdvihového objemu válců)
Hans Stuck, Auto Union Type A, Masarykův okruh Brno (1934).jpg
Hans Stuck, Auto Union Type A, Masarykův okruh Brno (1934)